Poznámky a zajímavosti:
► Ostrov Guadeloupe je Francouzským zámořským departmentem (do roku 2007 byly jeho součástí i ostrovy Svatý Martin a Svatý Bartoloměj) a vedle Martiniku a Francouzské Guayany patří na rozdíl od spousty dalších francouzských závislých území do Evropské Unie (na bankovkách Euro jsou pod mapou EU vyobrazeny v rámečcích i malinké nenápadné mapy těchto jiho a středoamerických teritorií).
►Ostrov Guadeloupe svým tvarem připomíná motýla s roztaženými křídly a ve skutečnosti je každé křídlo jedním ostrovem, mezi nimiž je úzká mořská úžina o šířce středně velké české řeky. Tento úzký pás moře nazývaný Slaná řeka (Rivière-Salée) je překlenut dvěma mosty, což v praxi jen umocňuje dojem jednoho ostrova Guadeloupe. Oba ostrovy jsou však naprosto jiné a nepodobné, jakoby ani neleželi jen několik metrů od sebe. Východní ostrov Grande-Terre je rovina téměř bez hrbolku, jsou zde větší města a je mnohem více přizpůsoben turistickému ruchu ve smyslu rekreace (množství hotelů a podobných zařízení; nádherné pláže s bílým pískem, křišťálovou vodou a palmami vstupujícími až do moře…). Naproti tomu západní ostrov Basse-Terre (nazýván též Guadeloupe) je hornatý, pokrytý z velké části pralesem, celkově čistší, klidnější a mnohem hezčí a zajímavější – ideální pro cestování „outdoor“ nebo „adventure“. V oblastech, kde se ostrovy spojují, jsou rozsáhlé mangrovy.
► Ke Guadeloupu patří i ostrovy Marie-Galante, Désirade a Les Saintes. Jak již bylo řečeno, dříve i vzdálený ostrov Svatý Bartoloměj (Saint-Barthélemy) a část ostrova Svatý Martin (Saint-Martin, druhá půlka ostrova patří k Nizozemským Antilám a nese holandské jméno Sint Maarten).
► Guadeloupe oficiálně (a téměř výhradně) užívá francouzskou vlajku, nicméně existuje i několik neoficiálních guadeloupských vlajek, z nichž nejznámější je varianta se sluncem, cukrovou třtinou a liliemi (vychází ze znaku) nebo vlajka shodná s vlajkou Surinamu, lišící se snad jen poměrem stran nebo šířkou pruhů.
► Správním střediskem, tedy hlavním městem závislého území je Basse-Terre, avšak dle počtu obyvatel je mnohem větší Pointe-à-Pitre ležící ve středu Guadeloupu – fyzicky na Grande-Terre, nicméně jakoby mezi oběma ostrovy. Pointe-à-Pitre tvoří poměrně rozsáhlou aglomeraci společně s mnoha okolními městy a obcemi a je faktickým centrem všeho dění na ostrovech.
► Guadeloupe je vyspělý civilizovaný ostrov, jehož hlavním artiklem je cukrová třtina (cukr a rum) a turistický ruch. Drtivou většinu obyvatelstva tvoří mulati. Jejich mentalita je, řekl bych napůl černošská a napůl francouzská… Jako většina francouzů si Vás zde nikdo ani nevšimne, nikdo sám od sebe neporadí ani nepomůže, každý je navenek jakoby „sám pro sebe“… Po vzoru afrických černochů jsou to lidé zpočátku nepřístupní, avšak jakmile se jim dostanete „pod kůži“ jsou naprosto perfektní… Na rozdíl od kontinentálních francouzů zde téměř nepotkáte ten typický francouzský nacionalismus a i angličtina je tu mnohem běžnější záležitostí. I přesto že je úřední řečí vedle kreolštiny francouzština, všichni si jsou vědomi faktu, že angličtina je víceméně mezinárodním jazykem, a proto se všichni snaží domluvit se, byť lámanou angličtinou nebo jen několika slovíčky…
► Jako každé místo Nového světa, je i zde historie velmi mladá a proto města i památky odpovídají této skutečnosti. Města jsou na naše evropské poměry celkem fádní, nezajímavá a co je potěšující nepříliš gigantická. Architektonicky zde téměř není co k vidění. O to hezčí je však příroda na ostrovech.
Doprava na Guadeloupe:
Guadeloupe má celkem nové moderní mezinárodní letiště (le Raizet) u města Pointe-à-Pitre, které je jedním asi z devíti v Malých Antilách, jež jsou vhodná pro zaoceánské lety a provoz velkých letadel (další jsou na Martiniku, Svaté Lucii, Barbadosu, Grenadě, Antiguě, v holandské části Svatého Martina a dvě na Amerických Panenských ostrovech). Doprava mezi Evropou a Guadeloupem tedy není žádným problémem.
Nejvhodnější doprava na Guadeloupe je s Air France z Prahy do Pointe-à-Pitre s přestupem v Paříži. Jen je třeba dát pozor při přestupu – v jednom směru se přestupuje na letišti Charles de Gaulle a v druhém na Orly. Obě letiště jsou vzájemně na protilehlém okraji Paříže – cesta se sice dá stihnout i za 45 minut, ale je to spíše vyjímka. Přes den se může protáhnout i na 3 hodiny. Mezi letišti jezdí letištní autobusy Air France – jedna cesta vyjde asi na 400 Kč a jízdenku lze koupit i v pražské pobočce Air France (září 2002).
Let z Prahy včetně přestupu trvá 10-11 hodin. Zpáteční letenka včetně letištních poplatků stojí okolo 26.000,- Kč (duben 2013).
Dražší alternativou je let s KLM přes Amsetrdam. Jiné možnosti (lety přes USA, Kanadu a pod.), jsou velmi neekonomické. Možností je i cesta přes jiný ostrov Karibiku (např. přes Londýn na Svatou Lucii, Barbados nebo Grenadu, případně přes Paříž či Amsterdam na Sint Maarten).
Doprava v Karibiku (Guadeloupu, Dominika, Martinik, Svatá Lucie):
Oba hlavní ostrovy Guadeloupu (Grande a Basse Terre) jsou spojeny mosty. Mezi Grande Terre a dalšími ostrovy Guadeloupu (Grande-Terre, Marie-Galante a les Saintes) a také Dominikou, Martinikem a Svatou Lucií funguje velice dobře, rychle a relativně levně lodní doprava. Jedná se o rychlé a výkonné dvoutrupé katamarány, které provozují tři společnosti – L‘Express des Iles, Caribbean Ferries a Brudey Frères. Cenově a počtem spojení je nejvhodnější je L‘Express des Iles, o něco málo horší je Caribbean Ferries a Brudey Frères je vcelku nevhodný. Zpáteční jízdenky jsou mnohem levnější, výhodné je kombinovat jízdenku, tzn. zastavit se na ostrovech po cestě. Cena lístku Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) – Roseau (Dominika) – Fort-de-France (Martinik) – Castries (Svatá Lucie) – Pointe-à-Pitre je 188€ (září 2002). Jízdní řády se mění celkem často a velmi výrazně v závislosti na sezóně, prázdninách, zájmu atd., proto nemá smysl věnovat se tomuto podrobněji. Pro orientaci snad jen Guadeloupe – Martinik 1x-4x denně, Guadeloupe – Dominika 4x-6x týdně, Guadeloupe – Svatá Lucie 2x – 3x týdně, Martinik – Dominika 4x-6x týdně, Martinik – Svatá Lucie 2x – 5x týdně, Dominika – Svatá Lucie 1x-3x týdně. Doprava na Marii-Galante a les Saintes: Martinik – Les Saintes 2x – 3x týdně, Guadeloupe – Marie-Galante (Grand-Bourg) cca 3x denně, Guadeloupe – Marie Galante (Saint-Louis) 1x denně. Na jízdní řád je nutné se informovat předem – stalo se mi, že z pěti lodí týdně mezi Martinikem a Sv.Lucií zůstali jen dvě a ještě v jiné dny. Plavby všech tří společností se odehrávají většinou v téměř stejné době…! Jezdí-li zrovna na Svatou Lucii dva spoje v týdnu, např. v pátek a v neděli, pak zrovna v tyto dny jezdí všechny společnosti(!) – ostatních pět dní je bez spojení!
Cesta mezi jednotlivými ostrovy trvá 75 – 100 minut, běžné je zpoždění způsobené zdržením v přístavu, kde panuje obyčejně obrovský chaos a tlačenice. Vyjímkou je pouze přístav v Pointe-à-Pitre, který je nový (od posledního hurikánu) a velice moderní, nejhorší situace je ve Fort-de-France. Pro slabší povahy doporučuji užít před cestou Kynedril nebo podobné tabletky… Katamarány plují velice rychle (snad 70 km/h) v této rychlosti kopírují hladinu a tak se nezřídka stává, že se na volném moří naklání a vyskakují do výšky, přičemž výškový rozdíl mezi přídí a zádí je značný!
Podle neověřených zpráv funguje též jakési spojení na Désirade ze Saint-François, na Les Saintes (na oba větší ostrovy) také z Basse-Terre a Trois-Rivières a mezi St.-Martinem a St.-Barthelémy (zřejmě existuje i několik dalších spojů). Oficiální lodní spojení na ostatní ostrovy Karibiku nefunguje, a proto nezbývá než doprava letecká. Každý ostrov má alespoň jedno letiště pro přistávání malých letadel do třiceti až padesáti lidí, ovšem jde o velice nákladnou přepravu. Cena může být klidně až polovina ceny letu z Evropy, přičemž je velmi výrazný rozdíl mezi jednosměrnou a zpáteční letenkou. Jednosměrná letenka je dražší než zpáteční!!! A to ne v relativních, ale v absolutních číslech!!! (tzn. stojí-li např. zpáteční letenka 200 €, bude jednosměrná např. za 250 €).
Doprava na Guadeloupu (Basse a Grande-Terre):
Ku podivu prakticky (zřejmě) neexistuje žádná pravidelná přípobřežní lodní doprava… Čilý ruch po okolním moři se moc nekoná. Možná existuje cosi jako chartrové plavby nebo plavby na objednácku, ale o něčem jako linkový spoj, jsem neslyšel.
Půjčovny aut fungují celkem bezproblémově, nicméně ceny jsou opravdu nepředstavitelné (potkal jsem ve vypůjčeném autě Belgičany a Francouze a všichni tito „bohatí kapitalisté“ si stěžovali na předražené nájemné a ceny vůbec).
Taxi lze využít především k dopravě mimo hlavní trasy nebo na letiště apod., zkrátka tam, kde nejsou možné nebo jsou složité ostatní způsoby. Přes den není problém chytit taxík kdekoli na ulici, večer a především v noci je situace velice špatná.
Minibusy jezdí často a hojně, ve zdejších podmínkách jsou nejlevnější veřejnou dopravou a přesto dosti drahé (cca 2 € za 15km jízdy – záleží na trase). Na Guadeloupu sice neexistují jízdní řády, ale autobusy jezdí tak často, že nejsou potřeba. Z první zastávky se vyjíždí, když je minibus plný (obyčejně 13 lidí). Busy jsou označeny prvním a posledním městem, některé i několika jinými městy uprostřed cesty – do těchto míst jede minibus vždy, ale ostatní trasa se občas operativně mění. Existuje několik zastávek, ale vystoupit a nastoupit lze úplně všude – i kdyby to bylo po padesáti metrech. Autobusy jezdí asi od půl šesté do sedmi… Po sedmé hodině večer již není možné se kamkoli dopravit!!!
Nejlevnějším, nejzáživnějším a celkem spolehlivým způsobem je autostop. Na Guadeloupu je kvalitní silniční síť a na hlavních silnicích je opravdu čilý dopravní ruch. Není žádný problém zastavit auto a to ani na nájezdech nebo přímo na rychlostních silnicích. Obecně lze říci, že při dodržení základních pravidel autostopu do půlhodiny až hodiny odjíždíte. Dáte-li se s řidičem do řeči, zjistíte, jak jsou ty nepřístupní lidé přístupní a skvělí a určitě vás alespoň osm z deseti odveze, kam chcete aniž by tam sami jeli. Stalo se mi dokonce, že jsem v Pointe-à-Pitre zastavil auto, řidič mířil kamsi na sever ostrova Grande-Terre a přesto mě odvezl za Sainta-Rose na Basse-Terre, čímž si protáhl cestu o zhruba dvakrát 35 km! Hůře se stopuje za tmy (když už nejezdí ani autobusy), ale mně se to vždy nakonec povedlo.
Při autostopu je krom známých stopařských pravidel nutné mít na paměti ještě tři další důležitosti: nestopuje se se vztyčeným palcem!!! (toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a proto musí řidiči zvýšit opatrnost). Stopuje se s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Druhou velice důležitou skutečností je fakt, že se nelze dlouze věnovat výběru nejvhodnějšího místa. V některých lokalitách stejně stopařsky vhodné místo nenajdete a místní řidiči jsou schopni zastavit skoro kdekoli. Je skoro nutností nestopovat za chůze, nýbrž na místě! Tropické oceánské klima je ubíjející a nedovolí dlouhé pochody se zavazadly, musíme si uvědomit, že v takovém podnebí je člověk o polovinu dříve unavený a nezřídka odrovnaný. Osvědčený způsob je dojít pouze do prvního stínu (není-li to v extrémě nepřehledném místě) a zde stopovat dokud nějaké auto nezastaví. Třetí důležitý bod úzce souvisí z výše uvedeným… „přestupuji-li“, snažím se, aby mě první řidič dovezl pokud možno za město a to nejlépe na vhodné místo.
Vlastně na ostrově této velikosti je všechno celkem blízko, ale i přesto je nevhodné přesouvat se na delší vzdálenosti pěšky. Při dostatku času lze doporučit snad jen procházkovou chůzi bez zavazadla.
Počasí a klima / oblečení:
Nemá smysl zmiňovat, kdy je kde kolik stupňů apod., neboť tyto informace jsou běžně dostupné na internetu a mohou být dosti zavádějící. Podstatné je, že turistická sezóna je někdy od ledna – února do zhruba července – srpna, kdy je relativně chladnější počasí (rozdíl však prý není až tak znatelný). Situace v září, kdy jsem byl na ostrově já, vypadá skutečně dosti děsivě a pro člověka neznalého a nezcestovalého je nepředstavitelná…! Teplota se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci o málo míň). To sice vypadá relativně snesitelně…, ale omyl! Panuje tu tropické oceánské klima a tak je nejnepříjemnějším neuvěřitelná vlhkost vzduchu. Je to, jakoby jste vlezli do skleníku botanické zahrady a vylezli z něj až v okamžiku nástupu do letadla; dokonce bych řekl, že je to ještě o malinko horší! Vítr se až na vyjímky téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“), stín aby pohledal… Příjemné klima je tak na tři hodiny v noci… Jste v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů, kterému se každý vyhýbá, se ukázalo naprosto neškodnou záležitostí… Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový déšť je možné přečkat v suchu a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen vyjímečně prší hodinu, dvě.
Mně osobně bylo mnohem příjemněji v pralesích, kde je sice vlhkost stejná, ne-li větší, ale není takové horko a tudíž dusno. Pro ty, kteří znají např. severní Afriku, kde je teplota třeba 40°C, musím říci, že je to mnohem příjemnější než 30°C v Karibiku.
Moje průměrná spotřeba byla čtyři trika na den (a to jsem je nosil vždy do úplného promočení, kdy už se z nich dal vyždímat proud potu). Je zajímavé, že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během několika minut zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými záležitostmi! Není cítit potem, ale řekl bych obdobně jako čistý čpavek.
Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí pouze do města) – nejsou nutné. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi a to i v pralesích a přes zmíněné období dešťů.
Ubytování:
Zmíním, že nejlevnější ubytovny typu jedna postel, jeden větrák (občas ani to ne) jsou od 450 – 500,-Kč na osobu a den a záměrně nebudu pokračovat v hotelích ani jiných zařízeních, neboť se jedná většinou i o několikatisícové položky (jen velice orientačně od cca 110 €).
Nejjednoduší a skutečně velmi bezpečný způsob je stanování. Spát pod širákem není možné vzhledem k ukrutné vlhkosti – veškeré věci by byly ráno úplně promočené! Je nutné mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce, neboť ty krátké lijáky bývají skutečně velmi prudké (rychlost letící kapky a následný dopad na tropiko odpovídá myslím pěti metrům vodního sloupce), obdobné je to i s podlahou – každé ráno je pod stanem mokro, občas i louže… (člověk vkleče působí na podlahu stanu vahou odpovídající deseti metrům vodního sloupce). Stan by měl být velmi dobře větratelný (!!!) s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř, kvůli náhlým dešťům, a protože ucítíte každé kilo, které je v batohu navíc, měl by být pochopitelně co nejlehčí – jednoznačná volba jsou duralové tyče. Rozhodně se nevyplatí na stanu šetřit. Není potřeba spacák, ale rozhodně alespoň obyčejný hadr, na kterém můžete spát. Při spánku na holé podlaze stanu vás čeká jen probdělá noc – budete se neustále lepit a probouzet!
Stanování je na Guadeloupu oficiálně povoleno. Nevím, kde se nesmí stanovat, nicméně je to možné v zásadě skoro všude. Nejvhodnější jsou pláže, neboť jsou zde obyčejně sprchy a sladká voda, ale spal jsem často i podél silnic, na okraji pralesa apod. Nevhodná jsou jen větší města, okolí mangrov a údajně též „opuštěné“ pláže, tedy pláže ležící mimo civilizaci, pláže, v jejichž blízkosti není žádný dům. Jednou za čas, se prý na takovéto „pusté“ pláže vypravují skupinky feťáků (a že jich tu je požehnaně) a okrádají turisty…
Campy jsou tu taky, ale nevyzkoušel jsem je – není potřeba.
Jídlo a pití:
Co napsat o jídle…? Jasně jídlo je tu všude, je ho dost a je dobré, ale… ale za ty peníze… Pro orientaci uvedu, že půlka bagety je za 100 – 150,- Kč! Tedy alespoň pár tipů… levněji lze nakoupit v hypermarketech. Některé ovoce není příliš drahé, občas jsou levnější ryby, nebo konzervy – masové konzervy nedoporučuji – za 2 – 3 € dostanete malou hovězí konzervu příšerné chuti a nezřídka horkem „unavenou“ (občas i v super a hypermarketech). Levné a výborné je holandské mléko (litr do 1 €). Pro stravování se v restauracích a na ulici potřebujete skutečně ranec peněz a tak máte volbu buď utratit hromady finančních prostředků za místní jídlo, nebo si ledacos odříci a jídlo si dovést s sebou (ovšem v batohu na zádech ho ucítíte každý den). Já podobné situace řeším poměrně radikálně, (avšak je pravdou, že pro mě nejsou problémem extrémy typu tři dny bez jídla). Když je horko a především dusno, téměř neznám hlad a tak mi stačí naprosto bez problémů půl až třičtvrtě litru polévky z pytlíku na den – obyčejně bez chleba atd. V tomto případě je však nutné jednak doplňovat vitamíny a to nejen ovocem, ale i v tabletkách a jednak uváženě zacházet s tělesnou energií! Tělo dostává opravdu zabrat a výdej energie je obrovský proto není možné vydávat energii zbytečně!
Pití… Toto je mnohem důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Guadeloupu, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec může být sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená (litr a čtvrt stojí okolo 1,5 €). Běžně je voda k mání na plážích v umývárnách a sprchách, jinak kohoutek potkáte zřídka. Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak raději piju kolu, neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a především pak při mém stravování je cukr zdrojem energie. Pivo je běžné a všude – jediná karibská značka (pocházející z Trinidadu) Carib (vypadá jako moč, ale je dobré), americký Heineken a množství evropských, především francouzských, belgických a nizozemských značek – všechny ve třetinkách za cenu okolo 3 – 5 €. Je skutečně životně důležité vypít množství tekutin. Při rekreačním pobytu, to bude samozřejmě o něco méně, ale při aktivním (poznávacím) způsobu a neustálém chození bude spotřeba na galony… Já jsem vypil okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na malou jen ráno a večer – 2x za den – ostatní tekutiny projdou kůží!).
Výborný (i když sotva na žízeň) je zdejší rum (tedy třtinový ne ten náš) v nepřeberném množství značek ve třech (ne-li více) barvách a několika ročnících. Z alkoholu ani z cigaret se neplatí spotřební daň a tak jsou ceny celkem snesitelné – sedmička rumu asi od 5 € a krabička cigaret od 1 € (ovšem jsou to asi jediné levné věci na ostrovech).
Zdraví:
Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitálních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní slupkou! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy – druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná (pokud jsou v ní larvy schistosom, potřebují do tří dnů mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají). Bezpečné je pouze vnitrozemí ostrova Basse-Terre.
Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti, jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např. markety atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové hepatitidě A, tetanu a záškrtu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Guadeloupe z oblastí s její výskytem.
Jak jsem se již zmínil, je důležité doplňovat vitamíny a sůl, v žádném případě nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejši než v našem mírném pásmu. (ačkoli jsem zvyklý na dlouhé treky s batohem na zádech, tady hned první den mě skolila i poloviční vzdálenost a ještě dva dny poté jsem byl „zmlácený“ a neschopný pokračovat).
Příjemné překvapení je, že na Guadeloupu není nijak přehnané množství obtížného hmyzu. Mravenci jsou sice všude více než hojně, ale nejsou zvláště nepříjemní. Mouchy a komáři vás téměř neotravují. Problémy budou pouze vyjímečně na místech pro moskyty jako stvořených, tzn. v blízkosti vody, kde je osvětlení. Velice nepříjemný je v podvečerních a večerních hodinách rozsáhlý a hojně navštěvovaný Park sportu v Pointe-à-Pitre. Ještě horší je situace u mangrovníkových bažin ležících v blízkosti městského osvětlení (za městem se svítí jen vyjímečně). Přes den není po hmyzu bez mála ani památky. Asi čtyřikrát jsem potkal jakéhosi obrovského brouka (naprosto netuším, co byl zač) – je černý veliký asi jakopoloviční kanár, jeho let je těžkopádný a velice hlučný, má krátká křídla a krovky, z nichž výrazně vyčnívá protáhlejší zadeček. Živí se dřevem a proto ho nejčastěji potkáte v blízkosti různých dřevěných bud, zahradních restaurací a podobně. Prý dokáže velmi bolestivě kousnout i člověka, nicméně není nijak útočný.
V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit. Z vlastní zkušenosti právě z Guadeloupu však musím říci, že „kopřivová vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a rudý pruh se ztratí po několika týdnech. Kroma prvotního ukrutného pálení necítíte celou dobu nic. Nepříjemnější bude spíše jen to leknutí, zvláště pro ty, pro něž to bude první obdobná zkušenost.
Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte skoro žádné. Vyhnou se vám, jak mývali, tak mangusty a jediné co budete potkávat na každém kroku, jsou krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili.
Na závěr ještě jednen praktický recept místních lidí – případné rány a škrábance místní potírají vodnatou dužinou utržených listů aloe, která zde roste.
Ceny:
Jen velmi orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu prodejny…
Pepsi / Coca Cola na ulici ( 0,3 l ): 1,5 – 3 €
Pepsi / Coca Cola v marketu (2 l): 1,9 – 2,5 €
Trvanlivé mléko (1 l): 0,5 – 1,1 €
Pivo na ulici (0,3 l): 3 – 5 €
Pivo v marketu (0,3 l): 0,9 – 3 €
Pohled: 0,2 – 0,6 €
Známka na pohled: cca 0,3 – 0,4 €
Bageta (neplněná – jen pečivo) v marketu: 1– 1,5 €
Bageta plněná na ulici (tzn. jen půlka bagety): 3,5 – 5,5 €
Konzerva: 2,5 – 6 €
Banány (1 kg): cca 0,5 – 1 €
Kokosový ořech (1 ks): cca 2 €
Avokádo (1 ks): cca 3 – 3,5 €
Rum v marketu (nearchivní, 0,7 l): 4 – 8 €
Vstupné: 6 – 9 €
Autobus (15 km cesty): cca 2 €
WC: zdarma nebo do 0,5 €
Sprcha: zdarma nebo do 1 €
Běžně lze platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa), běžné jsou též bankomaty.
Ostatní:
• Na Guadeloupu je k vidění velké množství ptáků – především pěvců, ale běžní jsou i drobouncí kolibříci, narazíte na ně téměř všude, kde jsou červené květy.
• Západ slunce a setmění na Guadeloupu probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině je na Guadeloupu naprosto mrtvo – žádný noční život. Vyjímkou jsou pouze zahrady velkých turistických hotelů a několik vyjímek lze potkat i v ulicích větších měst, ovšem to jsou většinou pochybné existence jako např. bezdomovci, feťáci…
• Česko je téměř neznámým pojmem, většina mužské populace Guadeloupu zná Československo (paradoxně díky českému fotbalu). Domovinu připomenou škodovky a obchody Baťa, avšak vazbu na ČR nikdo netuší.
• Na podzim je v Karibiku občas větrnější období – cyklónová sezóna. Hurikány se vrací prý v určité periodě a řeči o nich jsou každodenní.
Všechny údaje (není-li uvedeno jinak) se vztahují k roku 2002.
