Fort-de-France
Více než stotisícové hlavní město Martiniku ležící na západním pobřeží ve stejnojmenném zálivu. Fort-de-France patří k těm hezčím městům Karibiku. Jeho historický ráz není rozhodně na ostatních místech Malých Antil běžným jevem. Hned po příjezdu lodí na ostrov na nás zapůsobí Fort St-Louis lemující přístav. Za ním se rozprostírá nádherný rozsáhlý park la Savane, v němž je několik zbytků z této pevnosti a socha Napoleonovy manželky Joséphine.
Na břehu řeky Riviere Madame protínající Fort-de-France za náměstím José Marti leží Parc Floral Sermac s botanickou a geologickou galerií a exotáriem, což je nevelká místnost s několika malými akvárii „domácího“ typu (otevřeno asi 4x týdně, ale ani za vstupné 0,50 € se návštěva nevyplatí).
Je tu několik kostelů, kaplí a chrámů (Cathedrale St-Louis, St-Christophe, Chapelle du Calvaire, Ste-Catherine…), Muzeum departmentu, Muzeum karnevalu, Muzeum historie a etnografie, Fort Desaix, Fort Tartenson…
Přístav katamaránů pro dopravu na Guadeloupe, Dominiku a Svatou Lucii leží na Avenue Maurice Bishop poblíž náměstí F. Miteranda asi pět minut pěšky od Fort St-Louis a la Savane. Hlavní autobusové nádraží (Terminus taxis collectifs) je na ulici de la Pointe Simon na pobřeží u ústí řeky Rivière Madame.
Fort-de-France je svou obrovskou aglomerací pěkným cirkusem, ale alespoň není tak fádní jako třeba Pointe-à-Pitre na Guadeloupu. Příjemné je, že nejsou všude okolo přízemní nehezké domky s vlnitým plechem na střeše, jak je v Karibiku obvyklé, ale přesto je lepší rychle z velkoměsta odjet za jinými krásami ostrova.
Carbet
Město se třemi tisíci obyvateli na severozápadním pobřeží. Údajně právě zde přistál Kolumbus, když 15. června 1502 objevil Martinik. A právě zde měl prohlásit, že jde o nejkrásnější místo na světě… Netuším, jak to zde vypadalo před pěti sty lety, ale dnes bych s Kolumbem rozhodně nesouhlasil.
Carbet není ničím příliš zajímavý, asi dva kilometry severně od města je možné navštívit galerii nebo Gauguinovo muzeum, zahrady nebo pláž. Tu zde představuje úzký pruh jako uhlí černého písku lemující hlavní silnici (sprchy a WC zdarma).
Jardin des Papillons (La Vallée des Papillons)
Leží asi 2,5 km severně od Carbetu těsně před St-Pierre – pár metrů za tunelem odbočíme z hlavní silnice N.2 na vedlejší D.62, hned za křižovatkou je vpravo hotel Résidence de l’Anse, v jehož zahradách leží motýlí údolí.
Během mého pobytu na Martiniku procházela zahrada rozsáhlou kompletní rekonstrukcí a tak byla pro veřejnost uzavřena, přesto jsem si domluvil prohlídku. Krom několika volně poletujících motýlů a pobíhajících ještěrek oždibujících nahnilé banány zde nebylo živého tvora (tedy nepočítám-li dělníky), avšak i přesto to stálo za to. Skalní stěna, v jejíž patě zurčí malý potůček hustě porostlá tropickou vegetací, dřevěný stylový můstek a za ním právě se rodící síťové „voliéry“ pro tropické motýli. Nádherné, škoda, že bude hotovo až za měsíc. Nemám ponětí jak vysoké je vstupné, ale kdybych jel na Martinik znovu, určitě sem zajdu.
St-Pierre
Pětitisícové historické městečko ležící na severozápadním pobřeží pod nejvyšší horou ostrova – sopkou Motagne Pelée. Saint-Pierre bylo díky velkému přístavu a čilému obchodu s Evropou do roku 1902 hlavním ekonomickým městem ostrova (tehdy důvěrně nazývaným Malá Paříž).
„Brzy po ránu 8.května 1902 bylo krásné počasí, sopka byla v klidu… V 7.45 se obloha začala zatahovat, všichni cítili, že se něco stane a panikařili. Najednou se vulkán probudil: plynový mrak, rozžhavené kamení a horký popel spadnul do města. V 8.02 ze St-Pierre nezbylo nic a 30.000 obyvatel bylo zabito.“ (tolik o události píše turistický průvodce Choubouloute 2002).
Za 17 minut bylo Saint-Pierre téměř vymazáno z mapy. Dnes katastrofu připomíná množství ruin, které jsou rozesety de facto po celém městě.
St-Pierre je nádherné velmi příjemné město působící zvláštní atmosférou. Kromě pozůstatků katastrofy je zde katedrála, Justiční palác, Muzeum historie, Vulkanologické muzeum aj. A samozřejmě je výchozím bodem pro výšlap na sopku.
Ajoupa-Bouillon
Vnitrozemské městečko čítající necelé dva tisíce obyvatel, ležící vysoko v horách na severu Martiniku nedaleko Morne-Rouge. Jedinou zajímavostí je okolní prales, nicméně Ajoupa-Bouillon je výchozím bodem pro tůry na Montagne Pelée z jihovýchodní strany (druhá cesta vede z Morne-Rouge). V okolí města je několik zahrad jako např. Jardins de l’Ajoupa nebo les Ombrages. Podle turistické mapy by zde měla být i Motýlí zahrada, ale z řádově 30 dotázaných o ní nikdo nikdy neslyšel (zřejmě neexistuje již delší dobu)-
Les Ombrages
Jakási pralesní botanická zahrada rozprostírající se nedaleko města Ajoupa-Bouillon při silnici N.3. Překrásným prostředím tropické džungle protéká říčka Capot a dotváří tak senzační přírodní scenérii. Na několika místech je překlenutá úhlednými dřevěnými můstky. Cestičku lemují pralesní velikáni, ale i drobné rostlinky. Všechno řádně upravené a přehledné. K vidění jsou nejrůznější na Martiniku většinou běžné druhy, včetně ovocných. Čili nic převzácného, ale o to více nás uchvátí to nádherné tichem prostoupené místo – park je docela velký, takže nebudete rušeni ani hrstkou ostatních návštěvníků.
Kromě mnoha stromů a dalších rostlin je tu i poměrně čilý život stran zvířat… Rozhodně potkáte mnoho různých ještěrek, pralesních krabů (kteří jsou hezčí a zajímavější než ti od moře) a ptáků – v některých místech s trochou štěstí i kolibříky a motýli.
Samozřejmostí jsou lavičky a odpočívadla, občerstvení, nějaké suvenýry i toalety (není však mnoho). Vstupné činí 3,05 €.
Lamentin
Naprosto nezajímavé město, v podstatě předměstí Fort-de-France, nebo spíš součást té, na Karibik nevídané, aglomerace. V souvislé zástavbě prakticky ani nepoznáte, kde končí hlavní město a začíná Lamentin.
Jak je Lamentin sám o sobě nezajímavý, tak jsou zde přece jen dvě věci, pro které nemůže být opomenut – jednak ZOO (jediná klasická zoo ostrova) a především mezinárodní letiště.
La Ferme de Perrine (ZOO Lamentin)
Rozhodně velmi zajímavé místo, avšak velice dobře zastrčené, neoznačené a obtížně přístupné (to již možná neplatí – byl jsem zde ještě, když to byla úplně nová zoo). Nachází se nedaleko Lamentinu, nebo ještě přesněji za Lementinským mezinárodním letištěm – v těsné blízkosti přistávací dráhy, ale cesta vede velkou oklikou – z letiště na hlavní silnici, pak kus k jihu a odbočit doprava (jakoby znovu směrem k letišti). Nejezdí sem žádný autobus a z hlavní silnice je to ještě pěkná štreka navíc po nezpevněné a dost prašné cestě. Dá se sem dojet taxíkem nebo při velkém štěstí autostopem. Další možností je autobus na mimoúrovňovou křižovatku silnic N.5 a N.6 (je tu i autobusová zastávka) a odsud pěšky směrem k hipodromu, který obejdeme a pokračujeme stále dál až na samý konec cesty. Je to asi tří nebo čtyřkilometrová túra. (je pravděpodobné, že se situace za ta léta již změnila).
Na Martiniku bývali dvě ZOO jedna menší ve vesničce Lescouët (asi 2km od Rière-Pilote) a druhá větší a zároveň jedna z nejznámějších v celém Karibiku – Amazona ZOO v Carbetu. Obě byly „hotelové“, tzn. na pozemku hotelu, který je provozoval a financoval. ZOO v Lescouëtu je zrušená ( v roce 2002 zde bylo již jen pár zbídačených hladových želv v několika katastrofálně vyhlížejících klecích – kromě „obyčejných“ vodních želv i jedna ztýraná vzácná galapážská želva obrovská). Amazona ZOO dopadla mnohem lépe, tedy alespoň údajně. Byla sice také zrušena, ale všechna zvířata byla prý přestěhována právě do zbrusu nové ZOO v Lamentinu. La Ferme de Perrine je skutečně nesrovnale důstojnějším zařízením pro zvířata.
Zahradou vede jedna přímá cesta, která však nespojuje ani polovinu expozic – je zde téměř neomezený pohyb po trávě. Částí parku protéká říčka la Lézarde, doplněná spoustou kanálů a jezírek. Je možné půjčit si zde jízdní kolo nebo např. kajak. K vidění je místní fauna – aguti, papoušci, domácí zvířata, želvy, leguáni ale i evropská divoká prasata, australští papoušci, několik opic a kočkovitých šelem, sob, velbloudi apod. Jednoznačně nejzajímavějším, nejvzácnějším a nejméně běžným zvířetem je harpyje – překrásný velice zvláštní jihoamerický dravý pták, kterého jen tak nepotkáme ani ve velkých evropských ZOO.
ZOO je naprosto netypická, koncipovaná spíše jako farma s volným pohybem (dokonce se farma oficiálně i jmenuje). Možná proto je její nedílnou součástí vedle špičkové restaurace i řeznictví… Ovšem nic z ttoho neubírá zoo na půvabu. Naopak patří k těm nejlepším zoologickým zařízením v Malých Antilách. Vstupné je 6,10 €.
Oficiální stránky: www.ferme-lamentin.com
St-Anne
Čtyřtisícové město na jihu Martiniku nevyniká žádnou výraznou památkou, ale jsou tu vcelku hezké a pohodlné pláže. V těsném sousedství pláže je camp – naprosto bezpečný, avšak zahlcený komáry (při příchodu večer je možné stanovat zde zdarma). Město sice patří k těm trochu hezčím a příjemnějším, ale je plné nejrůznějších feťáků a pochybných existencí.
Nerad bych, aby to působilo nějak morbidně, ale nejvíce mě zde zaujal hřbitov. Zřejmě není hezčí než jiné, ale těch jiných jsem si jaksi nevšiml. V St-Anne hřbitov leží přímo u hlavní silnice za nizoučkou zídkou od chodníku a tak je přímo „na ráně“. Nelze jej minout nebo přehlídnout. Je koncipovaný takovým způsobem, že není ani třeba chodit dovnitř – i z cesty je celý jako na dlani. Množství hrobů, které jsou jakýmisi minidomky s tepanými mřížemi. Veškeré náhrobky jsou v bílých obkládačkách nebo v mramoru, všechno bohatě zdobené soškami, květy a spoustou dalších předmětů. Mrtví si tu „bydlí“ lépe než přinejmenším polovina živých…
Les Salines (Grande Anse des Salines)
Nejnádhernější rozsáhlá pláž Martiniku se světlým pískem a spoustou palem vstupujících až do moře. K prvnímu městu je to čtyři kilometry, takže jsou tu jen lidé, kteří sem denně přijíždějí za sluncem, mořem a odpočinkem. Není tu jediný obchod, jen obchodníci prodávající z karavanů, plastový zahradní nábytek, který každý večer mizí.
Pláž je pro větší pohodlí poseta dřevěnými lavičkami a stoly. Zdálo by se ideální rajské místo… Asi by to tak bylo, být to třeba na Guadeloupu… Obyvatelé Martiniku jsou výrazně méně čistotní! Pláž nikdo neuklízí, takže je na značné části pokryta vrstvou starého suchého listí, větviček, jehličí a klacíků. Moře vyplavuje značné množství řas, které se v chuchvalcích válejí podél celého pobřeží. Vlivem přílivu a odlivu jsou všechny tyto nepořádky splachovány do moře a zase zpět na břeh… Pár metrů od kraje se pod vodou pohupuje doslova bariéra rostlinného odpadu. Aby to nebylo málo jsou na několikakilometrové pláži jen jedny sprchy a jedny záchodky. Přeneseme-li se přes tyto nešvary, přes neskutečné množství (neškodných) krabů a ve večerních hodinách i přes bezpočet nepříjemných komárů, budeme odměněni přímo malebným západem slunce.
Zajímavostí pláže je, že se prakticky táhne mezi mořem a slaným jezerem Étang des Salines. Z moře k jezeru je to jen několik desítek metrů. Jezero je však nevyužitelné ke koupání. Daleko od břehů je bahnitá mělčina lemovaná mangrovními keři a opunciemi. Rozsáhlá vodní plocha je z rekreačního pohledu tedy spíše pro zlost, protože právě jezero, přesněji řečeno jeho velké bahnité plochy jsou důvodem, proč se tu tak náramně daří komárům.
Přesto je jezero v jedné věci pro středoevropana nesmírně zajímavé… Na jeho březíh se hemží statisícové skupiny drobných krabů, kteří na první pohled zaujmou svými klepety. Tito krabi mají jedno klepeto menší než je obvyklé a druhé naopak mnohem větší. Když je krab v nebezpečí, krouží svým obrovským klepetem, aby tak zastrašil a zahnal nepřítele. Úchvatné je nejen pozorování těchto krabů, ale dech bere i to neuvěřitelné množství – ať otočíte hlavu kterýmkoli směrem, budou jich v zorném poli přinejmenším tisíce.
Trinité
Město o dvanácti tisících obyvatelích, nacházející se na východním pobřeží Martiniku u kořene poloostrova Caravelle. Město je více méně nezajímavé sídliště, ovšem má senzační, místy přímo úchvatné pobřeží. Navíc nijak přeplněné. Přes den tu trocha života je, ale už odpolene nebo v podvečer ani noha. Potulují se tu maximálně krávy a sem tam nějaký pes. Na tomto pobřeží – ať již přímo na pláži nebo mimo) se dá celkem dobře, bezproblémově a nerušeně stanovat.
Trinité je výchozím bodem pro cesty na poloostrov Caravelle. Mezi Trinité, Beauséjourem a Tartane funguje kyvadlová doprava kloubovými autobusy (1 €).
Tartane
Vesnička uprostřed poloostrova Caravelle při jeho severním pobřeží. Kromě ruin bývalé destilérky jsou tu především nádherné pláže, místy i s dřevěnými řekněme odpočívadly. I tady lze nerušeně stanovat, ale terén už není tak vhodný jako v Trinité.
Tartane je výchozím bodem pro cesty do přírodní rezervace Caravelle (součást národního parku) se zajímavostmi jako je maják, meteorologická stanice nebo Château Dubuc. (Pouze pěší cesty).
Anse l‘Étang
Anse l’Étang je pláží, která se nachází asi 2 kilometry za Tartane a funguje v podstatě jako tzv. holyday village. Právě tady se otáčí autobus z Trinité.
Místo je to velice hezké, avšak co se pořádku týče, platí totéž co na ostatních plážích – nepořádek který nikdo neuklízí a který moře neustále vrací zpět. V těsné blízkosti pláže je několik zahradních restaurací různých úrovní, minigolf a spousty prázdninových baráčků fungujících jako u nás chaty ačkoli jde většinou o luxusnější vilky. Na pláži přespává v křoví pár bezdomovců, ale přesto je naprosto bezpečná a lze zde také stanovat. Ke všem hlavním turistickým cílům poloostova Caravelle odud již vede jen pěší cesta. Z počátku je asfaltová, ale bez veřejného dopravního spojení. Zpevněná komunikace končí u restaurace (asi pokilometru) a dále již vede jen prašná cesta územím rezervace.
Château Dubuc
Přestože doslovný překlad říká něco jiného, jde o ruiny připomínající spíše pevnost než zámek. V podstatě šlo zřejmě o sídlo celé komunity. Sídlo vladaře, poddaných, vojáků, ale i výrobna cukru a tabáku, tank na pitnou vodu a samozřejmě i vápenka na výrobu vápna z korálů, která nechyběla u žádných podobných staveb v celém Karibiku (vždy pro potřeby vlastní stavby)…
Château začal v roce 1657 budovat Pierre Dubuc. V jeho šlépějích pak pokračovali i potomci, ale ještě v první polovině 18. století byl hrad značně poškozen zemětřesením a hurákenem. Od té doby celý historický komplex po dlouhá léta chátral (využívali jej jen piráti).
Až se snad v roce 1997 se značnou finanční injekcí z fondů EU zbytky objektů zrekonstruovaly. Château Dubuc je přístupný výhradně pěšky od prázdninové vesnice podél Anse l’Étang po prašné cestě národním parkem. Plocha čítající 2,5 ha skýtá zbytky asi dvaceti kamenných objektů. Z některých se nedochovalo téměř nic, z jiných jen sloupy nebo kousky stěn a z některých i více než jedno patro. Pohyb je neomezený po luxusně upravovaném trávníku. Je to nádherné místo připomínající spíše archeologické naleziště s výhledem na okolní moře. Vstupné představuje pouhé 3 € a je to rozhodně nejčistější a nejupravenější místo na Martiniku, které jsem viděl. Není překvapující, že právě Château Dubuc je třetím nejnavštěvovanějším turistickým místem Martiniku (po Saint-Pierre a Pagerie aux Trois Ilets).
Ostatní místa na Martiniku:
K dalším zajímavým místům na Martiniku patří sopka Montagne Pelée, několik vodopádů, pláží, ale především zahrady a parky (La Maison du Parc, Le Parc des Floralies, La Maison de la Nature, Le Jardin de Balata, Le Jardin de la Pelée, La Mangrove, Parc Botanique de la Plantation Mac Intosh, Habitation Clement…). Dále pak různá muzea a destilérky (Musée de la Banane v Ste-Marie, Musée de Figurines Végétales v Basse-Pointe, Museé de la Pêche ve Vauclinu, Musée du Rhum Saint-James v Ste-Marie, Distillerie „La Favorite“ v Lamentinu, Distillerie La Mauny u Rivière-Pilote, Distillerie Depaz v St-Pierre, Distillerie Hardy u Tartane, Distilerie Trois Rivieres v Ste-Luce). Za zmínku stojí i muzea významných Martinických postav – Muzeum Joséphine de Beauharnais manželky Napoleona Bonaparte. Muzeum se nachází ve městě Trois-Ilets, kde se Joséphine narodila (zemřela na Château de la Malmaison). Druhé je muzeum Victora Schœlchera – významného politika, cestovatele, spisovatele a především pak bojovníka za zrušení otroctví.
Všechny údaje jsou (není-li uvedeno jinak) k roku 2002.
ZOO je naprosto netypická, koncipovaná spíše jako farma s volným pohybem (dokonce se farma oficiálně i jmenuje). Možná proto je její nedílnou součástí vedle špičkové restaurace i řeznictví… Ovšem nic z ttoho neubírá zoo na půvabu. Naopak patří k těm nejlepším zoologickým zařízením v Malých Antilách. Vstupné je 6,10 €.
