Kaňon Verdon v Provence

Grand canyon du Verdon je zdařilou evropskou konkurencí amerického Grand Canyonu. Naleznete zde řadu podobných parametrů, v některých místech je hloubka kaňonu až 700 metrů. Na druhou stranu jeho „šířka“ dosahuje zcela jiných parametrů. Verdon se zužuje až na šest metrů, údaj pro americký Grand Canyon se počítá spíše v kilometrech. Přiznejme si tedy hned na začátku, že Verdon je spíše takovým menším bratránkem svého amerického příbuzného, přesto je to největší kaňon v Evropě.
Kaňon Verdon se nalézá v jižní Francii na pomezí Provensálských a Přímořských Alp. Kaňon se táhne v délce 21 km mezi městem Castellane a přehradní nádrží Lac de Ste-Croix. Nejvíce mě šokovalo, že kaňon byl prozkoumán teprve až na počátku 20.století francouzským geologem a speleologem E.A. Martelem. Nikdy by mě nenapadlo, že v Evropě před sto lety byly ještě neprozkoumané oblasti. Martel v roce 1905 s malou skupinkou poprvé provedl průzkum korytem řeky (Verdon má daleko větší spád než Colorado). Pak už to šlo ale rychle. V roce 1928 vznikla první turistická stezka pojmenovaná podle Martela. Chodník má dnes 14 km na délku a cesta trvá kolem 6 hodin. Přístup do kaňonu je ale jenom na pár místech, po obou stranách ale vede silnice. Na řadech míst jsou vybudovány místa, odkud lze pozorovat kaňon pod vámi.
Na výlet se vydáváme s menšími dětmi, takže je jasné, že to bude maximálně ochutnávka ze dna kaňonu. Míjíme přehradu Lac de Ste-Croix a vydáváme se k městečku Aiguines. Odtud jedeme dále po silnici D71. Je plná serpentin a výsledek se brzy dostaví. První osádka staví u kraje úzké silnice a děti zvrací do příkopu. Naše osádka zatím pouze mění řidiče, protože ten současný má závratě. Jedeme dále, až se konečně dostáváme na parkoviště Auberge des Cavaliers. Tam konečně potkává žaludeční nevolnost i děti z druhé osádky. Takže pozor, kdo má přecitlivělé děti, rozhodně je nadopujte Kinedrylem. Z parkoviště vede značená cesta prudkým svahem dolů k řece. Převýšení zde ale není nikterak dramatické, bude to jen odhadem tak do 300 výškových metrů, možná i méně. Lze rozhodně jako na každé tůry doporučit pevné boty, ale šlo by to tady i s něčím více lehkým. Došli jsme k řece Verdon nedaleko od místa zvaného Passerelle de l’Estellié, kde je zbudovaná úžasná lávka přes řeku. Pokud přes most přejdete, můžete vylézt na protější stranu kaňonu k chatě Chalet de la Maline (893 m n.m.), která bývá nástupním místem pro Martelovu stezku. Pokud se jí chcete vydat, musíte přejít přes lávku (bráno z pohledu příchodu od Auberge des Cavaliers) a dát se vpravo proti proudu. Cesta je dlouhá 14 km a zdoláte při ní převýšení 350 metrů. Rozhodně si vemte baterky, protože cesta vede skrz několik tunelů (nejdelší má 750 metrů). Výlet pak skončíte na místě zvaném Pointe Sublime, kde je také parkoviště.
My ale nemáme tolik času, abychom mohli projít celou Martelovu stezku, tak se alespoň vydáváme na druhou stranu po proudu po levém břehu řeky. I toto je turistická stezka, která je nazývána L’Imbut. Cesta je nádherná a vede skrz divoké peřeje a úchvatné tůně. Zdá se ale, že tato část kaňonu je mnohem prudší, protože zde je převýšení 600 metrů. V každém případě počítejte s tím, že dostat se z kaňonu mimo oficiální stezky je velice obtížné. Zároveň si s sebou nezapomeňte vzít dostatečné množství pití, protože dole rozhodně nejsou žádné stánky s občerstvením a voda je jenom v řece. Vydáváme se sice po stezce L’Imbut, ale jdeme pouze po její úvodní části. Cesta vede těsně podél řeky, kde musíte přelézat větší balvany, ale na pár místech se i lehce odklání a procházíte lesíkem. Na konci naší cesty narážíme na veliký skalní převis. Okamžitě se mi vybaví Mesa Verde v Coloradu. Tam to bylo ale mnohem větší a pod převis se vešla celá vesnice. Vylezli jsme na plošinu pod převisem a kochali se výhledem na řeku. Pak už ale nastává čas a musíme se vrátit zpátky. Doufám, že se sem jednou vrátím a budu mít šanci si projít jednu z cest celou. Řeka Verdon se dá i sjíždět, ale patří k nejtechničtějším řekám v Evropě.