Jezero Inle patří mezi místa v Barmě, kde se zastaví téměř každý turista. Jezero se nachází v provincii Šan v nadmořské výšce 1328 metrů nad mořem a je obklopeno nádhernými horami. Je dlouhé 22 km a široké 11km. Na ostrůvcích nebo na březích se nalézá 17 vesnic z větší části obydlených lidmi kmene Intha. Okolo jsou stovky chrámů a více než tisíc stúp. Dialekt Inthů je odlišný, ale prý je srozumitelný pro ostatní Barmánce. Někteří mi ale říkali, že to není pravda a lidé z protilehlých břehů jezera si nerozumí. Většinová populace přináleží ke kmeni Šan. Inthové jsou proslulí ojedinělou technikou pádlování, kdy pádlo mají zaháknuté na noze a přidržují ho pod kolenem. To jim umožňuje mít volné obě ruce, které potřebují k chytání ryb či výlovu humusu, který slouží jako hnojivo na jejich vodních políčkách.
Mimo pobyt na samotném jezeře a v jeho bezprostředním okolí jsou také velice zajímaví treky do hor, které se vypínají nad jezerem. Původně jsem si vymyslel třídenní trek z mé základny u jezera ve vesnici Nyaungshwe do železničního uzle Kalaw, odkud bych si chytnul vlak do Mandalay. Přes cestovku jsem si našel průvodce a s ním jsem konzultoval trasu. Mojí vymyšlenou cestu mi ale rozmlouvali s tím, že v tomto ročním období (přelom duben/květen) je okolí již hodně vyschlé a není to moc zajímavé. Místo toho mi doporučovali trek na východní straně jezera, který by měl být více zelný. Rozhodl jsem se jim důvěřovat. Domluvili jsme se na dvoudenním treku s přespáním v horách v klášteře. Cena byla stanovena na 35.000 K (cca 45 USD) se zálohou 20.000 K.
Je sobota ráno a já vyrážím se svým průvodcem do hor. Jmenuje se Naung Naung (čte se No No). Vzali jsme to přes tržnici, kde Naung Naung koupil nějakou zeleninu, prý na moje jídlo. Pokračovali jsme východním směrem z města. Nejdříve jsme se bavili klasicky o sportu a pak jsme lehce zabrousili na politiku. Mluvil jsem o jisté paralele mezi ČR a Myanmar, jak se obrušoval systém, až komunisti zkolabovali. Že to může být v Barmě stejné, když si vojáci uvědomí, že ekonomická síla je víc než politická, obvykle. Začali jsme zvolna mířit do kopců a stoupat. Relativně za krátko jsme se zastavili v jeskyni. Klasická jeskyně, veliká, ne hluboká – tak jen 30 metrů a v zadní části měl oltář a svoje podium mnich. Zapálil si doutník. Ptal jsem se průvodce, jestli mohou. Prý jsou tu dvě větve budhismu, jedna to povoluje a druhá zakazuje. Prošli jsme takovým spojovacím tunelem a ocitli jsme se pod převisem, kde měli mniši obydlí. Byly zde sochy Budhů a také hlava hada s rozeklaným jazykem. Dole pod námi byla pole na cukrovou třtinu, už sklizenou.
Opustili jsme klášter a stoupali opět do kopců. Nešlo se holou plání, občas byly stromy a políčka. Šli jsme dokonce i kolem strniště – sklizené obilí. U Kalaw se pěstují i jablka. Pěstují se tu i brambory a různá zelenina. Viděl jsem strom s malými avokády. Přišli jsme k přehrazenému potoku. Byly tu děti, koupaly se, tak jsem je fotil. A šli jsme dál do kopce a přišli jsme do vesnice a tam vešli do domu, naše místo pro oběd. Překvapilo mě, že průvodce vytáhl z batohu suroviny a začal sám vařit. Dům měl solidní dřevěnou konstrukci na kůlech, krokve a na nich položený vlnitý plech. A z venku přes něj něco jako došky, asi z bambusu. Dům byl rozdělen na tři části. Prostřední něco jako obývák, kde jsem jedl na nízkém kulatém stolku. Měli tam i televizi a video. Na stěnách plakáty filmových hereček a také jednoho herce. Po stranách byla kuchyně, kde se vařilo na ohni. Dým šel nahoru a oknem pryč. Pak tam měli ještě jednu místnost, asi ložnici. V prosinci je tady prý zima, i 2°C a někdy i mrzne a pak rodina spí kolem ohně. Jinak dům je na konstrukci, aby jim tam netekla během dešťů voda. Měli na stěně i hodiny, připadalo mi to takové divné, ve smyslu, že je nepotřebují. Asi je to moc idealistická a romantická představa. Naung Naung dělal oběd, já si to prohlížel, i něco jsem nafilmoval/nafotil, pak se tam chvíli natáhnul a asi i spal. Objevila se holka, celkem pěkná, v džínách, ale pak jsem jí viděl už jen v longyi. Naung Naung uvařil nudlovou polévku se zeleninou. A ještě takové osmažené rýžové placičky.
A šli jsme zase dále. Není to tu žádná divočina, všude políčka, cesty, potkáváme lidi. Začalo se zatahovat a pak i pršet. Akorát jsme došli do nějaké vesnice, tak jsme se schovali pod přístřešek. Pršelo celkem fest, ale jen krátce, tak jsme mohli pokračovat. Cesta byla lehce rozblácená a klouzalo to. A netrvalo dlouho a byli jsme v další vesnici. Naung Naung mi říkal, že by bylo lepší si koupit vodu tady. Koupil jsem i pivo (dohromady za 2.000K), protože jsem myslel, že to tam spolu vypijeme. Ale průvodce mi vzal flašku a šli jsme dál. Do kláštera to totiž bylo ani ne 5 minut (koordináty kláštera: 20°39,3494 N; 97°01,1105 E). Pivo dal do vody a mě odvedl do veliké dřevěné stavby kláštera a našel mi kout, kde přespím. Byly tam polštáře a deky. Bylo brzy, něco po čtvrté hodině, tak jsem si vzal batoh a šel po okolí na nějaké focení a filmování. Celkem pěkná krajinka. Chodil jsem kolem a kochal se, nakonec jsem vylezl za klášter na kopec, kde budou jistě stavět další budovu. Fotil jsem. Vrátil jsem se zpět. Začalo se zase hodně zatahovat. Naung Naung na mě kýval, abych šel do hlavní budovy. Začalo trochu krápat a setmělo se. Uvnitř měli jednu zářivku napojenou na autobaterii. A Naung Naung začal nosit misky, úplné hody. Byla tam miska s rybou – taková větší sardinka v rajčatové směsi. A čtyři různé misky se zeleninou. Dost mi to připomnělo zeleninu v Číně, takovou tu smaženou. Různé listy, i s mrkví, cibulí, pak listy z hořčice a něco jako „eggplant“. Bylo to fakt dobré a to nemám zeleninu moc v oblibě. Dali jsme si dohromady to pivo. Jinak mi Naung Naung ráno říkal, že Myanmar má také problémy s alkoholismem, hlavně kvůli laciné nekvalitní kořalce. A začalo pršet. A byl to tedy pořádný slejvák. Úplné clony vody, mlátilo to do střechy, veliký rachot. Nedokázal jsem to všechno sníst, zbytek snědl Naung Naung. A pak jsme se bavili s mnichem. Žije tady od mala, teď mu je 61 a nejspíše tady i zemře. Je tu sám, chodí sem turisté, poslouchá rádio a BBC v barmštině. Naung Naung překládal. Asi nejpodstatnější myšlenka byla, že si (mnich) myslí, že letos prostě vláda nechá Su Ťij mluvit, ať si říká co chce, ale je dost možné, že třeba už příští rok jí zase zavřou. Další volby by měly být v 2015, ale zdá se, že armáda si vždy ponechá většinu v parlamentu, o které budou rozhodovat sami, bez voleb. Dle debaty je zřejmé, že Barma má dost nerostných surovin, včetně ropy a drahokamů, ale to proudí hlavně do Číny. Stejně jako vývoz elektřiny hlavně do Číny a Thajska. A Barma nemá dost a sama jede na soukromé generátory. V Nyaungshwa v hotelu šel proud až večer, přes den nešel. Říkali, že pro Su Ťij je 99% populace a zbytek 1% je hlavně Yangon, respektive lidé napojení na vládu. Vláda prý uzavřela mír s horskými kmeny, ale hlavně proto, aby to nebránilo jejímu obchodu s Čínou. Číňanů je tu prý spousta a pomalu si kupují celou zemi. Byla noc, debata skončila, šel jsem do „svého kláštera“. Stále trochu pršelo.
