V srdci nubijského území, téměř na hranici se Sudánem a téměř 300 km od Asuánu se nachází nejúchvatnější stavba největšího faraona ve své historii: Abu Simbel, chrám který byl sice zasvěcen trojici bohů Amon-Ra, Marmakes a Ptah, ale ve skutečnosti jeho pravým účelem bylo ještě více posílit slávu svého tvůrce – Ramsese II. Velikého. Abu Simbel není pouze jeden z nejkrásnějších chrámů v Egyptě, nepochybně je také nejvíce neobvyklý a majestátní i jako symbol gigantické záchranné operace zahrnující 14 chrámů podél jezera Nasser.
Původně toto místo bylo známo jako Ybsambul, po úpadku faraonské říše bylo toto místo na dlouho zapomenuto. Pro moderní svět bylo znovu objeveno opět 22. května 1813 Švýcarem Johannem Ludwigem Burckhardtem, který spatřil horní části ze čtyř gigantických soch. O čtyři roky později Ital Giovanni Battista Belzoni očistil horní část chrámu od písku a nalezl vchod. Od té doby celé zástupy cestovatelů, učenců, archeologů, turistů sem přicházejí obdivovat tento architektonický skvost Ramsese II. Nebezpečí, že by toto mistrovské dílo mohlo navždy zmizet pod hladinou vyburcovalo celý svět. Abu Simbel byl nejen nejkrásnější a nejmonumentálnější chrám Nubie, jeho zachránění bylo zároveň i nejtěžší úkol díky materiálu, ze kterého byl chrám zbudován. Ale lidská vůle společně s moderní technikou a technologií uspěla v záchraně chrámu. S tím jak plány na zbudování Asuánské přehrady dostávaly konkrétní podobu se zvýšilo celosvětové úsilí zaměřené na záchranu památek, kterým by hrozilo zatopení.
Za ceny 40 milionů dolarů byly chrámy rozřezány na více než 2000 bloků vážících od 10 do 40 tun. Celý chrám byl opětovně složen v uměle vybudované hoře o 65 metrů výše než původní místo. Chrámy byly i pečlivě orientovány, přesto se ale posunul den, kdy sluneční paprsky proniknou při východu slunce do zadní svatyně chrámu Ramsese II. a osvítí sochy Čtyř bohů. Celý tento projekt trval čtyři roky a v roce 1968 byl komplex opět otevřen pro veřejnost.
Fasádě Velkého chrámu Ra-Harakhte dominují dva páry sedících kolosů Ramsese II., každý z nich 20 metrů veliký. Pouze tváře jsou vytesány do detailů, zbytek těla je hrubě naznačen. Na fasádě na římse jsou znázorněny paviáni uctívající vycházející slunce, výklenek obsahuje sochu boha se sokolí hlavou – Ra-Harakhte, kterému byl chrám zasvěcen. Postranní části trůnu blízko vchodu jsou ozdobeny řadami afrických a syrských věznů. Vnitřek chrámu obsahuje po každé straně čtyři sloupy s desetimetrovými sochami Ramsese. Zdi jsou ozdobeny výjevy z válečných tažení do Sýrie a Nubie. V zadní části chrámu jsou reliéfy z Bitvy u Kadeše. Na opačné zdi bere útokem syrské pevnosti, zatímco uprostřed zabíjí Libyjce svým oštěpem. Osm postraních komor původně obsahovalo pravděpodobně trofeje z Nubije. V malé hale se čtyřmi sloupy jsou reliéfy Ramsese a Nefertari. Dále v hloubi chrámu je svatyně se čtyřmi kultovními sochami, kdysi pozlacenými. Za zmínku stojí to, že celý chrám byl vytvořen tak, aby sluneční paprsky při východu slunce dne 22. února (narozeniny Ramsese II.) a 22.října (korunovace Ramsese II.) osvítily sochy Ra-Harakhte, Ramsese II. a Amona. Pouze socha boha Ptah není osvětlena, což u tohoto boha nemůže překvapit. Po přestěhování chrámu se tento efekt, zaznamenaný již Francoisem Champollionem, posunul o jeden den.
Fasáda chrámu Hathor, druhé stavbě v Abu Simbel, je osazena šesti sochami velikými deset metrů. Čtyři z nich reprezentují Ramsese II, zbylé dvě jeho ženu Nefertari. U jejich nohou jsou vytesány malé postavičky, jejich syny a dcery. Jedinečnost tohoto vyobrazení spočívá v tom, že sochy královny a velikého faraona jsou stejně veliké, což v egyptském sochařství rozhodně nebylo běžné. Uvnitř chrámu se nalézá místnost se šesti sloupy. Zdi jsou bohatě dekorované, je možné zde najít scény jako např. Nefertari před bohy Hathor a Mut nebo královna velebící svého manžela.
Abu Simbel určitě patří mezi nejlepší místa v Egyptě, které by si neměl nechat ujít žádný milovník archeologie a architektury.
