Od roku 2003 začali obyvatelé a návštěvníci Londýna používat Oyster card, modrou čipovou bezhotovostní kartu k platbě za městskou hromadnou dopravu. Karta je jednoduchá a vratná, proto si jí oblíbili i turisté. Kartu totiž nemusíte nikde registrovat. Můžete si jí koupit v metru na pokladně, v trafice nebo i on-line. Při nákupu karty si na ní můžete koupit kredit, z kterého je vaše jízdné placeno. V Londýně se jízdné rozlišuje podle toho, jestli jedete ve špičce či nikoliv. V roce 2005 byl zaveden denní limit, který můžete při celodenním používání karty maximálně vyčerpat. Tato maximální denní útrata je ve špičce 8,40 £ a mimo ni je to 7,00 £. Je dobré vědět, že tento limit je nižší, než kdybyste si koupili papírovou celodenní jízdenku. Kromě kreditu, který využijí hlavně ti, kteří nejezdí londýnskou dopravou pravidelně, je možné na Oyster card nahrát i časový kupon.
Jak již bylo řečeno, je karta vratná. Při nákupu zaplatíte za zálohu 5 £, které dostanete zpět, až budete kartu vracet. Pokud na kartě zbyl i nějaký kredit, nemusíte se bát, nepřijdete o něj, dostanete ho vyplacen společně se zálohou. Samotné používání karty je jednoduché. Při nástupu do metra (později i při výstupu) nebo autobusu a tramvaje (zde se při výstupu již Oyster card nikam nepřikládá) přiložíte kartu na čtecí zařízení (žlutá plocha) a systém vám automaticky odečte příslušnou cenu za jízdné. Oyster card je v Londýně velice populární, 80% všech jízd metrem a dokonce 90% jízd autobusem je hrazeno přes tento platební instrument. Důvod je naprosto zřejmý, pokud si koupíte jednotlivou jízdenku na autobus, zaplatíte 2,45 £. Z Oyster card vám za stejnou jízdu zmizí z kreditu jenom 1,45 £.
V samotném roce 2013 londýnský dopravní podnik vydal více jak 7,5 milionů karet. Z toho je patrné, jak je tento systém oblíben. Při tak vysokém počtu karet se nelze divit, že občas něco zaskřípe a lidé si někdy stěžují na neoprávněně stržené peníze. Můžete si sice stěžovat a v některých případech se i domůžete vrácení peněz zpět, ale moc s tím nepočítejte. Je to jako u všech těchto automatických systémů. V Praze také ne všechny koupené sms jízdenky doputují (včas) ke svým majitelům. A když už jsme u pražských jízdenek – těžko říci, jestli je to k pláči nebo k smíchu, když porovnáte londýnskou Oyster card s pražskou Opencard. Tak jako i jindy, bylo to české řešení drahé a jako bonus i dokonce nefunkční.
