Název Trás-os-Montes neboli Za horami kdysi vystihoval obtížnou dostupnost kraje, který ale dálnice přiblížila ani ne na půldruhé hodiny jízdy od Porta. Otevřela tak pohodlnou cestu k jedné z nejkrásnějších barokních staveb v Portugalsku, obklopené navíc nádhernými zahradami.
Půvabný zámek se vyloupne mezi stromy a jeho průčelí se zaleskne na poněkud zazelenalé hladině čtvercového rybníka ohraničeného žulovými okraji. Na první pohled honosné šlechtické sídlo vybudoval v první polovině 18. stol. pár kilometrů od města Vila Real na místě starší farmy s vinnými sklepy António José Botelho Mourão, třetí morgado z Mateusu. Titulem morgado byli označováni nejstarší nebo nejzodpovědnější synové rodiny. Návrh pro něho vytvořil velký italský architekt Nicolau Nasoni, který působil hlavně v Portugalsku, kde je zřejmě jeho největším dílem žulová zvonice kostela dos Clérigos v Portu. V případě domu Mateus se mu podařilo sladit tradiční styl portugalských šlechtických domů s rozmařilostí italských barokních forem. Na hladkých bílých fasádách vynikají zdobné kamenné prvky – římsy, okenní ostění, balkonky a opulentní portály. Vznešenosti a okázalé majestátnosti dodávají stavbě balustrády a dvouramenná schodiště, která tak zachovávají symetričnost díla. Tu dodržují i komíny na střeše, ztvárněné jako dekorativní prvky, a hlavně půvabné věžičky.
Zámek má půdorys hranatého písmene A. První nádvoří tak z jedné strany uzavírá pouze vyšší balustráda, jež dává vyniknout hlavnímu průčelí zámku. Na druhé, menší a uzavřené nádvoří se prochází průchodem, další ve vrcholu „áčka“ vede na zahradu. Na jedné straně přiléhá k zámku kaple, kterou dokončil syn jeho zakladatele de Sousa Botelho Mourão D. Luís António, tedy čtvrtý morgado de Mateus. Ve srovnání s bohatě dekorovaným průčelím, v němž převládají žulové prvky, působí interiér kaple jednoduše a střízlivě. Než byla dokončena, plnila její funkci sakristie, zajímavá dřevěným kazetovým stropem s malbami náboženských postav.
Symetrické uspořádání zachoval architekt i v interiéru domu, který nabízí různé průhledy a zrcadlové odrazy. Jeho menší část obývá přes léto rodina, v současné době pětasedmdesátiletý Fernando de Albuquerque, sedmý morgado de Mateus, s manželkou. Často za nimi zajíždějí jejich tři dcery. Vstupní hala, šest místností jižního křídla, knihovna a čtyři místnosti severního křídla jsou zpřístupněny návštěvníkům. Na první pohled upoutají jejich mohutné těžké stropy z vyřezávaného kaštanového dřeva, které věkem tmavne, a až na výjimky je původní z roku 1743. Ve vstupní hale krášlí strop rodinné erby. Poněkud zšeřelé místnosti jsou vybaveny anglickým, francouzským a portugalským nábytkem hlavně ze 17. a 18. stol. Na stěnách visí rodinné portréty a další obrazy, prostředí šlechtického sídla dotvářejí plastiky a předměty užitného umění, stříbrné nádobí a čínský porcelán. V Čajovém salonu hosté obdivují staré anglické pendlovky, salon Čtyř ročních dob dostal název podle rozměrných nástěnných maleb z 18. stol. Mnoho děl na zámku daroval strýc čtvrtého morgada, římský arciděkan. Knihovna obsahuje asi 3000 svazků, z nichž nejstarší pocházejí z 16. stol. Nejvzácnější knihou je ale kopie Camõesova eposu Lusovci z roku 1817, jedinečná kronika zámořských objevů a pověstí z historie Portugalska, kterou zdobí rytiny předních umělců té doby. Jedná se o jeden z mála výtisků, které publikoval v omezeném nákladu vnuk třetího morgada. Muzeum vystavuje také rodinnou korespondenci se známými osobnostmi své doby, jako byli třeba Fridrich II. Veliký nebo vévoda z Wellingtonu, v jehož službách působil šestý morgado.
Tmavý průchod pod vstupním schodištěm vede mezi stájemi na vnitřní nádvoří a dále do zadních francouzských zahrad, jež založil zmíněný arciděkan. Jejich současná romantická podoba ale pochází z první poloviny minulého století. Na úrovni zámku procházejí návštěvníci mezi živými ploty střiženými do geometrických útvarů. V zahradě rostou hlavně růže, ale i spousta dalších květin, keřů a zakrslých stromů. „Umělecky“ tvarovaná zahradní zeleň a barevné květy vytvářejí na pozadí bělostné budovy zámku a jeho kamenných dekorací půvabné okouzlující prostředí, jež působí na člověka nesmírně uklidňující silou. V další části zahrad, o patro níž, převládají geometrické obrazce, jež jsou dílem mistra zahradníka. Zahrady domu Mateus jsou proslulé obřím, 35 m dlouhým tunelem z tvarovaných cedrů, jež zde byly zasazeny v roce 1941. Zahradníci jeho klenbu sestřihávají ze speciálních žebříků zahnutých do oblouku. K vrcholu musí šplhat až do výšky sedm a půl metru. K zámecké zahradě patří vinice osázená odrůdami typickými pro zdejší kraj Trás-os-Montes, jenž už je v podstatě součástí obrovské vinařské oblasti údolí řeky Douro. Návštěvníci si mohou vedle zámku prohlédnout malé vinařství Qiunta da Costa das Aguaneiras a ochutnat zdejší červené.
Symbol okázalé portugalské barokní architektury z kraje Trás-os-Montes proslavilo po celém světě polosladké růžové víno Mateus Rosé. Baňaté láhve, inspirované lahvemi vojáků z první světové války, zdobí etiketa s obrázkem zámku. Značka vznikla v roce 1942, vlastní ji a víno vyrábí rodinná společnost Sogrape, jež je největším producentem vín v Portugalsku.
Casa de Mateus patří od roku 1970 stejnojmenné nadaci, kterou založil šestý morgado, otec současného majitele. Nadační uspořádání nedovoluje rozprodání majetku, který tak přechází z generace na generaci jako celek. Cílem nadace je zachování rodinné tradice, jejího přínosu do historie kraje a udržování samotných nemovitostí v dobrém stavu. Nadace podporuje kulturní, vědecké a vzdělávací činnosti a snaží se přizpůsobit fungování paláce současným potřebám. Ze staré stodoly se tak například stala koncertní síň, kde zní nejčastěji barokní hudba, jak to odpovídá stylu tohoto architektonického skvostu.
Jaroslav Skalický