Rušná třída Chang’an Jie odděluje Náměstí nebeského klidu od Brány nebeského klidu. Na ní visí celosvětově známý ohromný portrét Mao Ce-tunga, který odtud 1.10.1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Za branou se nachází slavné Zakázané město, jež bývá Číňany obvykle nazýváno Palácovým muzeem.
Název Zakázané město ovšem lépe vypovídá o skutečnosti, že po dobu 500 let byla tato část města opravdu zakázaná pro drtivou většinu smrtelníků. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií – Ming a Qing, které je opouštěli jen v nejnutnějších záležitostech. Základy města byly vystavěny v letech 1406 až 1420 císařem Yong Le, který na staveniště povolal milion dělníků.
Palác se dělí na vnější část, kde probíhaly veřejné audience a část vnitřní, která sloužila výhradně císařově rodině. Budovy, které jsou nyní k vidění pocházejí převážně z období po 18. století. Město bylo často zachvacováno požáry, které rychle ničily dřevěné stavby. Po celém areálu byly z těchto důvodů rozmístěny veliké bronzové nádrže na vodu, pod kterými se dokonce v zimě topilo, sloužily jako zásobárna vody pro hašení požárů. V přední (vnější) části města jsou významné zejména tyto tři ceremoniální síně: Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Uchování harmonie. Síň Nejvyšší harmonie je největší palácovou stavbou v Číně. Pořádali se zde největší slavnosti, kterých se zúčastnilo až sto tisíc sloužících.
V roce 1664 došlo k velikému povstání, které smetlo dynastii Ming. Během této události bohužel lehla popelem i valná většina staveb, spolu s budovami ovšem byly zničeny i vzácné knihy, kresby a svitky. Ve století dvacátém došlo ke dvěma velikým rabováním. Nejdříve to byli Japonci během II. sv. války a o pár let později to byly ustupující jednotky Kuomingtangu, které odvezly tisíce předmětů na Taiwan, kde jsou dnes vystaveny v taipejském Národním palácovém muzeu. Většina předmětů, které jsou nyní v Zakázaném městě k vidění pocházejí většinou z jiných částí Číny.
