Estrada Real neboli Královská cesta patří k nejvýznamnějším historickým klenotům Brazílie. Toto symbolické označení ve skutečnosti zahrnuje několik cest, které již od dob dobývání Brazílie spojovaly přímořské oblasti Rio de Janeira s hornatým a na nerostné suroviny bohatým vnitrozemím dnešního státu, dříve kapitanátu, Minas Gerais. Tyto cesty procházejí srdcem jedné z nejstarších a Evropany nejdéle osídlených oblastí Brazílie a nabízejí pohled na barokní skvosty koloniální architektury uprostřed krajiny obdařené neuvěřitelnými sceneriemi.
Objev velkých ložisek zlata a později i diamantů vzbudil na konci 17. stol. zájem Portugalské koruny a následně způsobil příliv značného počtu lidí. Mezi prvními byli samozřejmě průzkumníci, dobrodruhové a zlatokopové. Ale hned v závěsu za nimi následovali úředníci královského dvora zodpovědní za vybírání daní a udržování pořádku, lidé všech možných profesí, kteří hledali lepší budoucnost, a v neposlední řadě samozřejmě obrovský nedobrovolný kontingent zotročených Afričanů, kteří se podíleli především na těžbě a transportu vytěžených minerálů.
V 18. a části 19. stol. byla doprava vytěžených surovin do přístavů a dovážených zásob a zboží do vnitrozemí po Královské cestě dokonce povinností. Otevření jakékoliv alternativní cesty bez svolení Portugalské koruny bylo považováno za velezradu a trestáno nejvyšším trestem. Podél této cesty byly zřízeny kontrolní body, registros, kde se vybíraly daně z vytěžených surovin a poplatky za dovážené zboží. Podle historických záznamů se z Minas Gerais odvezlo přes tři miliony karátů diamantů. A to je číslo oficiální, které nezahrnuje diamanty propašované po nelegálních stezkách pašeráky.
Královských cest byla řada, ale hlavní jsou tři. Stará cesta, Caminho Velho, začíná v malebném přístavním městečku Paraty ve státě Rio de Janeiro, téměř na hranicích se São Paulem. Po prudkém stoupání po úbočích Serra do Mar pokrytých atlantským deštným pralesem se cesta nakrátko dostane do údolí Vale do Paraíba ve státě São Paulo. Následně začne znovu stoupat do pohoří Mantiqueira, než se přehoupne na druhou stranu do rozeklané krajiny vnitrozemského státu Minas Gerais velkého zhruba jako Francie. Cesta propojuje celou řadu historicky významných míst, jako je lázeňské městečko Caxambu, mystické São Thomé das Letras, královské São João del Rei, nebo malebné Tiradentes. Po necelých 700 km (a dříve asi 70 dnech cesty) úžasnou krajinou se Caminho Velho doloudá asi do nejnádhernějšího barokního městečka Ouro Preto. Dnes se dá celá Stará cesta i s návštěvou všech zmíněných míst zvládnout autem i za pět dní, nebo třeba taky na kole, na což ale budete potřebovat minimálně 10–15 dní.
Právě proto, že dojít do Ouro Preta trvalo po první cestě tak dlouho, začala se na počátku 18. stol. „prošlapávat“ cesta nová, která vedla z přístavu Guanabara ve městě Rio de Janeiro přímo do Ouro Preta. Doba cestování se tak zkrátila zhruba o dvě třetiny. Dnes tudy vede jeden z hlavních silničních tahů mezi Riem a Belo Horizonte, hlavním městem Minas Gerais. Z turistického hlediska není trasa až na pár výjimek tak zajímavá jako Stará cesta. Doporučit lze určitě odbočku do historických měst Petrópolis a Teresópolis ještě ve státě Rio de Janeiro a zastávku v překrásně situované vesnička Lavras Novas už téměř u Ouro Preta.
Pozornost si samozřejmě zaslouží také samotné Ouro Preto, koloniální hornické město, které se v polovině 18. stol. stalo díky zlaté horečce středobodem Brazílie a mělo přes 100 000 obyvatel, dvakrát víc než tehdejší New York. Určitou dobu bylo Ouro Preto dokonce pětkrát větší než Rio de Janeiro, jež tehdy bylo nejen hlavním městem Brazílie, ale na počátku 19. stol. také metropolí celého Portugalského království, neboť tam před Napoleonem emigroval z Lisabonu celý královský dvůr. Zlatá éra Ouro Preta přilákala i mnoho umělců, architektů a sochařů, kteří dali vzniknout jedinečné a bohaté architektuře a uměleckým dílům, které zdobí toto město dodnes. Především pro svou barokní architekturu je město zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Mezi hlavní klenoty města, které bylo více než 170 let hlavním městem kapitanátu a později i státu Minas Gerais, patří např. kostel sv. Františka z Assisi, mistrovské dílo Aleijadinha neboli Antônia Francisca Lisboy. Tento chrám patří bezpochyby k nejkrásnějším a nejmonumentálnějším v celé Brazílii. Křivolaké dlážděné uličky skrývají mnohá zákoutí s jedinečnými koloniálními stavbami ve stylu baroka a rokoka, jejichž krása a zachovalost nemají v této zemi obdoby. Srdcem města je Tiradentesovo náměstí obklopené asi vůbec nejhezčími stavbami včetně někdejší radnice a vězení, kde je dnes Museu da Inconfidência, připomínající tzv. spiknutí z Minas Gerais, neúspěšné separatistické hnutí z roku 1789. V těsné blízkosti stojí i kostel Panny Marie Karmelské (Nossa Senhora do Carmo), kde je k vidění oboustranný oltář z dílny již zmíněného Aleijadinha.
Honba za bohatstvím však neskončila v oblasti Ouro Preta, ale pokračovala ještě asi o 360 km dále na sever až do městečka Diamantina, kde byla objevena, jak už samo jméno napovídá, významná naleziště drahokamů. Cesta spojuje několik dalších historických měst, jako jsou např. Mariana, Catas Altas, Cocais a Serro, kde se mj. narodil Juscelino Kubitchek, jeden z pozdějších prezidentů Brazílie, jehož kořeny sahaly až do českých krajů.
Královská cesta se stala v dnešní době jednou z hlavních turistických atrakcí Brazílie a každoročně na ni vyrážejí tisíce lidí. Velká část původní cesty vede po nezpevněných silnicích, které jsou v období sucha dobře sjízdné na kolech, motorkách, v offroadech a značná část i v normálním autě. V momentě, kdy zaprší, se cesta stává červenooranžovým (půda zde obsahuje hodně železa) blátivým eldorádem s množstvím obrovských kaluží a říčních brodů. V takovém období si tudy můžete troufnout projet pouze ve čtyřkolce. Naštěstí lze velkou část Královské cesty kopírovat i po okresních silnicích, které spojují většinu zmíněných měst a přírodních zajímavostí i parků.
Estrada Real nabízí návštěvníkům pestrou paletu vyžití, od krásných koloniálních měst, majestátných hor a členitých národních parků až po nejrůznější sporty, ať už je to oblíbená cykloturistika, horolezení, trekking, rafting nebo třeba paragliding. A rozhodně nelze při návštěvě tohoto regionu zapomenout na místní gastronomii, která patří k jedné z nejvyhlášenějších v celé Brazílii.
Petr Klymec (www.zemesveta.cz)
