Ostrovy princů se nalézají dvacet kilometrů jihovýchodně od Istanbulu v Marmarském moři nedaleko asijského pobřeží. Toto souostroví se skládá ze 4 velkých a obydlených ostrovů a 5 neobydlených ostrovů. Ve starodávnu byly nazývány Lidové ostrovy, v byzantinské době byly známy jako Ostrovy kněží díky nespočetnému množství zde vybudovaných klášterů. Turci je dnes nazývají Červené ostrovy nebo prostě Ostrovy. A pro cizince to jsou Ostrovy princů. Název pochází z byzantinské doby, kdy zde byli internováni odbojní princové, sesazení monarchové případně další nepohodlné osoby.
Dříve zde pobývali pouze mniši a rybáři. Za posledních sto let se ale ostrovy stávají často cílem výletů. Díky tomu, že se nalézají blízko města a je sem pravidelné lodní spojení, jejich popularita trvá do dnešních dní. V 19. století se zde usadily etnické menšiny, zejména Řekové, Arméni a Židé. Toto místo si za místo svého odpočinku vybrala také řada vysokých otomanských úředníků. Podél pobřeží zde vybudovali řadu velkých dřevěných vil, které dnes již v Istanbulu téměř nemůžete najít, zrovna tak jako bujnou vegetaci včetně borovicových lesů. Nejvýrazněji zde ale pocítíte to, že zde téměř neexistuje automobilová doprava. Po věčných zácpách největšího tureckého města je to značná úleva.
Z Istanbulu se na Ostrovy princů můžete dostat lodí z přístavu nedaleko evropského vlakového nádraží, případně můžete použít rychlý katamarán, místními označovaný za mořský autobus. Pomalejší loď vás cestou vezme i na asijský břeh, cestou si můžete vyfotografovat úžasné panoráma Zlatého rohu s Modrou mešitou a Hagiou Sofií. Nejdříve proplujete kolem ostrovů Kinali a Burgaz. Nebývají častým cílem turistů, bohatí obyvatelé Istanbulu zde mají své honosné vily. Poté loď propluje kolem ostrova Heybeliada, který je domovem turecké námořní akademie. Následuje cíl většiny návštěvníků – ostrov Büyükada (v překladu Velký ostrov), který je největší z celého souostroví. V zimě zde žije kolem šesti tisíc obyvatel, v létě ale jejich počet narůstá až na 40 tisíc.
Ostrov není příliš veliký, na délku měří kolem 4 kilometrů, takže není obtížné prozkoumat ho pěšky. V přístavu je možné půjčit si kolo, ale značně kopcovitý terén není pro tento dopravní prostředek ideální. Ti, kteří nechtějí provádět sportovní výkony ani se projít si ještě mohou v přístavu najmout drožku, kterých tu přes léto je na turisty přichystáno velké množství. Můžete si vybrat mezi malým nebo velkým okruhem s pevně danými cenami. Ale nejlepší je vydat se ostrovem jen tak nazdařbůh. V létě centrum připomíná lázeňské městečko. Když budete mít štěstí, uvidíte místní vojenskou dechovku, jež rázně vyhrává do pochodu. Pro ucho středoevropana je zvláštní občas v hudbě zachytit orientální prvky. Dále od centra můžete pozorovat ruch na tržišti, kde místní nakupují převážně zeleninu a ovoce. Více v kopcích začínají borovicové lesíky a hlavně úžasné vyhlídky na modře se třpytící moře. Pokud potřebujete při své procházce nějaký cíl, můžete se vydat ke klášteru svatého Jiří, který se nachází uprostřed ostrova. Silně připomíná dřevěný panelák, dnes již značně zchátralý. Vedle funkce kláštera později sloužil i jako řecký sirotčinec.
Při svých toulkách ale rozhodně nezapomeňte na prohlídku místní architektury. Dřevěné vily utopené v zeleni jsou lahodící oku. Člověka napadne, že si místní komunita rozhodně uměla užívat života. A možná si i řeknete, že se vlastně ti neúspěšní a možná i obávaní v době byzantinské tady neměli nejhůře. Tradici místa pro exkomunikované si ostrov udržel i ve století minulém. První léta svého exilu zde ve vile Izzet-Paşa pod Cankaya Caddesi 52 strávil ruský revolucionář Lev Trockij. Napsal zde obě svá nejznámější díla „Můj život“ a „Dějiny ruské revoluce“.
