Nedaleko od řeky se nalézá Hlavní náměstí, jedno z nejdůležitějších městských center. Na první pohled vás zaujme vysoký morový sloup a krásná stavba radnice.
Občané Mariboru roku 1681 vztyčili na hlavním náměstí sloup vyjadřující jejich vděk za ukončení morové rány. Sloup se pochopitelně začal nazývat morovým. Byl vyroben ze dřeva, materiálu podléhající snadno zkáze. Občané si chtěli svoji vzpomínku na událost, která zabila třetinu obyvatel, uchovat trvaleji. Proto o 60 let později, v roce 1743 barokní sochař Josef Straub vytvořil sloup nový, tentokráte z trvalejšího pískovce. Na vrchol sloupu umístil Marii, Matku Boží. Dole kolem sloupu je pak šest svatých, mezi kterými jsou ochránci před morovou nákazou.
Jedním z největších tvůrčích elementů starých měst bývaly požáry. Zejména v dobách, kdy většina staveb byla dřevěných. Osud mariborské radnice je toho vhodným příkladem. Původní radnice shořela v roce 1362. Její nová podoba se přesunula na jižní část Hlavního náměstí, tam, kde se dnes nalézá dům č.4. Byl to další požár v roce 1513, který přesunul radnici na její dnešní místo. Postavená radnice o padesát let později mění svojí tvář na renesanční, tentokráte nikoliv při příležitosti požáru. Italští mistři budovu ozdobili balkony a lodžiemi, které jsou ozdobeny reliéfy.
V centru města můžete narazit na zelenkavou dvoupatrovou budovu Salzburského dvorce. Patří mezi nejkrásnější stavby v Mariboru a jeho základy pocházejí až z 15.století. Současný vzhled je z 18.století, kdy jeho majitel ho přestavěl na reprezentativní obytnou budovu. Z tohoto období pochází krásná barokní fasáda.
Mezi nejvýznamnější stavby patří městský palác vybudovaný císařem Frederickem III. v letech 1478 až 1483. Nejstarší části paláce, i přes proběhlé rekonstrukce, si stále uchovaly svoji původní gotickou podobu. Ve století následujícím byla postavena bastila s mohutnými sešikmenými stěnami a ozdobnými římsami v horní části budovy. Ještě dnes můžete pozorovat krásnou obrannou architekturu 16.století. O století později byla přidána loretánská kaple podle vzoru kostela Santa Casa v Loretě. Ani další století, již 18. se nenechalo zahanbit a obohatilo nás o schodišťový rizalit (středová nebo postranní část průčelí stavby) na místě původní schodišťové věže.
Neměli bychom zapomenout se zmínit i o minoritském kostele prvně zmíněném ve 13.století. Dnešní podoba se ale od té původní dost odlišuje. Archeologické vykopávky ukázaly románské zbytky zdiva překryté gotickým presbyteriářem. Kostel se nachází nedaleko od řeky blízko hlavního náměstí s morovým sloupem.
Moderní doba definitivně dorazila do Mariboru 2.června 1846, kdy se město stalo součástí železniční tratě mezi Grazem (Štýrským Hradcem) a třetím největším slovinským městem Celje. Tento okamžik znamenal začátek ekonomického růstu města a hrál výraznou roli v jeho rozvoji. Další hvězdný okamžik města čekal na konci I.světové války. Major Rudolf Masiter převzal 1. listopadu 1918 kontrolu nad Mariborem a Dolním Štýrskem ve jménu Slovinské Národní Rady, která ho okamžitě jmenovala generálem. Jeho jednotky pak 23.11. odzbrojily německé milice Německé městské rady, kterou vzápětí zrušily. Hned poté okupoval národní hranici se Štýrskem, která se po podepsání mírové smlouvy s Rakouskem stala i národní hranicí. Místní na generála nezapomněli a pojmenovali po něm náměstí (nalézá se severně od městského paláce), kde mu postavili pěknou sochu.
V centru města, kousek od františkánské baziliky Matere Usmiljenja (postavená 1892-1900), můžete na Náměstí Svobody najít zajímavou kulovitou plastiku. Jedná se o památník národně osvobozeneckého boje za II.sv.války pocházející z roku 1975. Jsou na něm veřejná prohlášení o střílení rukojmích a rebelů, kteří padli během války (667 lidí). Památník si začal žít vlastním životem, takže většina lidí dnes neví, co představuje. Ale svoji funkci plní, stal se středobodem města a lidé si u něho dávají sraz. A každé takové místo potřebuje jasné označení. A tak se kulová skulptura stala Kojakem, pojmenovaná podle slavného holohlavého detektiva.
