Arches (oblouky) je překrasný národní park plný oranžových skal a skalních oblouků. Na mapě ho najdeme v sousedství Canyonlands National Park a Dead Horse Point State Park, v jihovýchodním cípu státu Utah.
Stejně jako ve všech národních parcích v USA je i tady nejlepší začít návštěvou visitor centra. Člověk tu může shlédnout 15-ti min film o parku, pozeptat se na program v amfiteatru, který je různý dle sezóny, dozvědět se „jak to všechno vzniklo“, jaké bude počasí, nakoupit pohledy, magnety, knížky, nabrat pitnou vodu (pitná voda je dál v parku jen od půlky března do půlky října) a hurá do skal.
A také zde (jako v 90% národních parků v USA) můžeme téměř všechny největší „atrakce“ vidět z auta. Ale není nad to vynaložit trochu námahy a dostat se k některým obloukům „po svých“. Když má člověk jeden den, normální auto (ne jeep) a nohy, stihne v pohodě dvě procházky (5km dlouhé) a spoustu oblouků v blízkosti silnice.
Skrz park vede asi 25 km dlouhá silnice. Z visitor centra se silnice šplhá po téměř kolmé skále. Nahoře se nám odkryje pohled na skály Courthouse Towers, Sheep Rock, Three Gossips a Tower of Babel . Dále cestou mineme vyhlídku na Petrified Dunes a zastavíme se u Balanced Rock. Nejde jinak, než zastavit a v němém úžasu „zírat“ na mnohatunový kámen balancující na vysoké skále jen na neuvěřitelně malé ploše. Vyfoceno? Výborně, můžeme dál, po pár desítkách metrů je odbočka na Windows, Turret a Double Arch. Je to zastávka tak na hodinu. Můžeme si tu užít uprostřed oblouků vyhlídku do krajiny i zkusit ozvěnu v Double Arch. Když se vrátíme na hlavní silnici a pokračujeme dál na sever, po čtyřech kilometrech je odbočka na Wolfe Ranch a Delicate Arch. Wolfe Ranch je stará dřevěná bouda (prý z roku 1888), ve které žil 20 let John Wesley Wolfe, veterán z občanské války a choval v této pustině krávy a ovce. Jak takové žití vypadalo, si neumím představit.
Okolo ranče se můžeme vydat na 5 km dlouhý výlet, který je zakončený vyhlídkou na Delicate Arch. Ta podívaná rozhodně stojí za to. Skrz oblouk je vidět po celý rok zasněžené pohoří La Sal. Je dobré si nezapomenout vzít na cestu vodu. Nejen, že po cestě nikde není, ale není tu ani kousek stínu, kde by se člověk mohl schovat před pálícím sluncem. Výlet ve 40 stupních celsia bez vody by nemusel být dobrým zážitkem. Ti, komu stačí pohled na nejkrásnější oblouk parku z dálky, mohou popojet od Wolfe Ranch asi 2 km na vyhlídkový bod. No a když jsme se nasytili pohledem na tento oblouk, vrátíme se opět na hlavní silnici a opět na sever. Po 10-ti km se dostaneme na konec silnice, do Devils Garden. A zase vzhůru na procházku. Tentokrát k nejdelšímu oblouku – Landscape Arch. Je dlouhý asi 100m. Cesta k němu je velmi jednoduchá. Jako v „městském parku“. Kdo chce jít dál, vydá se okolo Wall Arch skrz skály k Partition Arch, odkud je báječná vyhlídka na hory. A ještě kousek a dostaneme se k Navajo Arch. Je trochu zastrčený, ale rozhodně krásný . On sám i cesta k němu je jako z pohádky. No a kdo má dost sil, času a náladu na další oblouky, může se vydat ještě dál k Double O Arch, Dark Angel a Private Arch. Ale to už není 5 km, ale 10 km.
Tak a s největší pravděpodobností je už večer a je čas pomýšlet na to kde přespat. Nejpohodlnejší je to v asi 5 mil vzdáleném Moabu. Je tu několik kempů (od 12 do 20USD, ale i 7 za osobu, záleží na sezoně), hostel, velké množství motelů a hotelů (od 40 do 130USD). Přímo v parku, v blízkosti Devils Garden, je kemp s 52 místy, stoly na piknik, grily a vodou (ne sprchy) od půlky března do půlky října. V nejvyšší sezoně je kemp většinou plný od pozdního rána, to znamená být ranní ptáče a přijet brzo. Je nutné se zaregistrovat ve visitors centru a zaplatit poplatek 10USD (v zimě poloviční). Těm, komu stačí tábořiště bez vody, můžou využít jedno u odbočky ze silnice č. 191 na Canyonlands, silnice č. 313. A kdo si chce vzít batoh a přenocovat někde mezi skálama, potřebuje povolení. Ale je velmi jednoduché ho získat od rangerů ve visitors centru. Zdarma. Tam také poradí jak na to a co se smí a nesmí. Ale to většinou lidem s batohem není zapotřebí radit.
Ať už pojmeme výlet americky, to je převážně z auta, nebo se vydáme na mnohahodinový či dokonce několikadenní výlet pěšky, určitě nebudeme zklamáni. Snad jen z toho, že lidé, kteří nebudou mít naší zkušenost nám nebudou věřit, že ty skály jsou opravdu tak červený.
