Kdo má rád teploučko, může strávit v Údolí smrti mnohem víc než pár hodin při průjezdu a zastávce ve visitors centru. V údolí je spousta míst, která určitě stojí za vidění a která člověk nestihne za krátkou návštěvu.
Když příjíždíme ze severu, první na co narazíme, je Scotty’s Castle. Zámek ve španělsko-maurské stylu vybudovaný v dvacátých letech tohoto století Walterem E Scottem a jeho přítelem, pojišťovacím magnátem Albertem Johnsonem, kterému bylo lékařem doporučeno suché a teplé podnebí. Říká se, že ze zámku vedou štoly do skal, kde jsou obrovská naleziště zlata. Ale také se říká, že tyhle povídačky jsou jen chytrý „marketingový“ tah majitelů, aby přilákali turisty a milovníky tajemna. Nicméně zámek tu stojí. Pro někoho nádherný, pro někoho ukázka nevkusu. O jeho historii se více dozvíte při prohlídce s průvodcem, na kterou se však v sezóně čeká i několik hodin.
Slyšeli jste o tajemných pohybujících se kamenech? Je to tak, místo, kde se „procházejí“ se jmenuje The Racetrack a leží jihozápadně od Scotty’s Castle. Bohužel přístupné jen v jeepu.
V údolí je několi míst s písečnými dunami. Dobře přístupné i bez jeepu jsou jedny ve středu údolí. Blízko místa, kde se křižují silnice. A takové klouzání po písku v zapadajícím slunci není vůbec špatný zážitek.
Kdybychom se vydali na této křižovatce na severovýchod, dostaneme se po pár mílích k Hells Gate odkud je krásný pohled na údolí, ale také již cesta „ven“. Kdybychom se vydali na křižovatce na jihovýchod, ještě pořádnou chvíli si údolí užijeme. Na této straně je několik vyhlídkových míst, můžeme si projít Mosaic Canyon a projet Emigrant Canyon a nakonec můžeme i vystoupat na Telescope Peak.
V centrální části údolí se nachází Visitors centrum, v okolí několik kempů, hotel, muzeum boraxu, oáza palem, golfové hřiště, bazén, restaurace, obchůdek se suvenýry. Prostě vše, na co si „turista“ vzpomene. Také je tu Zabriskie Point, ze kterého je prý nejkrásnější pohled na údolí, dále Golden Canyon a Artists Drive s vyhlídkou na neuvěřitelně zbarvené skály.
Ale to už se dostáváme do jižní části údolí. Tady leží místo, na které se určitě všichni těší – Badwater, nejnižší místo na západní polokouli (86 metrů pod hladinou moře). Z tohoto bodu vidíte Telescope Peak, horu vysokou 3.313 m. Je to jeden z největších výškových rozdílů na nejkratší vzdálenosti. Teplotní rozdíl mezi tímto vrcholem a visitors centrem (58 m pod hladinou moře) může být přes 10 stupňů Celsia.
A ještě trochu k lidské historii v údolí.
Archeologové našli v Death Valley zřetelné stopy čtyř prehistorických kultur. Před sedmi tisíci lety to byla kultura známá jako Nevares Spring. Tři tisíce let p.n.l. – počátek našeho letopočtu to byla kultura Mesquite Flat a poté, do roku 1000 kultura Saratoga Springs. A po ní již indiánský kmen Shoshone, který měl největší vesnici v místech dnešního visitors centra.
V roce 1849 si údolím krátili cestu tzv. Devětačtyřicátníci, kteří se chtěli dostat dříve než ostatní na „zlatá kalifornská pole“. Zda se jim to povedlo se neví, ale název údolí – Údolí smrti, se udržel.
Od šedesátých let minulého století do dvacátých let našeho století se tu těžil borax, „bílé zlato pouště“, surovina potřebná např. při výrobě skla. Pozůstatky je možné vidět na několika místech, např. v blízkosti visitors centra.
Pak přišli první „turisté“ a v roce 1933 se Údolí smrti stalo Národním památníkem, dalších 11 let se tu budovaly cesty, kempy, rangerské stanice, vstupy. Největším parkem se stalo Death Valley v roce 1994.
A nakonec, Death Valley je rozlohou 1.320.000 hektarů (1.320 km čtverečných) největším parkem v kontinentálním USA . V roce 1913 tu byla naměřena nejvyšší teplota 57 stupňů Celsia (ve stínu). Rok 1913 byl pro Údolí smrti i nejchladnějším -9 stupňů Celsia. V létě jsou tu průměrné max teploty 43 až 46 stupňů, v zimě okolo 20. Průměrné roční srážky jsou 5 cm. Sezóna je na jaře, kdy je tu spousta rozkvetlých kaktusů a květin, které by člověk v takové pustině nečekal.
