Při cestě po jihovýchodě Nového Mexika se dříve či později setkáte se jménem Carlsbad. Pro Čechy to má zvláštní nádech a začnou samozřejmě pátrat, zda zde náhodou není nějaká ta souvislost. A možná ke svému úžasu zjistí, že tomu opravdu tak je.
V minulém století zde začínal „divoký západ“ – jak lze jednoduše označit vše, co bylo na západ od řeky Pecos. A ta právě protéká místem, kde v roce 1888 rančer Charles B. Eddy založil město, které nápaditě pojmenoval po sobě – Eddy. Protože ale místní minerální prameny osadníkům připomínaly Karlovy Vary, nový název byl na světě. Světoznámým se ale Carlsbad nestal kvůli svým pramenům, ale díky mohutnému komplexu podzemních jeskyň nalézajících se 25 mil od města.
Pokud byste k místu přijížděli od východu, jistě byste pochybovali, že zde vůbec nějaké jeskyně budou – proč zrovna v této rovině. Tak tomu ovšem nebylo vždy. Před 250 miliony lety se zde nacházelo vnitrozemské moře. V průběhu času moře vyschlo, soli a sádrovec ovšem zůstaly. Rozrušení země bylo způsobeno erozí a vyzdvižením části tohoto území. Dešťová voda pak začala pomalu rozpouštět usazeniny v zemských prasklinách. Tento proces pokračuje dodnes, proto je tento systém řazen mezi tzv. „živé jeskyně“.
Jeskyně byla již dávno známa Indiánům a i noví osadníci poměrně rychle objevili její přirozený vchod. Z nitra země létaly statisíce netopýrů. Osadníci začali „těžit“ netopýří trus, který užívali jako výborné hnojivo. Jedním z těchto osadníků byl i Jim White, kterého jeskyně fascinovala. Zasloužil se o její prozkoumání a i popularizaci. Z počátku nikdo nevěřil, že se mohou pod zemí nalézat obrovské sály a fantastické geologické útvary. Teprve přínos černobílých fotografií učinil změnu. V roce 1923 pak ministerstvo vnitra posílá svého inspektora, který měl zjistit skutečný stav jeskyň. Jeho finální zpráva pak pomohla k tomu, že téhož roku byly jeskyně prohlášeny národním památníkem a o sedm let později dokonce národním parkem. Jim White se stal prvním rangerem.
Návštěvu jeskyň můžete plně podřídit svému časovému plánu. Můžete ji proběhnout za dvě hodiny, ale zcela bez problému zde můžete strávit více jak půl dne. Pro úplný zážitek lze jen doporučit projít jeskyně celé. Po krátké cestě z visitor centra se před vámi objeví přirozený vstup do jeskyně. Z jeho ústí můžete při západu slunce pozorovat odlet statisíců netopýrů. Kdysi jich tu byly miliony, nyní se jejich počet zmenšil díky užívání pesticidů asi na čtvrtinu. Naštěstí v poslední době se situace opět lepší a netopýrů přibývá. Tento úžasný zážitek si ovšem můžete dopřát pouze od časného jara do října, kdy netopýři na zimu odlétají do Mexika. Projdete amfiteátrem, odkud tento úkaz můžete pozorovat a klikatou cestou sestupujete k Netopýří jeskyni. Dříve zde první návštěvníky spouštěli v koších, kterými se dostával netopýří trus na povrch. Kolem Ďáblova pramene a Velrybího chřtánu sestupujete kolem Ďáblova hnízda stále dolů. To se již nacházíte kolem sto metrů pod zemí. Stále prudce sestupujete dolů, minete Prst čarodějnice a nakonec se ocitnete u Ledovce – ohromného balvanu vážícíhp dvě stě tisíc tun, který se utrhl ze stropu a zřítil dolů. To ovšem bylo v dobách, kdy tu žádní zvídaví turisté nebyli. Pravděpodobně to bylo v dobách, kdy zvídaví turisté ani jako živočišný druh ještě neexistovali. To už jste se ovšem dostali dvě stě metrů pod úroveň terénu. Také jste se již dostali na místo, kde se cesty začínají dělit.
Nejdříve můžete udělat malý okruh kolem Zeleného jezera a Královským palácem do Královniných komnat. Dostanete se na veřejně přístupné nejhlubší místo jeskyně – 829 stop (cca 275 metrů) pod zemí. Tato cesta obsahuje nejdříve prudké klesání a pak samozřejmě stoupání. Pokud máte zdravotní problémy, raději si cestu rozmyslete. Kolem Ledovce se pak dostanete do dalších částí jeskyně. Brzy se dostanete do Velikého sálu, který má rozlohu 14 akrů. Pro lepší představivost uvidíte na obrázku, jak by to vypadalo, kdyby se sem umístilo veliké dopravní letadlo Boeing 747. Věřte, že by se tu ztratil. Čekají Vás geologické útvary s fantastickými jmény jako Skála věků, Chrám slunce, Totem, Zrcadlové jezero či Dvojitý dóm. Celkem jsou pro Vás připraveny tři hlavní okruhy dohromady čítající tři míle chodníčků. Doporučujeme projít všechno. V případě, že budete unaveni či hladovi, můžete si zajít do bufetu, který je včleněn do podzemních prostor. Správa jeskyně ovšem uvažuje o jeho zavření, protože zbytky jídla přitahují živočichy, kteří nepatří do jeskynního systému. Vedle bufetu pak jsou i umístěny výtahy, které Vás spolehlivě vrátí zpět na povrch zemský. A ještě jedna dobrá zpráva – pokud se Vám během cesty podzemím bude chtít na záchod, nezoufejte. U bufetu je i WC. Navštivte ho, vždyť kdo se může pochlubit, že čůral skoro 300 metrů pod zemí ?
Pár užitečných rad na závěr:
Vstupné: Platí se ve Visitor centru. Neplatí zde průkazka Golden Eagle pass. Vstupné je 6 $ (1998). Jeskyně je otevřena celoročně (mimo 24.12.)
Podzemní tůry: většinou „samoobslužně“, můžete si pronajmout magnetofon. Občas jsou pořádány tůry s průvodcem (cca 5 $ ) . Teplota je stabilní – 56 F (cca 13 oC)
Fotografování: V jeskyních je spousta věcí na focení. Pro dobrý výsledek Vaší práce to ovšem znamená více než jen fotit kompaktem. Vezměte si citlivější filmy a chce to stativ. Pokud toto nemáte, i tak nejste zcela ztraceni. Řada útvarů je nasvícena, takže s delším časem a opřením fotoaparátu máte jistou šanci.
Ubytování: v samotném parku není kemp, můžete ale získat povolení (zdarma) pro kempování v okolí. Nejbližší ubytování je v White’s City nedaleko vjezdu do parku (7 mil). Počítejte ovšem s vyššími cenami, i kemp pro stan stojí kolem 20 $.
