Roseau
Hlavní město Dominiky je sice největším na ostrově, avšak na naše české poměry spíše Městečko. Údaje o počtu obyvatel se značně liší v závislosti na zdroji od 10 000 po 18 000 (vzhledem k faktu, že roční populační nárůst Dominiky je v záporných číslech, jsou menší počty obyvatel reálnější).
Roseau leží v jižní části západního pobřeží Dominiky na stejnojmenné říčce překlenuté dvěma mosty (pro každý směr jeden). Město je obklopeno a obehnáno vysokým hornatým terénem porostlým hustou tropickou džunglí. Centrum rozprostírající se okolo mořského pobřeží je poměrně rušné, plné trhovců a stánkařů, školáků, bezdomovců a žebráků, tančících černochů, toulavých psů, aut a minibusů, přesto relativně klidné. Ulice lemují hluboké betonové nebo asfaltové příkopy pro odvod přívalových dešťů. Většina domů a ostatních staveb je v naprosto jednoduchém „stavebním slohu“. Vedle modernějších stavení zahraničních firem (banky, KFC…), oku lahodí i některé z katedrál a kostelů (Roman Catholic Cathedral, Methodist Church, Anglican Church…). K nejznámějším a nejpreferovanějším turistickým místům Roseau patří bezesporu Muzeum Dominiky ležící při hlavní pobřežní silnici (Bay St) a botanická zahrada zabírající snad třetinu rozlohy města.
Nákupy upomínkových předmětů lze odbýt na ulici nebo ve specializované prodejně Tropicrafts na ulici Turkey Line.
Máme-li z nějakého důvodu namířeno do okrajových čtvrtí města, musíme mít na paměti, že většina z nich (hlavně pak na východě a jihovýchodě města) leží vysoko nad městem a i když jde o vzdálenost třeba jen tři nebo pět kilometrů, musíme zdolat i několik desítek metrů převýšení! Absolvoval jsem pěší tůry do čtvrtí Morne Bruce a Kings Hill – obojí okolo 100 – 150 metrů převýšení na cca dvou třech kilometrech! Je vhodnější použít veřejnou dopravu.
Roseau je výchozím bodem pro většinu míst na Dominice. Autobusové nádraží leží na River Street mezi oběma mosty. Cestovat odsud se dá téměř po celém ostrově – na sever směrem do Portsmouthu, na severozápad na Marigot, na jih do Soufriere, na východ k Trafalgarským vodopádům, do Wotten Waven, ale i jinam.
Roseau Botanical Gardens
Zabírá značnou plochu hlavního města mezi centrem na jihozápadě, řekou Roseau na severu a čtvrtěmi Morne Bruce a Kings Hill na východě, respektive jihovýchodě.
Botanická zahrada je něčím naprosto neočekávaným, bohužel v tom horším smyslu slova. Jde víceméně o veřejný park, přes který vede hned několik silnic včetně jedné poměrně značně frekventované. Do parku existují tři vchody. Vstupné je zdarma.
Tropické rostliny jsou sice zajímavé, ovšem neřekl bych, že zvláště výjimečné – je rozhodně možné spatřit většinu z nich i v dalších botanických zahradách světa. Přesto existují hned čtyři důvody, proč sem zavítat…
Z botanické zahrady vede „vyhlídková“ treková cesta pralesem nahoru do Morne Bruce. Výstup je trochu náročnější, neboť jde pouze o vymýcenou stezku, přesníž místy leží mohutné kmeny pralesních velikánů nutící k podlezení. Na konci výstupu čeká úžasný výhled na Roseau a okolí od jakéhosi křesťanského pomníčku. Nad laufy děl stojí vysoký bílý kříž s Ježíšem Kristem, viditelný ve dne i v noci (nasvícený) ze širokého okolí.
Mezi tropickými rostlinami je možné nezřídka pozorovat volně žijící živočichy. Vedle množství ještěrek a ptáků – pěvců také volavky (často i velmi z blízka) a především kolibříky, kteří místy doslova obalují červenokvěté stromy a keře. Na keřích se zvláštními roztřepenými květy, tvořících červené chomáčky jsou doslova invaze kolibříků. Člověk vydrží dlouho pozorovat to fascinující letecké umění těch maličkých smaragdových čmeláků. Jejich let v člověku evokuje trochu helikopteru, trochu opilého motýla, trochu hračku pohybující křídly pomocí gumičky nebo pérka. Nezbývá než nad nimi žasnout. Vřele doporučuji dalekohled, divadelní kukátko nebo videokameru s automatickým ZOOMem.
Při začátku trekové cesty pod úpatím pralesem pohlcených kopců stojí dvě voliéry s nesmírně vzácnými papoušky.
Čtvrtým důvodem návštěvy botanické je fakt, že právě zde je nejlépe vidět žalostný vztah místních obyvatel k rostlinám, živočichům a přírodě vůbec. Jak jsem již řekl přes botanickou vede několik silnic, ale to není zdaleka jedinou nepříjemnou záležitostí… Krom toho se na zdejších trávnících hojně prohání školáci, kteří zde odbývají (většinou fotbalem) hodiny tělocviku, trénovat sem chodí i armáda. Někteří jedinci jezdí auty i mimo asfaltové silnice…
Parrot Conservation & Research Centre
Malé chovné zařízení, které vzniklo především díky Jersey Wildlife Preservation Trust a Brevard ZOO (Florida; USA). Jde v podstatě o dvě prostorné voliéry (včetně zázemí) specializované pro chov dvou druhů vzácných pralesních papoušků amazoňanů, kteří na Dominice žijí endemicky (tzn., že žijí pouze a jen na Dominice a nikdy nikde jinde nežili). Prvním je amazoňam červenokrký, zvaný Jaco a druhým, ještě vzácnějším, amazoňan císařský, zvaný Sisserou. Oba jsou zde zastoupeni pouze v několika exemplářích, přesto jde zřejmě o největší, ne-li jediné, chovné skupiny.
Projekt záchrany těchto papoušků je koncipován mj. tak, aby se s těmito papoušky seznámilo také místní obyvatelstvo, které zná tyto amazoňany pravděpodobně jen z obrázků a televize a mělo tak možnost přehodnotit své chování vůči přírodě, neboť životní prostředí a člověk, který jej svými zásahy devastuje, je pro tyto živočichy nepřítelem číslo jedna. Oba druhy žijí v nepřístupných částech pralesa a tak je jejich lov pro maso mnohem komplikovanější než například v případě amazoňana kubánského, ovšem přirozený biotop výskytu a hnízdění dominických druhů ubývá a s ním i klesají i počty těchto nádherných ptáků.
Na Dominice není ani jediná zoologická zahrada a zřejmě proto jsou papoušci chováni právě v rozsáhlé botanické zahradě hlavního města. Na toto místo zavítá určitě největší počet lidí. Navíc až sem zasahuje prales. Aby nebyli papoušci až příliš rušeni a aby se zabránilo přímému kontaktu s lidmi a možnému „vandalství“, jsou voliéry oploceny a tak se návštěvníci nedostanou blíže než 5 – 7 metrů od papoušků.
V roce 2008 byl přistavěn údajně další komplex voliér, kde jsou krom papoušků i další místní zvířatas (aguti, leguáni…). V roce 2010 se zde narodil první amazoňan císařský v zajetí na světě.
Na stránkách RSCF (Rare Species Conservatory Foundation): www.rarespecies.org/dom1.html
Sisserou
Amazoňan císařský, někdy též královský, anglicky Imperial Amazon, na Dominice (a nejen zde) běžně nazývám familiárně Sisserou. Žije pouze na Dominice (patří k několika endemickým živočichům Dominiky) a to jen v Národních parcích Morne Diablotin a Morne Trois Pitons. Se svými čtyřiceti pěti centimetry je největším amazoňanem světa. Je na papouška poměrně zavalitý, obývá větší nadmořské výšky v nepřístupných částech pralesa, kde hnízdí v dutinách stromů. Sisserou je zelený, hlavu a břicho má fialovou až fialovočernou, „uši“ červenohnědé, tváře hnědofialové a ocas červenohnědý s modrozeleným koncem.
Papoušek byl poprvé popsán roku 1821, ale dlouho nebylo známo, kde vlastně žije. Vědeckého popisu se dočkal až roku 1899 a již tehdy se nevyskytoval v hojném počtu. Více než sto let, které je Sisserou lidstvu znám, je nesmírně vzácným druhem. Jeho početní stavy se odhadují okolo 150 – 500 kusů! V zoologických zahradách a podobným zařízení světa (mimo PCRC na Dominice) není ani jeden kus.
Je tak vzácným živočichem, že byl na Dominice oficiálně prohlášen národním ptákem. Kromě bezpočtu triček, pohledů, skleniček, hrníčků a jiných turistických suvenýrů je Sisserou na státní vlajce Dominiky a dva pak, coby štítonoši, na státním znaku. U místních obyvatel se těší velké oblibě, a přestože jej sotva kdo z běžných obyvatel ostrova spatřl na vlastní oči v přírodě, všichni jej znají velice dokonale. Rozhodně jde o největší vzácnost Dominiky, která až na další pozice odsouvá i neskutečně nádhernou a místy panenskou přírodu s množstvím zajímavých útvarů nebo poslední žijící původní obyvatelstvo – Karibské indiány.
Jaco
Amazoňan červenokrký, v angličtině sice Red-necked Amazon, nicméně na Dominice znám pod názvem Jaco. Stejně jako Sisserou patří k endemickým druhům Dominiky a shodné je i jeho rozšíření a biotop – nepřístupný prales v okolí hor Morne Diablotin a Morne Trois Pitons. Jaco je jen o málo menší než Sisserou. Měří okolo čtyřiceti centimetrů, je zelený, čelo a temeno má tmavomodré až modro nebo fialovočerné, přední část krku (občas až na prsa) je červená, na křídlech má červeno-žlutou skvrnu, ocas je červeně lemován po bocích a žlutozeleně zakončen.
Amazoňan červenokrký byl vědecky popsán již v roce 1766, tedy o více než 130 let dříve než amazoňan královský. Udává se, že ještě v 19. století bylo možné pozorovat početnější skupiny těchto ptáků v blízkosti farem a zemědělských usedlostí, nicméně záhy se stavy papoušků rapidně snížili a předpokládalo se, že bude Jaco vyhuben úplně! Zachránili se jen díky nedostupnosti několika hnízdišť ukrytých ve vnitrozemí ostrova okolo dominických nejvyšších hor uprostřed tropické džungle. Dnešní situace je přece jen o trochu optimističtější než v případě Sisserou, nicméně odhadované počty 350 – 1000 kusů ještě pro tyto amazoňany neznamenají růžovou budoucnost. Ani Jaco není v žádné zoologické zahradě světa (mimo PCRC na Dominice).
Přestože jde o velice vzácného papouška, kterého na Dominice zná také každý, jeho popularita za papouškem Sisserou přece jen lehce pokulhává. Na suvenýry a turistické předměty se dostává většinou v doprovodu papouščího kolegy. Jinde by byl hýčkán, zde doplácí na ještě vzácnější druh. Jaco je zde také občas nazýván „číslem 2“, což bezvadně vystihuje situaci.
Trafalgar Falls
Trafalgarské vodopády jsou na Dominice turistickou atrakcí číslo jedna (nesmíme však počítat papoušky). Jsou nádherné, přesto si myslím, že tu jedničku mají hlavně kvůli malé vzdálenosti od Roseau a přístupnosti po silnici. Leží asi 10 km z hlavního města severovýchodním směrem na řece Trois Pitons River, zhruba 2 km za osadou Trafalgar v Národním parku Morne Trois Pitons.
K branám národního parku se lze dopravit minibusem z Roseau za 5 EC$, některé busy však nezvládají poslední sedmdesáti metrový úsek a tak je nutné zdolat neuvěřitelný stoupák pěšky. Vstupné platí pouze cizinci (dokonce myslím jen „nekaribští“cizinci). Lze zvolit ze tří možností: vstup na jedno konkrétní místo (2 US$ nebo 5,30 EC$), na jeden den nebo na jeden týden – v obou posledně jmenovaných případech jde o zlevněné vstupné, přičemž vstupenka platí i do jiných míst Národního parku.
Národní parky a tedy i okolí všech „atrakcí“ na jejich území jsou z velké části dílem britským. Přístupné části jsou až na zanedbatelné vyjímky bezvadně udržovány a turistům servírovány v perfektním stavu. K vodopádům vás zavede úzká, jemným štěrkem „zpevněná“ cesta, přesníž jsou místy zhotoveny dřevěné odvodňovací kanálky. Terén je nenáročný, ač trasa vede pralesem. Na konci stezky je stylový dřevěný přístřešek s výhledem na vodopády.
Před očima se vypíná obrovská zelená stěna z níž v levé části padá voda do půli výšky a o pár metrů vedle vpravo na jiném přítoku od půli dolů. Dva nádherné vodní sloupce burácející tichem pralesa se záhy po dopadu spojují v jednu říčku Trois Pitons River, která je jedním z přítoků řeky Roseau. Opravdu fascinující pohled. Dva bílé sloupy s mlhavým oparem okolo uprostřed tropické zeleně deštného pralesa. Již zdálky ze silnice je vidět to úchvatné přírodní panorama.
Trafalgarské vodopády jsou tak známé, že se za Dominiku dostali i na bankovky společné karibské měny – na východokaribskou pětidolarovku.
Canefield
Místo ležící čtyři kilometry severně od Roeau v zálivu Pringles Bay. Kromě celkem bezvýznamného letiště pro malá letadla tu vlastně nic zajímavého není… Nic a přece něco…- jedno z mála míst v okolí hlavního města, kde lze (neoficiálně) bez problému přespat. Za letištní ranvejí je poměrně dlouhé pobřeží, které není ani v nejmenším pláží, natož pak luxusem, jen nevzhledné černé oblé kameny, ale na vykoupání to určitě stačí. Je tu i vodovod s nezávadnou sladkou vodou a v noci klid – pobřeží je od hlavní silnice oddělené letištěm, takže si nikdo stanu ani nevšimne. Na krátkodobé přetáboření nedaleko Roseau se sotva najde něco lepšího. Na konci, či spíše na začátku „pláže“ je tzv. „shipwreck“, tedy místo ztroskotání lodi nebo místo s lodním vrakem. V praxi jde o zahradní restauraci, jejíž výzdobu a výzdobu přilehlé zahrady tvoří kotvy, kormidla, lodní děla, lodní šrouby apod. Nic překvapivě zajímavého, ale v době mé návštěvy bylo toto místo nefunkční a opuštěné (zřejmě delší dobu) pro turistické nocování jako stvořené… Kromě sympatického trávníku tu zely prázdnotou i židle, stoly, pulty, domečky…
Emerald Pool
Senzační místo ležící uprostřed ostrova zhruba na půli cesty z Roseau do Marigotu. Široko daleko není žádné město, vesnice a vlastně ani osada, jen hustý prales. Jde o další z klenotů Národního parku Morne Trois Pitons, ukrytého za neprostupnou zelení džungle.
Není příliš problematické dostat se na místo z Roseau (autobus cca 7 – 10 EC$) nebo ostatních míst. Emerald Pool je, vzhledem ke své poloze, neprávem opomíjen. Přitom jde o nevídaný přírodní výtvor, který, dle mého soudu, předčí i věhlasné Trafalgarské vodopády. Za stejnou cenu, tedy 5,30 EC$ je možné shlédnout skutečně skvělý a téměř panenský kus Karibské přírody.
Hned u hlavní silnice vás uvítá moderní vstupní areál s restaurací, toaletami a sprchou. Upravená štěrková cestička vás vede vlhkým temným pralesem, několikrát překračuje po dřevěných mostech pralesní potůček, pardon řeku Belle Fille River kousek za pramenem, což již samo o sobě je velice působivé, až dorazí na břeh jakési rokliny. Z výšky můžete pozorovat divoce zarostlé stěny rokle, mezi nimiž padá menší vodopád a dále pak coby horská bystřina zurčí mezi balvany, až se ztratí z dohledu ve spleti listoví. Je to úžasné, ale dost na dálku…
Cestička se zužuje a pokračuje dále až vás přivede přímo ke Smaragdové tůni pod vodopád. …obrázek jak z nádherného dobrodružného filmu… Skalní převis, přes nějž se přelévá voda a padá prostorem – daleko od skalní stěny. Kolem dokola je ve tvaru podkovy jakási polojeskyně – skutečně asi metr až dva hluboké otevřené skalní přístřeší, obepínající křišťálově průzračnou tůň. Voda padající vzduchem, aniž by se dotýkala skal, nabírá rychlost a vymílá mělký bazének uzavřený ze tří stran skalní stěnou hojně porostlou mechem, kapradinami a jinými tropickými rostlinami, což jen dokladuje důvod smaragdového přídomku tůně. Senzační famózní dílo přírody!
Pohyb okolo vodopádu i tůně je v podstatě neomezen, tedy pominu-li kluzkost balvanů rozesetých okolo vody. Nevím, zda je to povoleno, ale někteří se ve Smaragdové tůni i koupu. Voda je tu zaručeně nezávadná, studená a osvěžující.
Cesta od „bazénu“ vede dále kouzelnou scenérií pralesa. Těsně před koncem je zřízena vyhlídka na nižší partie okolní džungle a plácek s přístřeškem a lavičkami pro možnost posvačit nebo si odpočinout.
Při návštěvě Dominiky nelze rozhodně Emerald Pool vynechat!
Carib Territory
Území v severovýchodní části Dominiky, vzdálené od hlavního města napříč celým ostrovem. Poslední území na naší planetě, kde ještě žijí původní obyvatelé Karibiku – Karibové. Území, kde se setkáme nejen s nimi, ale i s jejich kulturou, zvyklostmi nebo domy na kůlech….
Vesnice a osady Gaulette, Saint Cyr, Salybia (též Salibia), Crayfish River, Monkey Hill, Atkinson (též Waraka) nebo Bataka patří k těm větším, ovšem Karibové jsou rozeseti celkem rovnoměrně podél silnice i v okolí bez ohledu na začátky či konce vesnic. Jen málo z nich má čistou karibskou krev, většině z nich protéká žilami alespoň trochu černošské krve, přestože vám každý řekne, že právě on je pravý čistý Karibský indián. Navzdory svým kanibalským a krvelačným kořenům jsou povahově lepší a přátelštější než zdejší černoši. Nepotkal jsem jediného, který by žebral, který by za mnou přišel, že chce to či ono, nebo abych mu cosi koupil… Jsou veselí, bezprostřední, méně rozmazlení civilizací… Paradoxně je však v Karibském území nebezpečnější stanování… Karibská populace v sobě rozhodně nezapře indiány… většina z nich ve velké míře holduje ohnivé vodě. A jak už to tak bývá, někteří opilci jsou neškodní, ovšem jiní dokáží být velice nepříjemní. Přidáme-li k tomu i naprosto běžnou zábavu typu marihuana a podobné přírodní zázraky, které se dají kouřit, pak je tady každý večer taková kumulace nebezpečí, že nelze než poslechnout rady turistických kanceláří a uchýlit se do guest housu nebo alespoň na odlehlé místo, kde není živáčka – ty se však dají spočítat na prstech. Karibové, i když jdou na nákup dají si „od cesty“ jednoho dva panáky… – třeba sami, jen tak na chuť, rychlovka a hned jdou zase dál… Největší pozor je nutné dávat na Karibskou omladinu, která není o moc pozadu v užívání omamných látek všeho druhu, oproti dospělé části populace. Prostředky mladých jsou dosti omezené a tak se občas snaží pomoci si po svém…
Se spoustou Karibů je náročnější domluva, neboť, ačkoli všichni vládnou angličtinou, podivně drmolí a nezřídka plácají angličtinu dohromady s francouzskou kreolštinou (tzv. patois), používají množství výrazů, které rozhodně nejsou anglické a na které sotva mé jazykové vybavení stačilo… I když upozorníte dotyčného, aby mluvil pomalu, anglicky a zřetelně, zřídka se něco změní. Mnohem lepší domluva je s ženami – většinou dokážou přizpůsobit řeč tak, aby jste rozuměli. Kribské ženy si vůbec zaslouží zmínku… a to zmínku nejenom ve smyslu žena, ale i ve smyslu člověk…
Karibské ženy jsou, jako všechny ženy – krásné i ty druhé. Vlastně ne jako všechny ženy, jsou buď krásné nebo naopak, ale nic mezi… Na jedné straně strhané indiánky, ale na straně druhé stvoření jak z Mayovek. Indiánské rysy – vysedlé lícní kosti, protáhlejší oči, dlouhé vlasy… nejsou až tak výrazné jako u severoamerických indiánů, i pleť je poněkud tmavší, nicméně indiánky v sobě na první pohled nezapřou a skutečně je na co se dívat. A z ryze praktického – turistického hlediska, jsou Karibské ženy mnohem mírumilovnější a poctivější než muži, neoddávají se ani alkoholu ani marihuaně… Než aby vás okradli, ještě vás upozorní, na koho si máte dát pozor, co je kdo zač…
Často vám budou Karibové nabízet nocleh, je to celkem bezpečný a spolehlivý způsob, jak v Karibském teritoriu přečkat noc, navíc je to velice příjemné – jsou to společenští, přátelští a štědří lidé. Je třeba omezit se pouze na rodiny a naopak se vyvarovat samostatně žijících mužů a divoké mládeže. V tom vám určitě poradí nějaká žena (např. v obchodě, což je zde zároveň hospoda). Já jsem pozvání využil jednou a můžu to rozhodně doporučit.
Salybia
Jedno z větších sídel Karibského teritoria, přesto menší vesnice… Kromě Karibů a jejich kultury je tu ještě jedno zajímavé místo na pobřeží. Na kraji Salybie musíme z hlavní silnice odbočit doprava a absolvovat sestup příkrým kopcem (po silnici) k mořskému pobřeží. Není to daleko – tak okolo jednoho kilometru, ovšem z výšky asi 170 m.n.m. k nule… (Dolů je to jakž takž, nahoru s batohem je to děs.). Stojí tu nový, nudně moderní kostel s vyobrazením Kolumbova přistání v roce 1493. O pár metrů níže stojí ruiny dvou historických domů. Jsou zanedbané, v zoufalém stavu, pohlcuje je prales – z podlah i kamenných stěn vyrůstají stromky a keře a přesto jsou zajímavé. Jde zřejmě o původní kostel nebo nějaké misionářské stavby, které nebudou o moc mladší než Dominika, tedy mám na mysli její objevení. Od kostela k moři se táhne jednoduchý hřbitov.
Pobřeží je útesové liduprázdné a nádherné. Když je moře klidné, určitě je možné se tady koupat. Nedaleko na dohled je skupinka ostrůvků Salybia Isles (též Satisbie Isles). Vedle betonem zpevněné cestičky ústí do moře říčka Sainte Marie River (též River Salybia), která se proplétá pralesem mezi balvany a skalami a vytváří tak velmi pitoreskní zákoutí. Nevím, jak je to s přítomností parazitických prvoků ve vodě, ale viděl jsem tu jednoho domorodce prát i se zde koupat.
Právě zde se údajně 3. listopadu 1493 vylodil Kryštof Kolumbus. Informace je nepotvrzená, pouze od místních obyvatel, to však nic nemění na faktu, že jde o překrásné zákoutí, které je vhodné krom jiného i ke stanování (i když poněkud z kopce).
Wotten Waven
Wotten Waven je miniaturní vesnička asi 10 km východně z Roseau. V její okolí teče říčka River Blanc – další z přítoků Roseau. A na dvou navzájem nepříliš vzdálených místech se nachází velice zajímavé sirné prameny (Sulphur Springs).
Wotten Waven leží mimo Národní park, takže se zde nevybírá žádné vstupné, prameny jsou naprosto nekultivované bez upravených cestiček, je tu skutečně liduprázdno. První pramen je přímo na břehu říčky. Ze strany od silnice není naprosto nic vidět a tak je nutné potok přebrodit (voda je nezávadná). Ve svahu nad vodou je malinká jeskyně, z níž se valí oblaka horké vodní páry. V útrobách kamene se vaří šedozelená tekutina a v pravidelných intervalech se pohybuje tam a zpět, jakoby byla poháněna jakýmsi veslem. Kapičky horké vody stříkají z jícnu země i několik metrů. Terén v těsné blízkosti je podmáčený a rozbahněný, přístup je stížený, ale podívaná nádherná. Úchvatná hříčka přírody. Opodál od podél tekoucí vody vytryskuje ještě několik miniaturních gejzírků.
Druhý pramen se nachází přes most za řekou. Nikde nejsou cedule, není se koho zeptat a ani žádná cesta sem nevede. Hned za mostem, jakmile obejdeme divoký porost, zatočíme doleva na „louku“ lemovanou nízkými stromy s maracujou. Na konci v levém rohu leží v rákosí druhý sirný pramen. Jde o dvě zelenavé louže plné bublinek… – s menším gejzírem uprostřed (někdy prý jsou gejzíry i několikametrové). Velice příjemné je, že zde téměř není cítit typický zápach síry (narozdíl např. od maďarských pramenů).
Soufriere
Městečko na jihu Dominiky ve stejnojmenném zálivu. V samotném městě není příliš k vidění. Asi dva kilometry na východ jsou sirné prameny. Jako všude v národních parcích je jednorázové vstupné 5 EC$. U vchodu je malinká místnost s výstavkou obrázků, částí rostlin i živočichů NP. Odsud vede cestička podél horkého potůčku (sirného) stále do kopce až vás dovede na rozsáhlou kamennou pláň s prosvítajícími ložisky síry. O několik metrů dál se tyčí obrovská kamenná hromada protkaná nitkami zelené síry, z pod níž crčí pramínky horké vody. Je možné vylézt až na horu, ale je to poměrně daleko a především příšerné stoupání. Na zpáteční cestě je možné vykoupat se v mělkém bazénku s teplou léčivou vodou. (Ovšem bez možnosti osprchování se v čisté sladké vodě).
Soufriere Sulphur Springs nejsou ani zdaleka tak udržované a uklízené jako ostatní místa národních parků a je celkem zbytečné vyhazovat peníze za tuto atrakci, snad jedině kvůli té léčivé koupeli…
Ostatní místa na Dominice:
Na Dominice je množství nádherných koutů, bohužel jsou přístupné větinou jen po několikakilometrovém náročném treku, což není možné zvládat v plné zbroji. Ač tato místa osobně neznám, podle zpráv od místních obyvatel a dle obrázků vzpomenu především několik vodopádů a jezer… Victoria Falls u města Delices, Titou George u vesničky Laudat, Boeri Lake, Fresh Water Lake a Middleham Falls pod horou Morne Macaque (Micotrin), Boiling Lake a Valley of Desolation s horkými prameny pod horou Morne Nichols, sirné prameny pod horou Morne aux Diables, kromě již zmíněných hor je možné podniknout výpravu k nejvyšší hoře Dominky Morne Diablotins nebo k horám Morne Trois Pitons, Morne Anglais, mezi další zajímavá místa patří Cabrits National Park s riunami Fort Shirley ležící při severním okraji Portsmouthu, Scott’s Head což je výběžek pevniny na samém jihu ostrova – obrovský balvan čnící k nebi, Champagne ležící v těsné blízkosti Scott’s Head – podmořský horký pramen způsobuje tvorbu bublinek na mořské hladině. Nejlepší místa pro potápění jsou údajně v Douglas Bay severně od Portsmouthu a v Scott’s Head na jihu. Existují i firmy zabívající se organizovaným potápěním, výlety za pozorováním velryb apod.
Jistě nádherným místem a jediným, které mě velmi mrzí, že jsem nestihl, je Indian River nedaleko Portsmouthu (na jih). Malebná říčka s možností koupání i plavby na nejrůznějších loďkách. Okolo toku jsou vidět spousty tropických rostlin,včetně orchidejí, množství ptáků…
Všechny údaje s e vztahují k roku 2002 (není-li uvedeno jinak).
