Poznámky a zajímavosti:
► Dominika je ostrov značně hornatý, pokrytý téměř po celé ploše tropickým pralesem, naprosto nevhodný pro rekreaci ve smyslu „hotel a zábava“, jelikož zde téměř nenajdete pláž. Obdobné, ne-li horší je to i s moderními turistickými resorty. O to více je však Dominika ideálnějším místem pro „outdoor“ nebo „adventure“.
► Hlavním městem je Roseau s 18 000 obyvateli (jiné zdroje uvádí dokonce jen 10 000). Druhým největším městem je Portsmouth (údaje o počtu obyvatel se značně rozchází – od 2 000 do 7 000). Při dobré vůli lze za město počítat možná ještě Marigot, nicméně ostatní sídla jsou pouze vesnice a osady, nebo velmi časté jsou i samoty.
► Dominika je chudý, na Karibské poměry, zaostalý ostrov, nazývaný též „Ostrov Karibů“. Odsud pocházejí právě indiáni, kteří dali jméno celému tomuto středoamerickému území – Karibové. Dnes již nežijí jinde, než právě na Dominice. Vedle 90% černochů a 6% mulatů tvoří v zastoupení necelých dvou procent třetí největší složku obyvatelstva. Karibové bývali tak krvelační, lidožraví a zřejmě právem obávaní, že o ostrov dlouho nejevili zájem žádní Evropští kolonizátoři (také díky faktu, že se zde nedaří cukrové třtině). Teprve od roku 1635, tedy skoro 150 let po objevení ostrova, se sem začali stěhovat francouzští misionáři. Dnešní Karibové (často míšení s černochy) jsou již povětšinou naopak velice přátelští a mírumilovní. S černochy je situace malinko jiná… Ne snad, že by byli špatní, ale jsou mnohem více zkažení městským životem a především chudobou. Aktuální jsou krádeže a hlavně žebrání v různých podobách. Připadá mi také, že se lidé většinou neumí chovat k ostatním lidem a už vůbec ne pak k přírodě.
► Dominika disponuje nádhernou rajskou přírodou, spoustou vodopádů, hor, jezer, říček a jiných pralesních skvostů. Žijí zde vedle spousty pralesních a mořských druhů živočichů také dva druhy velice vzácných endemických papoušků – amazoňanů – jeden z nich amazoňan císařský, zde zvaný Sisserou je národním ptákem a jako takový má i své čestné místo uprostřed národní vlajky.
► Ostrov šel několikrát z francouzských do britských rukou a naopak. Britové tu však zanechali daleko více než Francouzi. Úředním jazykem je angličtina a patois (kreolská francouzština Malých Antil – laicky řečeno kreolština, tedy původní jazyk Karibů, zmrzačelá francouzštinou). Zdejší angličtina je pro ryzí angličtináře poněkud méně srozumitelná, neboť i ona je jaksi nakažena francouzskými výrazy, přízvukem apod.
► Hlavním artiklem jsou banány a jediným podstatnějším nerostným bohatstvím penza. Turistický ruch není zdaleka tak vyvinutý, jako na sousedních ostrovech.
► Jako každé místo Nového světa, je i zde historie velmi mladá a proto i památky odpovídají této skutečnosti. Města jsou na naše evropské poměry celkem fádní, nezajímavá a co je potěšující velmi malá. Architektonicky zde téměř není co k vidění. O to hezčí je však příroda na ostrovech.
Papírový příjezd na Dominiku:
Pro cestu na Dominiku není třeba vízum (r. 2013), jen zpáteční letenka nebo lodní lístek. Při příjezdu na ostrov musíte vyplnit formulář, v němž krom jiného musíte uvést přesnou adresu, kde budete ubytováni! Jinak na ostrov nebudete vpuštěni! Doporučuji si najít adresu nějakého hotelu nebo hostince na internetu a tu uvést do formuláře – nikdo nebude kontrolovat, zdana uvedené adrese skutečně bydlíte.
Při odjezdu z Dominiky se v přístavu platí jakýsi poplatek (zřejmě přístavní taxa), která činí 45 EC$. Lze zaplatit i v US$, ovšem to je méně výhodné.
Měna:
Na Dominice se platí východokaribským dolarem (=100 centů), který je oficiální měnou většiny území Karibiku (včetně např. britských závislých území; neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu). V obchodech se používá označení EC$ v řeči běžně zkráceně EC dollar, méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar, oficiální bankovní kód je však XCD. Mince jsou velice zvláštní svým tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky…). Na bankovkách je britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných míst z ostrovů, kde se EC$ užívá (za Dominiku je na pětidolarovce obrázek Trafalgarských vodopádů). Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1 US$. Běžně lze platit americkými dolary, obvykle je to však méně výhodné. Do stále větší obliby se dostává i Euro, které, zdá se, pomalu ale jistě ubírá na významu americkému dolaru (kvůli blízkosti Guadeloupu a Martiniku, kde se Eurem platí). V bance lze směnit snad všechny konvertibilní měny a měny okolních států např. Barbadoský dolar).
Doprava na Dominiku:
Dominika má dvě letiště menšího významu. Severně od Roseau je Canefield Airport – maličké víceméně především vnitrostátní letiště (pro přelet z toho hlavního) – vlastně jen půlkilometrová oplocená silnice (bez letištní budovy), na níž mohou přistávat jen ta nejmenší letadla. Druhé letiště je Melville Hall Airport ležící úhlopříčně přes téměř celý ostrov, severozápadně od Marigotu. Provozována je sice i mezinárodní přeprava, nicméně jen malými letadly (asi do 50 osob) a jen do sousedních států. V Karibiku existuje jen poměrně málo letišť vhodných pro zaoceánské lety a provoz velkých letadel – pro cestu na Dominiku je nejvhodnější na Martiniku, Guadeloupu, případně Svaté Lucii.
Nejlevnější cesta je s Air France z Prahy do Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) nebo do Fort-de-France (Martinik) s přestupem v Paříži – jedna cesta mívá přestup v Paříži mezi letišti Charles de Gaulle a Orly. Obě letiště jsou vzájemně na protilehlém okraji Paříže – cesta se sice dá stihnout i za 45 minut, ale je to spíše vyjímka. Přes den se může protáhnout i na 3 hodiny. Mezi letišti jezdí letištní autobusy Air France – jedna cesta vyjde asi na 400 Kč a jízdenku lze koupit i v pražské pobočce Air France (září 2002). ).
Let z Prahy trvá 10-11 hodin. Zpáteční letenka včetně letištních poplatků stojí okolo 26.000,- Kč (duben 2013). O něco dražší alternativou je cesta přes Londýn, či Amsterdam a Svatou Lucii nebo ještě vzdálenější ostrov.
Z Guadeloupu, Martiniku i Svaté Lucie létají na Dominiku pravidelné linky (menší letadla) – většinou do Marigotu, ale z Martiniku jsou i spoje na Canefield. Mnohem výhodnější je využít nebo využít velice rychlou a bezproblémovou lodní dopravu do Roseau (viz. Doprava v Karibiku).
Doprava v Karibiku (Guadeloupe, Dominika, Martinik, Svatá Lucie):
Mezi ostrovy Guadeloupe (Grande-Terre, Marie-Galante a les Saintes), Dominika, Martinik a Svatá Lucie funguje velice dobře, rychle a relativně levně lodní doprava. Jedná se o rychlé a výkonné dvoutrupé katamarány, které provozují tři společnosti – L‘Express des Iles, Caribbean Ferries a Brudey Frères. Cenově a počtem spojení je nejvhodnější je L‘Express des Iles, o něco málo horší je Caribbean Ferries a Brudey Frères je vcelku nevhodný. Zpáteční jízdenky jsou mnohem levnější, výhodné je kombinovat jízdenku, tzn. Zastavit se na ostrovech po cestě. Cena lístku Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) – Roseau (Dominika) – Fort-de-France (Martinik) – Castries (Svatá Lucie) – Pointe-à-Pitre je 188 € (září 2002). Jízdní řády se mění celkem často a velmi výrazně v závislosti na sezóně, prázdninách, zájmu atd., proto nemá smysl věnovat se tomuto podrobněji. Pro orientaci snad jen Guadeloupe – Martinik 1x-4x denně, Guadeloupe – Dominika 4x-6x týdně, Guadeloupe – Svatá Lucie 2x – 3x týdně, Martinik – Dominika 4x-6x týdně, Martinik – Svatá Lucie 2x – 5x týdně, Dominika – Svatá Lucie 1x-3x týdně. Doprava na Marii-Galante a les Saintes: Martinik – Les Saintes 2x – 3x týdně, Guadeloupe – Marie-Galante (Grand-Bourg) cca 3x denně, Guadeloupe – Marie Galante (Saint-Louis) 1x denně. Na jízdní řád je nutné se informovat předem – stalo se mi, že z pěti lodí týdně mezi Martinikem a Sv.Lucií zůstali jen dvě a ještě v jiné dny. Plavby všech tří společností se odehrávají většinou v téměř stejné době…! Jezdí-li zrovna na Svatou Lucii dva spoje v týdnu, např. v pátek a v neděli, pak zrovna v tyto dny jezdí všechny společnosti (!) – ostatních pět dní je bez spojení!
Cesta mezi jednotlivými ostrovy trvá 75 – 100 minut, běžné je zpoždění způsobené zdržením v přístavu, kde panuje obyčejně obrovský chaos a tlačenice. Vyjímkou je pouze přístav v Pointe-à-Pitre, který je nový (od posledního hurikánu) a velice moderní, nejhorší situace je ve Fort-de-France. Pro slabší povahy doporučuji užít před cestou Kynedril nebo podobné tabletky… Katamarány plují velice rychle (snad 70 km/h) v této rychlosti kopírují hladinu a tak se nezřídka stává, že se na volném moří naklání a vyskakují do výšky, přičemž výškový rozdíl mezi přídí a zádí je značný!
Podle neověřených zpráv funguje též jakési spojení na Désirade ze Saint-François, na Les Saintes (na oba větší ostrovy) také z Basse-Terre a Trois-Rivières. Oficiální lodní spojení na ostatní ostrovy Karibiku nefunguje, a proto nezbývá než doprava letecká. Každý ostrov má alespoň jedno letiště pro přistávání malých letadel do třiceti až padesáti lidí, ovšem jde o velice nákladnou přepravu. Cena může být klidně až polovina ceny letu z Evropy, přičemž je velmi výrazný rozdíl mezi jednosměrnou a zpáteční letenkou. Jednosměrná letenka je dražší než zpáteční!!! A to ne v relativních, ale v absolutních číslech!!! (tzn. stojí-li např. zpáteční letenka 200 €, bude jednosměrná např. za 250 €).
Z Dominiky, z Melville Hall Airport, lze letět na Antiguu, Nizozemské a Francouzské ostrovy, Barbados, Portoriko a do Venezuely. Z Canefield Airport je pravidelná linka jen na Martinik – zajímavostí je, že se létá českými Turbolety (LET L-410).
Doprava na Dominice:
Využití místní letecké přepravy (Roseau – Marigot) je záležitostí příliš nákladnou a neefektivní, proto tuto možnost úplně vynechám. Přípobřežní lodní doprava kupodivu také nefunguje (nebo je alespoň dobře utajená), takže zbývá jen doprava pozemní, což je však nejvhodnější.
Půjčovny aut existují, ale ceny jsou nepředstavitelné a vlastní přesuny autem nelze doporučit hned z několika důvodů! Jednak se jezdí vlevo, což někomu třeba nepůsobí problémy, avšak jsou zde i další svízele: místní obyvatelé jezdí příliš nebezpečně a při nejmenším jako prasata, navíc ve vozidlech většinou značně zchátralých. Komunikace jsou ve špatném stavu, často s omezeními kvůli práci na silnici (vlastně neustále se mačetami osekává okolí vozovky, neboť prales nezadržitelně silnici polyká). Značně obtížný je i terén – převýšení, úzké cesty, serpentiny, zatáčky, nerovnosti… Jsou tu kopce i šedesáti sedmdesáti stupňové, které nezdolá každé vozidlo! Vzhledem k úzkému profilu komunikace jsme dávali cestou do Wotten Waven přednost protijedoucímu vozidlu tím, že jsme zajeli těsně ke skále a zastavili. Protijedoucí auto projelo a náš Volkswagen, ač na asfaltu, se nebyl schopen rozjet – museli jsme scouvat na místo, kde nebyl kopec až tak prudký… Některé zatáčky a odbočky jsou tak prudké, že je větší vozidla (např.dodávková) nezdolají najednou a musí je nadvakrát natřikrát najíždět…!!!
Taxi lze využít především k dopravě mimo hlavní trasy nebo na letiště apod., zkrátka tam, kde nejsou možné nebo jsou složité ostatní způsoby. Přes den je možné chytit taxík kdekoli na ulici ve městě nebo větší vesnici, večer a především v noci, (stejně jako mimo několika největších sídel) je situace velice špatná.
Minibusy jezdí často a hojně, ve zdejších podmínkách jsou nejlevnější veřejnou dopravou a přesto dosti drahé (cca 5EC$ za 10km jízdy – záleží na trase). Na ostrově neexistují jízdní řády, autobusy však jezdí tak často, že nejsou potřeba. Z první zastávky se vyjíždí, když je minibus plný (obyčejně 13 lidí). Busy nejsou nijak označeny – místní přesně vědí z kterého místa se jezdí do Portsmouthu, Marigotu, Soufriere…!!! Nám nezbývá než se zeptat a věřit!!! Trasy nejsou (kromě cílového města zvláště pevné – není výjimkou zastávka např. v nemocnici, v obchodě nebo podobně a to včetně čekání! Vystoupit a nastoupit lze úplně všude – ve městě jako v pralese, i kdyby to bylo po padesáti metrech. Autobusy jezdí asi od půl šesté do sedmi… Po sedmé hodině večer již není možné se kamkoli dopravit!!!
Dopravu minibusy lze kombinovat též autostopem. Při pobřeží v obydlených a frekventovaných částech ostrova jde o celkem bezproblémový způsob dopravy. V odlehlých částech a především uprostřed ostrova je stopování mnohem obtížnější – je tu minimální provoz. Někteří řidiči si občas nechají za svezení zaplatit, avšak částka je na vaší libovůli, takže jde o levnější variantu než autobusovou dopravu (vhodné je tak okolo 1EC$ za 5 km). Obecně lze říci, že doba stopování je přímo úměrná hustotě provozu – na frekventovaných silnicích obyčejně nejdéle do hodiny. Základní pravidla autostopu tady sotva dodržíte, neboť vám to málokdy terén umožní. Nejjednodušší je zastavit jakýkoli pick up. Pozor jezdí se vlevo a tak i stopování je na opačné straně. Při autostopu je nutné mít na paměti ještě další důležitosti: nestopuje se ze vztyčeným palcem!!! (toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a proto musí řidiči zvýšit opatrnost). Stopuje se s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Při stopování se nelze dlouze věnovat výběru nejvhodnějšího místa – většinou stejně stopařsky vhodné místo široko daleko není a místní řidiči jsou schopni zastavit skoro kdekoli. Je skoro nutností nestopovat za chůze, nýbrž na místě! Tropické oceánské klima je ubíjející a nedovolí dlouhé pochody se zavazadly, v takovém podnebí je člověk o polovinu dříve unavený a nezřídka odrovnaný. Osvědčený způsob je dojít pouze do prvního stínu a zde stopovat dokud nějaké auto nezastaví.
I když je na Dominice všechno relativně blízko, je holým nesmyslem přesouvat se (zvlášť s batohem) na delší vzdálenosti pěšky. Dominika je tak hornatá, že, co je kilometricky blízko, to je časově až velmi daleko. Při dostatku času lze doporučit snad jen procházkovou chůzi bez zavazadla. Dominika přímo nabízí spousty treků za zajímavostmi ukrývajícími se hluboko v pralesích. Asi ke všem vede nějaká cesta, ale až na několik málo výjímek jde o cestu pro pěší!!! V tomto případě nezbývá než vyrazit s minimální zátěží (!) a s množstvím tekutin.
Počasí a klima / oblečení:
Turistická sezóna je v Karibiku někdy od ledna – února do zhruba července – srpna, kdy je relativně chladnější počasí (rozdíl však prý není až tak znatelný). Situace v září, kdy jsem byl na ostrově já, vypadá skutečně dosti děsivě a pro člověka neznalého a nezcestovalého bude asi nepředstavitelná…! Teplota se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci jen o málo míň). Na první pohled relativně snesitelné…, ale to je omyl! Panuje tu tropické oceánské klima a tak horší než horko je neuvěřitelná vlhkost vzduchu. Je to, jakoby jste vlezli do skleníku botanické zahrady a vylezli z něj až v okamžiku nástupu do letadla; dokonce bych řekl, že je to ještě o malinko horší! Vítr se až na vyjímky téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“). O trochu lépe je v pralese, ale jediné opravdu příjemné klima je tak na tři hodiny v noci… Jste v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů, kterému se každý vyhýbá, je naprosto neškodnou záležitostí… Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový déšť je možné často přečkat v suchu a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší hodinu, dvě. Dešti a totálnímu promáčení se obvykle nevyhnete, jen přepadne-li Vás déšť dále od civilizace (nejčastěji v pralese).
Mně osobně bylo mnohem příjemněji v pralesích, kde je sice vlhkost stejná, ne-li větší, ale není takové horko a tudíž dusno. Pro ty, kteří znají např. severní Afriku, kde je teplota třeba 40°C, musím říci, že je to mnohem příjemnější než 30°C v Karibiku.
Moje průměrná spotřeba byla čtyři trika na den (a to jsem je nosil vždy do úplného promočení, kdy už se z nich dal vyždímat proud potu). Je zajímavé, že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během několika minut zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými záležitostmi! Není cítit potem, ale řekl bych obdobně jako čistý čpavek.
Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí pouze do města) – nejsou nutné. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi a to i v pralesích a přes zmíněné období dešťů.
Ubytování:
Přestože jde o velice nákladnou věc, může se stát, že se bez ubytování pod střechou neobejdete. Promoknete-li večer na kost v pralese jako já, budete potřebovat usušit spousty věcí… Nejlevnější a nejskromnější hotely v Roseau (jinde nevím) se pohybují okolo 35 – 85 US$ na osobu a noc. Na dvoulůžkové a třílůžkové pokoje je často poskytována sleva stejně jako na týdenní nebo dlouhodobější pobyt. Ubytovny typu jedna postel, jeden větrák (občas ani to ne) jsou okolo 25 – 35 US$ na osobu a den. (Tip na levnější hotel a nejlevnější ubytovnu, kterou jsem našel je na konci kapitoly).
Nejjednoduší a skutečně velmi bezpečný způsob je stanování. Spát pod širákem není možné vzhledem k ukrutné vlhkosti – veškeré věci by byly ráno úplně promočené! Je nutné mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce, neboť ty krátké lijáky bývají skutečně velmi prudké (rychlost letící kapky a následný dopad na tropiko odpovídá myslím pěti metrům vodního sloupce), obdobné je to i s podlahou – každé ráno je pod stanem mokro, občas i louže… (člověk vkleče působí na podlahu stanu vahou odpovídající deseti metrům vodního sloupce). Stan by měl být velmi dobře větratelný (!!!) s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř, kvůli náhlým dešťům, a protože ucítíte každé kilo, které je v batohu navíc, měl by být pochopitelně co nejlehčí – jednoznačná volba jsou duralové tyče. Rozhodně se nevyplatí na stanu šetřit. Není potřeba spacák, ale rozhodně alespoň obyčejný hadr, na kterém můžete spát. Při spánku na holé podlaze stanu vás čeká jen probdělá noc – budete se neustále lepit a probouzet!
Stanování na Dominice není oficiálně povoleno (nevím, zda není dokonce i zakázáno). Je velmi málo alespoň trochu vhodných míst pro postavení stanu. Stanovat lze v podstatě dále od civilizace – při pobřeží, na okrajích pralesů nebo plantáží, v dostatečné vzdálenosti před vesnicemi… Na Dominice je důležité stanovat nenápadně (značné množství nepříjemných feťáků a žebráků) a přitom poblíž moře (v místě, kde je přístupné – těch je málo), nebo hlavní silnice, neboť na obou místech najdete kohoutek se sladkou vodou – silně chlorovanou, ale pitnou. Výborná věc v Caribe Territory je domluvit se s některým důvěryhodným Karibem a rozbít stan za jeho domem na „zahradě“. Nevhodná jsou všechna města a vesnice, lepší jsou malé osady. Na ostrově není jediný camp.
Tip na levnější hotel v Roseau (spíše něco mezi hotelem a guest housem): Continental Inn, 37 Independence Street, Roseau. Ceny 35 – 58 US$ / osoba a den, nebo 201 – 334 US$ / osoba a týden; 46 – 75 US$ / 2 osoby a den; 265 – 431 US$ / 2 osoby a týden; 75 – 86 US$ / 3 osoby a den; 431 – 495 US$ 3 osoby a týden. Cenu lze občas usmlouvat na 30 US$ za osobu na noc.
Tip na asi nejlevnější guest house v Roseau: Kent Anthony Guest House, 3 Great Marlborough Street, Roseau. Roseau je tak malé, že není problém cokoli najít. Guest House je malý nenápadný a bez cedule, ale jednak jsem si jist, že vám každý poradí, a když ne, hledejte KFC je ve stejné ulici o něco výše. Od KFC půjdete směrem jakoby k moři a asi po padesáti metrech je po pravé straně prosklený obchod, hned za ním jsou bílé dřevěné dveře (přes den otevřené) s nápisem (fixou na papíru) „Kent Anthony“ – hned za dveřmi je dřevěné schodiště. Cena se dá celkem výhodně domluvit. Při pobytu do 2 dnů tak na 30 – 40 EC$.
Jídlo a pití:
Jídlo je v omezeném sortimentu všude, je ho dost a je dobré, ale dost drahé. Pro orientaci malá plechovka holandského luncheon meatu v marketu stojí 3,30 EC$. Ceny restauračních zařízení jsou šílené. V Roseau existuje jeden supermarket se smíšeným zbožím (nedaleko botanické zahrady – tuším na Kennedy Avenue), obdobné to bude asi i v Portsmouthu, ovšem ostatní místa jsou vybavena jen několika prodejními místy různé velikosti i úrovně. Některé ovoce není příliš drahé, levné a výborné jsou uzené ryby (jen jsou dost slané), běžně k dostání jsou i rohlíky ve dvou velikostech (malé rohlíky stojí okolo 0,50 EC$). Pro stravování se v restauracích a na ulici potřebujete skutečně ranec peněz a tak máte volbu buď utratit hromady finančních prostředků za místní jídlo, nebo si ledacos odříci a jídlo si dovést s sebou (ovšem v batohu na zádech ho ucítíte každý den). Já podobné situace řeším poměrně radikálně, (avšak je pravdou, že pro mě nejsou problémem extrémy typu tři dny bez jídla). Když je horko a především dusno, téměř neznám hlad a tak mi stačí naprosto bez problémů půl až třičtvrtě litru polévky z pytlíku na den – obyčejně bez chleba atd. V tomto případě je však nutné jednak doplňovat vitamíny a to nejen ovocem, ale i v tabletkách a jednak uváženě zacházet s tělesnou energií! Tělo dostává opravdu zabrat a výdej energie je obrovský proto není možné vydávat energii zbytečně!
Pití… Toto je mnohem důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Dominice, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená. Na Dominice je zbytečné vodu kupovat, neboť je vodovod tažen podél silnic (snad všude) a v nevelkých vzdálenostech (0,5 – 3 km) jsou kohoutky. Voda je nezávadná (chlorovaná) a zdarma. Často je voda k mání i u moře na místech vyhražených pro koupání. Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak raději piju kolu, neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a především pak při mém stravování, je cukr zdrojem energie. Pivo je běžné a všude – většinou ve dvou značkách – jediné karibské pivo (pocházející z Trinidadu) Carib (vypadá jako moč, ale je dobré) a americký Heineken – obojí ve třetinkách za cenu okolo 6 – 10 EC$. Je skutečně životně důležité vypít množství tekutin. Při rekreačním pobytu, to bude samozřejmě o něco méně, ale při aktivním (poznávacím) způsobu a neustálém chození bude spotřeba na galony… Já jsem vypil okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na malou jen ráno a večer – 2x za den – ostatní tekutiny projdou kůží!).
Zdraví:
Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitárních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní slupkou a pít nápoje s ledem! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy – druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná (pokud jsou v ní larvy schistosom, potřebují do tří dnů mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají). Bezpečné jsou pouze některé toky ve vnitrozemí ostrova – ve vyšších polohách v pralese, obecně lze říci, že ty rychle tekoucí, ale těžko budete zjišťovat která říčka či potok jsou závadné nebo naopak, aby jste měli jistotu. Vím bezpečně o Emerald Poolu a tocích obohacených sírou (říčka pod sirnými prameny u Wotten Waven a Soufriere).
Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti, jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např. markety, hotely atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové hepatitidě A a tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Dominiku z oblastí s její výskytem. (Já vždy mívám pouze právě očkování proti žluté zimnici – platí 10 let).
Jak jsem se již zmínil, je důležité doplňovat vitamíny a sůl, v žádném případě nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejši než v našem mírném pásmu. (ačkoli jsem zvyklý na dlouhé treky s batohem na zádech, tady hned první den mě skolila i poloviční vzdálenost a ještě dva dny poté jsem byl „zmlácený“ a neschopný pokračovat).
Jisté nebezpečí představuje i pobřeží – na většině míst jde totiž o rozervané útesy, kde hrozí nemalé úrazy vzniklé při přecenění svých sil. Proudy jsou v takových místech dosti silné a proto je lepší na koupání zapomenout.
Příjemné překvapení je, že na Dominice není nijak přehnané množství obtížného hmyzu. Mouchy a komáři vás téměř neotravují. Problémy budou pouze velice výjimečně na místech pro moskyty jako stvořených, tzn. v blízkosti vody, kde je osvětlení. Přes den není po hmyzu bez mála ani památky. Asi čtyřikrát jsem potkal jakéhosi obrovského brouka (naprosto netuším co byl zač) – je černý veliký asi jako menší kanár, jeho let je těžkopádný a velice hlučný, má krátká křídla a krovky z nichž výrazně vyčnívá protáhlejší zadeček. Živí se dřevem a proto ho nejčastěji potkáte v blízkosti různých dřevěných bud, zahradních restaurací a podobně. Prý dokáže velmi bolestivě kousnout i člověka, nicméně není nijak útočný.
V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit. Z vlastní zkušenosti (z Guadeloupu) však musím říci, že „kopřivová vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a rudý pruh se ztratí po několika týdnech. Krom prvotního ukrutného pálení necítíte celou dobu nic. Nepříjemnější bude spíše jen to leknutí, zvláště pro ty, pro něž to bude první obdobná zkušenost.
Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte skoro žádné. Vyhnou se vám jak malé šelmičky, tak vačice, leguáni, aguti nebo třeba krajty a jediné co budete často potkávat, jsou krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili.
Ceny:
Dominika je i přes svou značnou chudobu velmi drahým místem (přinejmenším stejně drahá jako okolní daleko vyspělejší ostrovy, v mnohém i dražší). Ceny uvádím jen velmi orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu prodejny…
Pepsi / Coca Cola (0,3 l): 2,5 – 3,5 EC$
Pepsi / Coca Cola (2 l): 6,5 – 9 EC$
Pivo (0,3 l): 6 – 10 EC$
Pohled: 0,5– 2,5 EC$
Rohlík malý: 0,3 – 1 EC$
Rohlík velký: 0,5 – 2EC$
Konzerva luncheon meat (malý): 3 – 5 EC$
Banány (6ks): cca 1 EC$
Cigarety Hilsborough (místní): 1,5 – 3,5 EC$
Cigarety americké (většinou Benson & Hedges): 5 – 8 EC$
Vstupné: okolo 5 – 7 EC$
Tričko s krátkým rukávem (na tržnici): 35 – 45 EC$
Autobus (10 km cesty)“ cca 5 EC$
Autobus po Roseau: cca 1,50 EC$
Autobus Roseau – Trafalgar Falls: cca 5 EC$
Autobus Roseau – Canefield Airport: cca 3,50 EC$
Autobus Roseau – Emerald Pool: cca 7 EC$
Autobus Roseau – Caribe Territory: cca 10 EC$
Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa) lze v marketu, v KFC a několika opravdu málo obchodech. Několik výběrových automatů je v Roseau a zřejmě i Portsmouthu, většina bank (není jich až tak mnoho) těmito bankomaty disponuje také.
Prodejny v městech jsou podobné našim (v minulých dobách), ovšem jedná se často o smíšené zboží. Prodejny na vesnicích jsou většinou zároveň smíš/peným zbožím a zároveň hospodou…. Klasický pultový prodej s omezeným sortimentem (většinou v dřevěné boudě) s lavičkou, občas i stolem a židlemi venku.
Ostatní:
• Hory a prales na Dominice padají povětšinou až do moře, proto i několik málo „pláží“ jsou pásy obrovských černých balvanů bez písku. Na vykoupání to stačí, ovšem opalování se nebo povalování na břehu není nic moc. Vezmeme-li v úvahu že nejvyšší hory dosahují výšky okolo 1 400 m.n.m. a terén se do této výšky zvedá od nuly na 15ti až 20ti kilometrech, je zřejmé, že kopcovitost je mnohem značnější (a náročnější) než u nás.
• Je zde k vidění velké množství ptáků – především pěvců, ale běžní jsou i drobouncí kolibříci, narazíte na ně téměř všude, kde jsou červené květy.
• Západ slunce a setmění na Dominice probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině je na ostrově téměř mrtvo – žádný noční život. Výjimkou je pouze Roseau (a možná Portsmouth). Nejde sice o zvláště čilý ruch, ale lze potkat několik jednotlivců, poslouchat hudbu linoucí se z množství reproduktorů nebo narazit na několik feťáků…
• Je běžným úkazem, že i když lidé nemají nic, vlastní nějaký magnetofon a obrovské repro bedny. Černoši na ulicích stále tancují nebo zpívají. I v obchodech si obyčejně u pultu několikrát zatančí, než nakoupí…
• Používání přivezených elektrických spotřebičů nebo dobíjení různých baterií je možné pouze jde-li o zástrčku s „dvouvidlicí“. Zdejší zástrčky mají tři ploché kolíky s jinou roztečí než zástrčky se dvěma, nicméně běžně se používají redukce na „dvojkolíková“ zařízení (použitelné i pro nás). Zásuvky jsou obyčejně opatřeny vypínačem.
• Většina zajímavých věcí na ostrově (včetně např. Národních parků nebo Rezervace Karibů) je alespoň částečně britským dílem.
• Na podzim je v Karibiku občas větrnější období – cyklónová sezóna. Hurikány se vrací prý v určité periodě a řeči o nich jsou každodenní.
Všechny údaje (není-li uvedeno jinak) se vztahují k roku 2002
