V 18. a 19. století mohutně probíhala kolonizace území dnešních Spojených Států. Tu má většina lidí spojenou především s obyvateli Velké Británie, kterým mohutně pomáhali ještě Němci, Holanďané, Skandinávci, Francouzi včetně obyvatel střední Evropy. Situace v Kalifornii byla lehce nepřehledná a měla i své málo známé prvky. S jedním z nich vás chceme seznámit. Jak byla Kalifornie kolonizována Rusy.
Na počátku 19.století velká část dnešní Kalifornie patřila Mexiku. O španělském vlivu dodnes svědčí názvy měst jako je Los Angeles, San Diego či San Francisco. Situace ale nebyla jednoznačná. Z jihu, jak již bylo řečeno, postupovali Mexičané. Z východu přicházel proud kolonistů z území Spojených Států či prostoru, který ještě nebyl nikterak pevně ukotven. A ze severu – nu ze severu přicházeli Rusové.
Počínaje rokem 1742 začali opouštět Sibiř „promyšleniki“, což byli ruští nevolníci nebo sibiřští nádeníci, kteří se na lodích vydávali hledat mořská kožešinová zvířata východně od ruského pobřeží. V roce 1784 Grigorij Šelikov zřídil první trvalou ruskou základnu na ostrově Kodiak, který leží východně od poloostrova Aljaška (jižní část Aljašky). Šelikov založil v roce 1799 Rusko-Americkou společnost, když mu car Pavel I. dal koncesi na veškeré aktivity v Severní Americe. Rusko-Americká společnost založila další kolonie v Sitce (Aljaška), ale také na Hawaii. Působení společnosti značně vzrostlo, když kapitáni amerických lodí uzavřeli obchodní dohody s Rusko-Americkou společností a začali najímat domorodé obyvatele Aljašky k lovu mořských vyder. Obchod se rozšířil až k Baja Kalifornia. Kožešiny z mořských vyder byly vysoce ceněny v Číně, ale také ruská smetánka si je oblíbila. Alexandr Baranov, šéf Rusko-Americké společnosti vyslal v roce 1809 svého asistenta Ivana Kuskova, aby v Kalifornii nalezl vhodné místo, které by mohlo sloužit jako obchodní základna. Kuskov dorazil do Bodega Bay na lodi Kodiak v lednu 1809 a zůstal na místě až do srpna. Jeho skupina (40 Rusů a 150 domorodých Aljaškanů) se pustila do průzkumu okolí a při návratu na Aljašku si vzali i ulovených 2000 vyder. O tři roky později se Kuskov vrací zpět v čele skupiny 25 Rusů a 80 Aljaškanů. 18 mil severně od Bodega Bay se rozhodl vybudovat ruskou základnu. Místo mělo dost vody, vhodný přístav a spoustu redwoodů (stromů) k stavbě. Místo se také nacházelo na samém okraji španělského teritoria. Osadníci měli pěstovat pšenici, aby mohli zásobovat základny na Aljašce a lovit mořské savce pro obchod se Španěly z Alta California. 13. srpna 1812 byla kolonie oficiálně založena a na počest imperiálního Ruska pojmenována Fort Ross (odvozenina od „Rasia“).
Postupně vznikla pevnost obehnaná dřevěnou palisádou. Uprostřed se nacházela studna a v severozápadním a jihovýchodním rohu bylo umístěno dělo. Dále byl uvnitř dvoupatrový dům velitele, příbytky úředníků a také kasárna ruských důstojníků. V polovině 20.let byla vybudována i kaple. Severozápadně od palisády začala vznikat vesnice níže postavených úředníků a rodin ze smíšených manželství. Postupně se zde usadila pestrá směsice lidí. Vedle Rusů a domorodých Aljaškanů zde žili ještě Indiáni (Kašajové a pobřežní Miwokové), Španělé, Mexičané, Američané a smíšené rodiny Evropanů s Indiánkami. V pevnosti se stále nachází původní Ročevův dům, pojmenovaný po posledním veliteli, pocházející z roku 1836. Jedná se o jedinou dochovanou ruskou stavbu z ruského kolonizačního období Ameriky. Ještě existují tři další stavby, ty jsou na Aljašce. Několik dalších staveb bylo rekonstruováno: první ruská ortodoxní kaple na jih od Aljašky; palisáda; Kuskův dům; kasárna; sklad kožešin a obranné věže v rozích palisády. Kolonisté se vedle farmaření a lovu zabývali ještě kovářstvím, vyděláváním kůží, cihlářstvím, výrobou sudů a také stavbou lodí. První loď Rumiantsev byla dokončena v roce 1818. Jednalo se o první loď vyrobenou na kalifornském pobřeží. Rusové celkem vyrobily 4 lodě, tři brigy a jeden škuner. Loděnice byla opuštěna v roce 1825, ale Rusko-Americká společnost i nadále vyráběla menší lodě.
Masivní lov mořských savců Američany, Rusy a Španěly vede od roku 1820 k výraznému poklesu populace těchto zvířat. Rusko-Americká společnost vyhlašuje moratorium na lov a věnuje se dokonce jejich ochraně. Geopolitická situace se však pro Rusy nevyvíjí příznivě. Mexičanům se vůbec nelíbilo, že se jim na okraji jejich teritoria objevila nová pevnost. Proto v roce 1834 vysílají vojsko z Presidia (trvalá vojenská základna) v San Franciscu a budují nová kasárna v Sonoma, která slouží jako nárazníkové pásmo na severu jejich území. Tato kasárna jsou dokončena v roce 1841, kdy Rusové prodávají Fort Ross Johnu Sutterovi. Sutter odváží veškeré vybavení, dobytek, ovce a další zvířata do údolí Sacramento, kde se za pár let proslaví díky Zlaté horečce. V roce 1873 pak pevnost kupuje George Washington Call se svojí ženou Mercedes. Brzy se z ní stává živé komunitní a obchodní centrum pro okolní farmy, ranče a pily. Rodina vlastnila pevnost až do roku 1972.
Při příležitosti dvou stého výročí založení pevnosti v roce 2012 vzniká společný projekt Kalifornského státního parku a nadace, kterou založila ruská společnost Renova. Jejím úkolem je zachovat pevnost a seznamovat veřejnost s touto částí kalifornské historie. Hmatatelným výsledkem je dovoz repliky větrného mlýna, který Rusové postavili v roce 1814. Šlo o první větrný mlýn v Kalifornii, který mlel obilí na mouku na chleba pro obyvatele pevnosti. Původní mlýn se nedochoval, ale historické záznamy umožnily výrobu přesné repliky ruské verze větrného mlýna zvané „stolbovka“. Mlýn je konstruován bez použití hřebíků, střecha je pokryta březovou kůrou a mlýn je vybaven dvěma páry dřevěných větrných lopatek.
