Kuba je svět, který se výrazně liší od naší reality. Ale ne zase tak mnoho, záleží jen na tom, kolik je vám let a kolik si toho pamatuje z období budování komunismu. Jedna z věcí, která mě zajímala, byl kubánský dvojí měnový systém. Dost mi to připomnělo realitu Československa s bony, ač se zde přeci jen dají najít výrazné rozdíly. O tom jsem ale napsal jiný článek. S měnovým systémem poměrně úzce souvisí otázka, kolik si vlastně Kubánci vydělají peněz a jak jim to stačí k živobytí.
Otázka poměrně prostá, odpověď značně komplikovaná. Většina zdrojů (různé mezinárodní vládní, ale i NGO organizace) se shoduje na tom, že průměrný měsíční výdělek je kolem 20 dolarů. Jiné zdroje tuto částku lehce rozporují s tím, že výdělek se může blížit k 30 dolarům. Z nominálního hlediska je to samozřejmě zanedbatelný rozdíl, ale z pohledu absolutní částky je to rozdíl 50%. První, co si ale musíme uvědomit je to, že tato absolutní částka nevypovídá nic o skutečnosti, jestli je to hodně nebo málo. Rozhodně ale mohu říci, že pro nás Čechy je kubánská situace snadněji pochopitelná než pro Američany nebo obyvatele západní Evropy, protože v České republice je i v mladé generaci známa alespoň nějaká informace o způsobu žití v Československu za socialismu. Celá věc se dost komplikuje tím, že na Kubě za posledních pět let proběhla řada reforem, které vnesly do společnosti jistý stupeň volnosti. Na počátku se budu věnovat lidem, kteří pracují pro stát. A těch je stále drtivá většina. Stát těmto lidem poskytuje zmiňovanou částku, ale na druhé straně stát poskytuje občanům i další „nepeněžní“ plnění ve formě různých dotací a dávek. Kubánci dostávají zdarma jisté množství potravin a je jim povoleno si další množství koupit za výhodnou cenu. Všechny platby za energie jsou výrazně dotované. Lze říci, že za cenu zhruba dvou dolarů dostanou obyvatelé do domu elektřinu, plyn a telefon. Příděl benzínu, který Kubánec dostane, je opět dotován. Také zdravotní služby jsou kryté státem podobně jako vzdělání. Ceny nájmů jsou regulované. Zajímavé je, že Kubánci prý nevlastní nemovitosti, ale mají je v dlouhodobém nájmu, přestože tyto nemovitosti postavili z vlastních prostředků. Tyto nájmy jsou v desítkách let, nyní dochází k diskuzi o tomto mechanismu a vláda prohlašuje, že by mělo docházet k prodlužování smluv.
Lidé, kteří jsou odkázáni čistě jen na příjem od státu, na tom nejsou nejlépe. To se týká hodně obyvatelstva na venkově, kde není moc příležitostí k dodatečnému přivýdělku. Ve městech bývá situace trochu lepší a tak se všichni snaží získat si nějaký příjem bokem. Je jasné, že toto je systém, který automaticky generuje korupci, takže každý, kdo ze své pracovní činnosti o něčem rozhoduje nebo poskytuje službu či výrobky může žádat úplatek či „všimné“ od příjemců. Toto dobře známe ze socialistického Československa. Ne nadarmo byli zelináři a řezníci bohatí a dámy na OPBH (odbor mající na starosti bytový fond) byly hodně obletované. Vedle toho existují lidé, nazvěme je živnostníky, kteří poskytují své znalosti a pracovní um ostatním (různí opraváři apod.). Tito lidé si jsou schopni vydělat ekvivalent 30 dolarů denně. Možnosti podnikání se na Kubě stále zvětšují, takže již můžete provozovat restauraci nebo se stát hoteliérem, i když většinou to má spíše podobu pronajímání jednotlivých pokojů ve svém domě (casa particulares). Zatímco běžní zaměstnanci neplatí daně, ostatné soukromníci potřebují k legálnímu provozování své činnosti nějaký druh license, který je zpoplatněn. Pronajímatelé pokojů platí fixní poplatek s pronajímaného pokoje. Pokud jsou tedy šikovní a jsou schopni si sehnat turisty, mohou se dostat k zajímavým částkám, zejména pokud dokáží turistům prodat i snídaně či večeře. Nemálo kubánských rodin má pak ještě příbuzné v zahraničí, kteří často finančně podporují svojí rodinu, která zůstala na „Ostrově svobody“ (jak se Kubě říkalo za socialismu). Odhaduje se, že ročně tak na Kubu doputuje více než 3 miliardy dolarů.
Jak nakonec zhodnotit finanční situaci Kubánců? Ve svém izolovaném světě bez ohledu na monetární výši jejich výdělku lze prohlásit, že Kubánci nejsou tak chudí, jak by se dalo soudit na základě pouhého finančního ohodnocení. Asi lze souhlasit s výrokem, který jsem nalezl na internetu, že být chudým na Kubě, je ta nejlepší možnost, kde si svojí chudobu odžít. Kubánská chudoba se ani náhodou nedá srovnat s africkou chudobou nebo situací jihoamerických slamů.
