Před cestou do Mexika jsme se těšili na vystoupení Voladores. První jsme viděli hned v Tulumu a další až v Mexico City. A tady jsme si je nenechali ujít.
Voladores – znamená létající lidé. Indiáni z regionu Papantla dnes svůj létající tanec předvádějí na trzích, jarmarcích a slavnostech po celém Mexiku. Legenda praví, že vznikl po období zničujícího sucha. Rada starších tehdy přikázala mladíkům, aby našli nejvyšší strom, porazili ho a na jeho vrcholku, co nejblíže bohům, je hudbou a tancem prosili o déšť a úrodnost půdy. A skutečně – déšť přišel. Od té doby se rituál každý rok zjara opakoval.
Oblečení voladores má mimořádný význam. Kónická čepička je zakončená malým vějířkem představujícím ocas ptáka a sluneční paprsky. Různobarevné pentle vzadu na čepičce, které při letu vlají, symbolizují duhu a s ní přicházející déšť.
Čtyři Indiáni začínají stoupat na vrchol stožáru. Tam se usadí ve čtvercovém dřevěném rámu, smotávají lana, náčelník hraje na malý bubínek připevněný na zápěstí a píská na flétnu. A pak zazní jeden tón, po němž voladores přepadávají zády do volného prostoru, beze slov a bez výkřiků roztahují paže jako křídla ptáků. Lana se odmotávají od osy stožáru a Indiáni se ve spirálách odvážně snášejí dolů. Celých 13 otáček, to je při 4 Indiánech dohromady 52 – magické číslo mayského kalendářního cyklu, vždy po 52 letech čekají Mayové na příchod svých bohů, každých 52 let hledí do všech čtyřech světových stran – nebeských směrů.
Za pár chvil přistávají, obklopeni přihlížejícími a fotografy, a to je vhodná chvíle k vybrání peněžních příspěvků a k prodeji bubínků a fléten. V současnosti, kdy původní smysl rituálu je potlačen do pozadí, slouží tyto výstupy převážně k obživě Indiánů. O jejich oblibě a úctě svědčí mimo jiné i to, že každý výstavní areál ve větších městech má ve svém vybavení vysoký ocelový stožár, byť by byl využíván jednou nebo dvakrát do roka.
super atrakce