Maličký neobydlený ostrov Redonda je zajímavý snad jen poněkud výstřední historií. Objevil jej Kryštof Kolumbus roku 1493. V novodobých dějinách je Redonda neustále oficiálně spjata s Antiguou a poté s Antiguou a Barbudou, což trvá dodnes. Nicméně v roce 1865 Redondu zabral (dle jiných zdrojů koupil) irský obchodník z Montserratu Matthew Shiell, oslavil zde narozeniny syna a pak se v alkoholovém opojení prohlásil králem Redondy. Nárok se dokonce pokusil uplatnit i u Britské královny Viktorie, jenže místo toho zde Británie v roce 1872 začala těžit guano (trus mořských ptáků).
Shiell se ovšem nadále pokládal za legitimního krále a tak v roce 1880 Redondu věnoval, již jako království, právě svému synovi Philippovi (pozdější spisovatel), který byl na ostrově jen jednou v životě – při korunovaci na druhého krále Redondy Felipe I.
Jeho nástupcem se pak stal básník John Gawsworth (král Juan I.). Právě jmenování Gawswotha bylo asi kamenem úrazu a předmětem následných sporů. Jelikož není trůn dědičný (a je „celoživotní“ nebo spíše „dosmrtný“) dál se o něj vedly a vedou spory, které dovedly absurdní království k dnešní ještě absurdnější situaci, kdy si královskou korunu nárokují hned čtyři „oprávnění“ králové, plus dalších pět více méně smyšlených.
Šlo o to, že básník Gawsworth (tedy třetí král – Juan I.) byl též alkoholikem a sliboval království jako nějaký předmět. V 50. letech přebýval v Kanadě v rodině Leggettů, když se jim zrovna narodil syn Max a tak Gawsworth prohlásil, že Max Leggett bude následným králem Redondy. Tato historka se nebere příliš vážně a Max Leggett se o svůj trůn bere asi nejméně. Kromě toho Gawsworth tři roky před smrtí abdikoval a jmenoval následníkem Arthura Jona Robertse, který vládl pod jménem Juan II., jeho následníkem a tedy současným králem se poté stal William Leonard Gates (z V. Británie), který vládne jako král Leo. Toto je zároveň asi nejméně zpochybnitelná verze. Král Leo vlastní nejvíce historických dokumentů a teoreticky tedy nejvíce důkazů. V jeho případě je úředně království nejkompletnější. Krom toho vlastní též The Redondan Foundation (www.redonda.org), kde mj. popisuje historii a jiné záležitosti Redondy.
Aby toho nebylo málo, jmenoval údajně Gawsworth ještě na smrtelné posteli (tedy po abdikaci) nástupcem anglického básníka Jona Wayne-Tysona, který, také coby Juan II., následně předal žezlo opět hned dvěma následníkům. Jedním byl španělský literát Javier Marías, který se snaží kralovat pod jménem Xavier I. Napsal o historii Redondy, tedy o své verzi historie království dokonce i knihu „Černá záda času“, ovšem i v jeho případě jde o útopii a on sám, zdá se toho faktu využívá spíše pro kšeft. Druhým následníkem prohlásil Wayne-Tyson Roberta Williamsona z Antiguy, ten vzal tento fakt opravdu vážně a byl coby král Robert the Bald nevětší konkurencí krále Lea. Robert the Bald (též Bob) kraloval z Antiguyského English Harbouru, vyráběl a prodával Redondský rum a cigarety, vydával poštovní známky se svou podobiznou a podobiznou anglické královny. Dokonce se snažil s královnou Alžbětou komunikovat a scházet (spíš se s ní ukazovat).
Robert the Bald v roce 2009 zemřel a jeho místo zaujal jím již dříve jmenovaný následník – jachtařský spisovatel Michael Howorth. Vládne pod jménem Michael de Grey, a ačkoli i on má své stránky Království Redonda (www.kingdomofredonda.com), zdá se, že to bere přece jen trochu méně vážně než před ním Bob (jednu dobu to vypadalo dokonce i na soudní spor o určení následnictví mezi Bobem a Leem).
Pro kompletnost se sluší ještě poznamenat, že alkoholický básník Johnh Gasworth, tedy Juan I. – třetí král Redondy (a poslední nezpochybnitelný) údajně sliboval trůn kde komu… především hostinským a spisovatelům, to se však nebere příliš vážně, jelikož k tomu neexistuje nic než jen tvrzení – ani žádný dokument ani svědek (to je těch pět dalších – „smyšlených“).
Těch královských větví je mnoho, čili s přibývajícími lety a obměnou generací bude králů ještě přibývat. Jednoho dne bude mít Redonda jen samé krále… I když budou žít po celém světě, jen právě na Redondě ani jeden. V roce 2007 o tom dokonce BBC natočila i jakýsi dokument „Redonda: ostrov s příliš mnoha králi“.
Aby situace nebyla málo absurdní, napsal v roce 2000 králi Robertu the Bald nějaký pan Jiří Mikeš z Česka žádost o zastupování Království Redonda v ČR a tak byl jedním z králů, tedy Bobem, jmenován mimořádným zplnomocněným velvyslancem Království Redonda v České republice. Tím ovšem jeho aktivity končí. Pan Mikeš není ani natolik nadšený jako králové, aby uveřejnil třeba jen malou informaci na internetu. Robert the Bald vede oficiální stránky jeho verze království (www.thekingdomofredonda.com). Osobně mi nejpravděpodobnější připadá varianta krále Lea, jelikož už následnictví Jona Wayne-Tysona je zpochybňované téměř každým. Navíc Leo mi připadá, že je ze všech králů jediný, který ze sebe nedělá kašpara a z Redondy reklamu pro zlepšení svých kšeftů. Verze Roberta the Bald a celý jeho příběh mi připadá natolik hloupý, že si říkám, že bych asi měl vést českou ambasádu Redondy krále Lea…, když může pan Mikeš totéž činit Bobovi.
Konec konců v roce 2007 vydala Británie zákaz kouření v restauracích a majitel jedné z nich (Wellington Arm Pub v Southamptonu) na to zareagoval velmi pohotově – prohlásil svou hospodu za velvyslanectví Redondy, tedy za diplomatickou půdu, kde neplatí Britské zákony…
