Kdysi patřil mezi nejslavnější a nejoblíbenější romanopisce a novináře, také nejlépe placené. Dnes jeho knihy musíte v knihkupectvích většinou hledat a člověk se neubrání dojmu, že je více známý v Čechách než v Americe. Řeč je o Jacku Londonovi.
Narodil se v roce 1876 v San Franciscu. Měl velice pestrý život. Jeho vlastní zkušenosti mu pomohly při pozdějším psaní povídek a knih. Ještě předtím, než se proslavil knihou Volání divočiny (1903) , stačil se plavit jako námořník do Japonska, projet jako hobo velkou část Spojených Států a Kanady, nejznámější je patrně jeho cesta na Klondike během zlaté horečky v roce 1897. Ani později ovšem nežil usedlým životem. Během rusko-japonské války pobýval v Koreji a Japonsku, kde byl dokonce vězněn. Se svojí druhou ženou Charmian podnikl dlouhodobou plavbu po jižním Pacifiku a Austrálii, později několikrát navštívili Hawai.
V roce 1905 Jack London koupil malý ranč v údolí Sonoma. To se nachází slabou hodinku jízdy autem ze San Francisca přes Zlatou bránu. Brzy za sebou necháte hustě osídlenou aglomeraci a dostanete se do známé vinařské oblasti. London byl hned napoprvé uchvácen krásnou přírodou, jedinečnou kombinací vysokých kopců, potoků, polí a nádherného smíšeného lesa dubů, borovic a redwood, nejvyšších stromů na světě s červeným, velice odolným dřevem. „Když jsem sem přišel poprvé, byl jsem unaven městy a lidmi. Usadil jsem se na 130 akrech té nejkrásnější, primitivní půdy, kterou jste mohli najít v Kalifornii“, vylíčil později svým přátelům. Nezajímalo ho příliš, že farma byla zruinovaná, raději obdivoval okolní lesy a hluboké kaňony s bystřinami. „Všechno, co jsem chtěl, bylo klidné místo na venkově, kde bych mohl psát.“ Již brzy je však zaneprázdněn nákupem zemědělského nářadí a zvířat. Postavil nové chlévy a již v roce 1905 uvažoval o stavbě nového domu. Později přikupoval okolní pozemky, až v roce 1913 čítala jeho farma téměř 1400 akrů. Natrvalo se sem London přistěhoval až v roce 1910. Se svojí ženou převážně obývali chatu, kterou můžete dnes navštívit. Neuvažovali o ní však jako o trvalém sídle.
Jejich sny nabyly konkrétní podoby zkraje roku 1911, kdy známý san franciscký architekt Albert Farr načrtl první skicy budoucího Vlčího domu a dohlížel na počátek stavby. Měl to být dům, který bude stát po tisíc let. Do srpna 1913 London utratil na stavbě téměř 80 tisíc dolarů a projekt byl téměř u konce. Když dnes vidíte náčrty tohoto stavení, neubráníte se dojmu, že muselo být opravdu fantastické. Materiály použité na stavbu byly pečlivě vybrány. Lávové kameny, neloupané kmeny redwoodu na venkovní straně budovy a obložení uvnitř z téhož dřeva. Střecha ve španělském stylu byla tmavě červená a výborně se hodila ke kamenným zdem. V dlouhém venkovním bazénu byly chováni okouni. Z přízemních místností zaujme zejména veliká knihovna a v horních patrech, izolovaných od ostatních místností, příbytky Jacka a Charmian. Dvoupatrovému obývacímu pokoji vévodil mohutný krb. Jídelna mohla pojmout až padesát hostů. Vlčí dům pochopitelně obsahoval mnoho pokojů pro hosty a také nezbytnou místnost pro hraní her, určenou výhradně pro pánskou společnost. Celá stavba pak stála na speciální betonové desce, která měla odolat zemětřesení.
22. srpna 1913 započaly konečné úklidové práce a dům se chystal na stěhování nábytku speciálně vyrobeného pro Vlčí dům. Ve dvě hodiny v noci se roznesla zpráva, že stavení hoří. O osm let později Charmian Londonová napsala : „Všichni souhlasili, že kameny s betonem, masivní trámy a neloupaný redwood jsou prakticky nehořlavé, pokud nebude požár založen na tuctu místech zároveň.“ Dodnes zůstává nevyřešenou záhadou, co ve skutečnosti způsobilo požár Vlčího domu. Lze ale s velikou pravděpodobností předpokládat, že zkázonosný požár byl dílem žháře a to pravděpodobně z Londonova blízkého okolí.
Jack London navenek zachoval stoický klid a i uvažoval o obnovení stavby. Ve skutečnosti se ho zničení jeho dlouhodobého snu velice dotklo. K rekonstrukci již nikdy nedošlo a v roce 1916, v době jeho smrti, vypadaly ruiny podobně jako dnes. Nedlouho před svojí smrtí se London svěřil, že by byl rád pochován nedaleko místa, kde jsou pohřbeny děti prvního usedlíka, jen několik stovek metrů od trosek jeho snu. Na travnatém plácku leží velký kámen z ruin Vlčího domu. Tak, jak si to Jack London přál.
