Pro vstup do země potřebujete vízum. Administračně nejbližší ambasáda pro nás je v Berlíně. Vízum Vám jistě mohou zařídit některé cestovní kanceláře. Často to nabízejí jako službu při zakoupení letenky. V době, kdy jsem sám řešil vízum nabízelo možnost obstarání víza jen velice málo subjektů a to za ještě částku několika tisíc Kč. Nakonec jsem si z Internetu stáhnul žádost, vyplnil jí, přiložil v hotovosti eura, vše vložil do obálky společně s pasem a s těžkým srdcem poslal do Berlína poštou. A zcela bez problému se mi pas vrátil zpět i s uděleným vízem. Tento postup mohu tedy doporučit.
Jak se tam dostat: Do země je v podstatě možné se dostat jen letecky a to přes bývalé hlavní město Rangún (dnes se tedy jmenuje Yangon). S velkou pravděpodobností se nejlevněji a nejsnáze dostanete do Rangúnu přes Bangkok, kam se dají často koupit cenově příznivé letenky. Z Bangkoku lze použít nízkonákladovky AirAsia. Ta létá také ze Singapuru, Hong Kongu, Kuala Lumpuru. Další spoje Air Asia jsou i z Vietnamu, Kambodže, Macaa, Japonska a Austrálie. Vypadá to, že z Bangkoku byste se ještě mohli dostat rovnou do Mandalaye a dokonce i nového hlavního města Nay Pyi Taw. Do Barmy pochopitelně lítají i jiné aerolinky, ale není jich zase tak mnoho. Vím, že tam létali Vietnamci (Hanoj), Singapur a také Čína (Guangzhou, Kunming), Taiwan. Jiné než letecké možnosti pro vstup do země jsou spíše teoretické či vyžadující náročné administrativní úkony. Před lety bylo možné vstoupit z Thajska do některých pohraničních měst v Barmě, z nich jste ale nemohli pokračovat do vnitrozemí. Někde jsem četl, že bylo možné dostat se do Barmy i lodí – respektive soukromou jachtou. Klasické pozemní vstupy budou pro klasické turisty patrně nedostupné.
Vnitrostátní doprava: Barma patří mezi země, které regulují pohyb v zemi. Znamená to, že se nemůžete vydat, kam by se Vám líbilo. Dostupný je střed země, okrajové části jsou v podstatě uzavřené. Co vím, tak to funguje tak, že Vám prostě neprodají jízdenku na autobus nebo vlak, pokud nemáte speciální povolení. Důsledek toho je, že zahraniční návštěvníci mají relativně málo míst, kam mohou jet a tak i proto se s cizinci celkem snadno potkáte, přestože jich v souhrném počtu do země moc nepřijede. I pro Vaše cesty po vnitrozemí můžete použít letadlo, existuje několik státních aerolinek. Ceny jsou celkem mírné, záleží jen na Vás, jakou máte trasu, jestli se Vám to vůbec vyplatí. Já jsem do své cesty nebyl schopen letecký přesun zařadit, aby to mělo nějaký smysl z hlediska úspory času. Lidé mohou létat do Mandalay, Nyaung U, Myitkyina, Heho, Nay Pyi Taw. Po zemi je nejpraktičtější se pohybovat autobusy. Existuje zde velké množství soukromých společností. V praxi to znamená, že lístky si kupujete za kyaty. Pro Vaši orientaci, lístek Rangún – jezero Inle za 12.000K; Pagan-Rangún za 15.000K. Doprava je levná a autobusy jsou dobré. Ve velkých městech jsou autobusová nádraží často na okraji měst a nebude jednoduché se tam dostat veřejnou dopravou. Za taxík z nádraží v Rangúnu jsem pak musel zaplatit skoro půlku toho, co stál lístek za autobus z Paganu. Na kratší vzdálenosti funguje klasický asijský systém pick-upů. Jede se, až je plno. V Barmě můžete jezdit i železnicí. Ty jsou ovládány státem, takže platit musíte v dolarech. Není nutné platit přesně, obvykle Vám jsou schopni zase v dolarech vrátit. Lístky se kupují dle kategorií. U lokálek si nemůžete moc vybrat, u delších tratí jsou i lůžkové vozy, ty jsou ale relativně drahé. Železnice je letitá, takže záleží, na které trati pojedete. Hlavní tratě jsou na tom lépe, co se týče kvality vlaků i rychlosti, ale nečekejte žádné zázraky. Železnice má výhodu, že nádraží ve velkých městech bývá v centru. Pro orientaci uvádím některé ceny: jezero Inle – Thazi za 7 USD (upper seat), Thazi – Mandalay za 7 USD (upper seat). V Barmě můžete cestovat i na lodi. Nejoblíbenější kratochvíle bývá plavba z Mandalay do Paganu lodí po řece Irrawadí, což je cesta na 1-3 noci na lodi, dle typu lodi. Záleží také na sezoně, kolik je vody. Já jsem se informoval, že na přelomu duben/květen to prý nemá moc smysl, protože je málo vody a řeka je hluboko v korytu a z lodi toho moc nevidíte. Irrawadí je nejdelší řeka v Barmě (2170 km),plavit se můžete ale i po jiných řekách. Chindwin, Sittaung nebo Thanlwin.
Ubytování: Nemůžete se ubytovat kde chcete. Hotel musí mít státní povolení. Pokud vás ubytuje někdo bez tohoto povolení, vystavuje se nejméně vysoké pokutě. Za ubytování se platí v dolarech, ale nemusí to být úplné pravidlo, protože na jezeře Inle jsem v hotelu May Guest House platil za noc 9.000 K. Jinak ubytování je celkem levné, nejdražší bylo v Rangúnu, kde jsem za singl platil 23 USD (singl, klima, koupelna). Naproti tomu v Pyin Oo Lwin jsem v Golden Dream Hotel za singl s větrákem a koupelnou zaplatil 8 USD (bez koupelny by byl za 6 USD). Takové ceny jsou už málo kde. Hotel v Mandalay stál 12 USD (singl, klima, koupelna), Pagan 18 USD (singl, klima, koupelna).
Mobil, Internet: Mobil s českou SIM kartou vám nebude v Barmě fungovat. Internet je dostupný na většině turistických míst. Jeho rychlost většinou je dost mizerná, zkoušel jsem ho využít pro Skype, ale většinou jsem nebyl úspěšný. Četl jsem, že Skype měl být zakázán, ale já jsem neměl problém ho použít (když nepočítám rychlost, která to většinou technicky neumožnila). Kupodivu nejlepší zkušenost jsem měl v Internetové kavárně ve městě Phin Oo Lwin.
Peníze: Budete si moci užít něčeho, co je dnes již poměrně vzácné – jednání s vekslíky. Oficiální kurz převodu dolarů na kyaty je zoufalý, takže na směnu v bance rozhodně zapomeňte. Dnes si ani nemusíte povinně vyměňovat peníze, jak se dělo v minulosti. Ale nebojte se, vláda si umí na peníze šáhnout jinak. Peníze můžete vyměnit celkem bez problémů v hotelu nebo se zeptejte, kam zajít. Pokud budete osloveni na ulici (můžete se s tím setkat v centru Rangúnu), buďte rozhodně opatrní. Do země si přivezte dostatečné množství dolarů. Musíte za ně přímo platit ubytování, jízdenky za vlak, letenky, vstupy na památky. Přivezte si co nejnovější bankovky, které jsou zcela nepoškozené. Určitě se vám stane, že vám některé bankovky nebudou chtít přijmout. Většinou z naprosto iracionálních důvodů. Zejména, když uvidíte stav místní měny. Zapomeňte také na to, že byste mohli použít platební karty. Nezaplatíte s nimi v obchodech a neexistují ani bankomaty.
Kuchyně: V Barmě se dá celkem dobře stravovat, pokud vám tedy nevadí kuchyně, která je mixem thajské, čínské a částečně i indické kuchyně. Pokud tyto jídla máte rádi, tak se vám bude v Barmě líbit. K pití tu máme samozřejmě vodu – ale pozor, jen kupovanou, s tím není problém. Místní pijí z všudypřítomných nádob. To bych ale raději nezkoušel. Dá se pít i pivo či coca-cola, ta se vozí/pašuje z Thajska. Barma je jedna z mála zemí, kde Coca-cola není přítomná. Rád bych upozornil na skutečnost, že v Barmě se i pěstuje víno u jezera Inle. Doporučuji, bylo to celkem pitelné.
Jak se v Barmě chovat: Je to buddhistická země, takže platí podobná pravidla, jako třeba pro Thajsko. Oblékejte se střídmě. Pokud vstupujete do chrámu, kde je Budha, sundejte si boty. Nedotýkejte se buddhistických mnichů. Ženy nesmějí cokoliv dávat mnichům přímo, musí vždy použít prostředníka. Všechny sochy Budhy jsou sakrální předměty, proto se k nim tak chovejte, rozhodně na ně třeba nelezte. Pamatujte, že nohy jsou nejnižší částí těla a to nejen z hlediska fyzikálního, ale i duševního. Proto nikdy nepoužívejte nohu k ukazování čehokoliv. V chrámech dejte pozor, abyste nohami nemířili na žádné sochy Budhy. Oproti tomu je hlava považována za nejvyšší místo (opět v obojím pojetí). Proto nikomu nešahejte na hlavu, ani v přátelském gestu. Není zvykem, aby se na veřejnosti muž a žena drželi za ruce či se dokonce líbali. Naopak můžete vidět muže vedoucí se za ruce. To má ovšem naprosto jiný význam, než byste si mohli myslet, je to pouhé přátelské gesto. Na veřejnosti dobře kontrolujte své chování. Jako ve většině asijských zemí Vám veřejně daný projev nevole (křik, hněv atd.) k ničemu nepomůže, výsledek bude jen kontraproduktivní.
