Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového vyslovím nahlas a že na tom bude něco pravdy. Doprava v Libanonu je lepší než v Čechách. Je levnější, spoje jezdí mnohem častěji a autobus Vám zastaví na požádání kdekoli. No dobrá, možná je to trochu idealizované, ale něco na tom je.
V Libanonu se všude dostanete pouze pomocí silniční dopravy. Ta kolejová, jak tramvaje v Bejrútu, tak vlaky po celém území, byly zničeny za občanské válce mezi lety 1975 a 1990. Vlakové mosty je stále možné vidět, ale koleje nikam nevedou. V některých městech přeměnili pás kolejí na promenády nebo na dětská hřiště, jinde, například v Tripoli, je možné navštívit zchátralé vlakové nádraží, kde jsou k vidění německé i francouzské lokomotivy tak, jak byly ponechány před desítkami let. Po významných trasách spojujících Bejrút s Haifou, Damaškem, Aleppem, zůstala památka již jen na fotografiích.
Cestování po Libanonu je zážitek sám o sobě, vzdálenosti mezi městy nejsou velké, ale cesta se může protáhnout kvůli zácpám, zejména kolem Bejrútu jedou auta po dálnici někdy i krokem. Nicméně každá jízda autobusem nebo minivanem je zážitek sám o sobě. Pokud jste si nestihli koupit jídlo nebo svačinu na cestu, nezoufejte, autobus určitě minimálně jednou zastaví u malého stánku u silnice, kde si řidič i cestující objednají kávu nebo sendvič na cestu. Záleží na řidiči, jakou rychlostí pojede, někdy se zdá, že řidič zapomněl na celkový stav autobusu, a snaží se trhnout rychlostní rekord, předjíždění zprava, zleva, troubení nevyjímaje.
Co se týče řízení ve městě, není moc pravidel, které by lidi dodržovali, značka jednosměrné ulice nic neznamená, přednost v jízdě také ne, na kruhový objezd vjede ten, kdo se tam protlačí první, do toho všude přechází chodci nebo pouliční prodavači zeleniny. Na semafory se nehraje, v Tripoli jsem viděla jeden, nefunkční a úplně na nesmyslném místě. V Bejrútu semafory jsou, nicméně to, že má chodec zelenou, neznamená, že v tu dobu neprojede žádné auto. Je to živelné, patří to k dynamice jednotlivých měst. V Tripoli potřebuje člověk na první přejití větší ulice trochu kuráž, nicméně po nějaké době si uvědomíte, že jste právě bez problému přešli tříproudou silnici a nic to nebylo. Všichni jsou totiž ostražití a připraveni na vše, proto tu moc nehod není.
Jaké jsou druhy dopravy? Který z nich kdy použít a kolik to stojí?
Doprava meziměstská
V Libanonu neexistují centralizované meziměstské spoje, doprava je obstarávána soukromými vlastníky autobusů, minibusů a malých dodávek (minivanů). Na první pohled to vypadá, že to nemůže fungovat, ale kupodivu to funguje skvěle. Autobusy nemají žádný jízdní řád, ale na hlavních spojích nečekáte ani 5 minut. Většinou si stačí stoupnout k silnici ve směru, kterých chcete jet, a autobusy, minivany a taxíky zatroubí, přibrzdí a zeptají se kam chcete jet. V odlehlých horských oblastech jsou spoje méně časté, zato se téměř vždy najde ochotný řidič, který Vás popoveze k požadovanému místu zadarmo.
Mezi městy jezdí několik typů autobusů.
Velký autobus – má více než 10 řad, většinou je dostatek místa na nohy, cena je nízká (Tripoli – Bejrút (autobusové nádraží Daura) – 2 000 LL, tzn. cca 30 Kč nebo Bejrút (autobusové nádraží Charles Helou v centru) – 4 000 LL), někdy i levnější. Nevýhodou toho autobusu je, že často jede velmi pomalu, ve městě je schopný jet 30 km v hodině a snažit se nabrat kohokoliv na palubu.
Minibus – má méně než 10 řad, cena je také nízká (Tripoli – Bejrút (Daura) – 2 000 LL nebo Bejrút (Charles Helou) – 4 000 LL, tzn. 60 Kč). Tento minibus jede většinou rychleji.
Minivan – má asi 5 řad, člověk si nestoupne, někdy je méně místa na nohy, cena je podobná jako u předchozích (Tripoli – Bejrút (Daura) – 2 000 LL nebo Bejrút (Matbach neboli Muzem, blízko Národního muzea a kulturního centra Beit Beirut) – 4 000 LL, tzn. 60 Kč). Minivany většinou jezdí hodně rychle, nebo jinak řečeno, dobrodružně 😊.
Existuje také soukromá společnost Connexion Bus, která spojuje Beirut se severem Libanonu, konkrétně s Tripoli – (Beirut – Tripoli – 5 000 LL). Společnost má pevný jízdní řád, čas odjezdu dodržuje. Při nákupu lístku si také můžete za 1 000 LL koupit WIFI.
Městské a meziměstské taxíky nebo sdílené „service“
Oficiální taxíky mají červenou poznávací značku, měly by být bezpečnější, ostatní neoficiální taxíky mají běžnou bílou poznávací značku. To, že Vám někdo chce nabídnout svezení se pozná tak, že na vás auto zatroubí, řidič se s tázavým pohledem vykloní, někdy doplní typickým gestem pootočením ruky tak, jako byste šroubovali žárovku o jeden závit, nebo se zeptá „uén“ neboli „kam“? Stačí říct destinaci, když pokyne že ano, můžete se ujistit, že se jedná o „service“ neboli sdílený taxík, nikoli o plnou cenu taxíku. Ve větších městech jako je Bejrút, kde se mohou řidiči snažit využít situace, že cizinci neznají ceny a nadsadit je, je lepší se o ceně ujistit dopředu. V menších, ne tak turistických místech, se není nutné obávat, a řidiči se většinou platí až nakonec. Přibližná cena po Bejrútu se pohybuje mezi 2 000 – 3 000 LL, cena po Tripoli cca 1 000 LL.
Městská doprava v Bejrútu
Po Bejrútu jezdí několik linek autobusu, cena je 1 000 LL (cca 13 Kč) za jízdu. Platí se řidiči až při výstupu, na požádání zastaví kdekoli po trase autobusu. V ostatních městech se místo hromadné dopravy používají hromadné taxíky, nebo „service“. Na kratší vzdálenost se však v Bejrútu vyplatí jít pěšky, aby se člověk vyhnul dopravní zácpě.
Doprava na letiště
Na bejrútské letiště nejezdí žádné pravidelné autobusy. Taxík z letiště stojí cca 25 USD, levnější je objednat si Uber což může být za cca 15 USD. Sdílené taxíky také jezdí z autobusového „nádraží“ Cola na jihu Bejrútu.
