Brzy bude svítat a já se pomalu probouzím z polospánku. Ještě chladným jitrem se blíží expres do své cílové stanice. Kdy přesně přišla hranice mezi Malajsií a Singapurem nejsem schopen rozeznat. Nicméně za chvíli vlak zastavuje a davy se řinou z vlaku. Beru si batoh a stavím se do fronty u imigrace. Vše jde velice rychle a než se stačím nadát, mám v pasu razítko a jsem tam. V nádražní hale měním dolary za dolary, americké za singapurské. Pak už si chci jen koupit zpáteční lístek.Třetí třída ? Bohužel, nemůžeme prodat s místenkou předem. Můžete si ho koupit před odjezdem. Nu co. Vydávám se do centra. Město se teprve začíná probouzet. Ano, opravdu to vypadá tak, jak vám slibují. Hodně zeleně a žádné dopravní zácpy. Zastavuji se u otevřeného krámku a kupuji si sendvič ke snídani. No jo, zeleň a žádné zácpy. Za všechno se platí. Já momentálně značně větší cenou snídaně, než kolik by mě stála v Indonésii či Malajsii.
Ubytoval jsem se v postarším hotelu v slavné ulici Bencoolen kousek od Národního muzea. Zapisuji se do knihy a stačím ještě vyslechnout hovor mezi jednou ubytovanou dámou a majitelem ohledně ztraceného vypraného prádla. Odcházím na své přidělené místo ve společném pokoji. Zanechám zde své věci jejich osudu a doufám, že se nic neztratí. Vycházím z budovy a přemýšlím, kam se vlastně vydat. Singapur je neobyčejný stát-město. Životní úroveň je v této části světa nejvyšší po Japonsku. Nenajdete zde téměř žádné nerostné bohatství, půda je špatná. Z původního porostu zbylo kolem 5% rozlohy. Ostatně jen blázen by si snad nechal zničit takovýto ministáteček o rozloze 600 km čtverečních nečím takovým jako je povrchový důl. To co zde živí lidi je high-tech průmysl a finanční sektor. Multinacionální firmy jako Apple či Hewllet-Packard zde mají své továrny. Přes 500 velkých firem je vlastněno státem. Pak zde samozřejmě existuje i soukromý sektor. Nicméně státní instituce nejsou příliš nadšeny ze současného stavu a snaží se přilákat více kapitálu. Státní vlastnictví se postupně dereguluje, snižují se daně a prý dokonce i byrokracie. Čert tomu věř. Nicméně nejméně na první pohled je to zcela určitě úspěšné město. Pokud si k tomu přidáte ještě velice nízkou míru nezaměstnanosti, nelze se divit, že většina lidí přivírá oči nad poměrně tvrdými zákony, které pomohl prosadit bývalý úspěšný premiér Lee. Že to v Sigapuru nemá opozice jednoduché naznačuje fakt, že bývalý profesor Chia Thye Poh strávil ve vězení plných 23 let. Jako turistům se vám ale spíše může stát, že budete pokutováni za nějaký přestupek. Snad nejhorší věc, co by vás mohla napadnout, je pokusit se začít si něco s drogami. Pokud plánujete prožít na svobodě ještě nějaký ten pátek, urychleně prosím na tuto variantu zapomeňte.
Pak se tedy ocitnete na ulici a uvažujete, kam se vydat. Je sice pravda, že rozlohou je tento stát malý, nicméně s jeho pestrostí dokáže soutěžit málo co. Nakonec neodolám a mé první kroky míří do nedaleké čtvrti zvané Little India. Původním údělem Indů byla likvidace džungle v místech, kde se dnes město rozkládá. Většina z dnešních dvě stě tisíc obyvatel pochází z jihu Indie, ale naleznete zde například i Sikhy či indické muslimy. Velká část se živí prodejem textilu či krejčovstvím. To, co rozhodně nesmíte vynechat při návštěvě je řada restaurací a cukráren. Neodolal jsem své žravosti a snažil se překonat fyzikální zákony konzumací většího objemu jídla než byl objem mého žaludku. Bohužel na takovéto experimenty příroda myslela, takže jsem jistou část ze své exkurze trávil na sociálních zařízeních.
Dějiny moderního Singapuru se píší od roku 1819, kdy Sir Thomas Raffle z Východoindické společnosti zde založil obchodní stanici. Při té příležitosti narazil na malou komunitu Čínanů, kteří se živili obchodem. Raffles jim vyhradil zvláštní ulice podle jejich původu, což jen pomohlo rozvrstvit jejich populaci do ruzných klubů a klanů, které postupně ovládly hazardní hry, prostituci či obchod s drogami. Teprve japonská okupace tento systém podstatně zničila. Kuriózní kombinace levných nájmů a drahých renovací způsobila značnou devastaci Chinatownu, která byla zastavena vládou až v 70. letech. Dnes zde můžete najít pestrou čtvrť s malými krámky, budhistickými chrámy, ale např. i Nagore Durga mešitu. Bohužel moderní doba se nezastaví nikde, takže zde můžete být knockoutováni úderem, který vám v této asijské čtvrti uštědří irská hospoda Melly Melone.
Aby národnostní pestrosti nebylo málo, určitě si zajděte na Arab street. Můžete si tu nakoupit motlitební koberečky, korány, batiku, mosazné a proutěné předměty, exotické parfémy, šperky, ale i tradiční medicínu či vše, co byste mohli potřebovat k vykonání poutě do Meky. Pokud dostanete hlad, ani pak nebudete zklamáni.
Pokud budete unaveni ze všeho chození, vždy se můžete zhroutit v nějakém parku a nabrat nové síly. Návštěva botanických zahrad či ZOO vám v tom případně také může pomoci. A až nastane okamžik odjezdu, nemusíte zbytečně panikovat, až uvidíte, že všechna místa ve vlaku jsou vyprodána. Stačí dojet autobusem na hranice a z nejbližšího malajského města pokračovat ve vaší cestě dále. Singapur rozhodně stojí za zastávku.
