Líbí se mi navštěvovat hraniční místa. Nejen ve smyslu prostoru mezi dvěma státy, ale i místa, kde něco končí. Užil jsem si takto Cabo de Roca v Portugalsku, kde končí kontinentální Evropa. Dlouho jsem si myslel, že ve Francii se toto místo nalézá na mysu Pointe du Raz. Ukázalo se sice, že ten opravdový západní konec Francie je někde jinde (bere se za něj ostrov Quessant západně od města Brest), ale Pointe du Raz je jistě slavnější. Zejména, když nedaleko od něj se nachází kouzelný ostrov Ile de Sein. Obě tato místa, téměř propojená pupeční šňůrou, stojí za návštěvu.
Pointe du Raz se nachází na nejjižnějším výběžku bretaňských poloostrovů zasahujících do moře a lze říci, že tvoří jižní ohraničení západního vstupu do Lamanškého průlivu. Tento mys je hodně populární místo a je k tomu vybudovaná i příslušná infrastruktura v podobě velikého parkoviště a místa, kde vás oberou o peníze za vstupné. Na místo 
jsme se dostavili až kolem soumraku, což mělo několik důsledků. Parkoviště bylo prázdné a tudíž i místo samotné bylo skoro liduprázdné. A vstupenku nám již neměl kdo prodat. Přes den tu prý korzují celé zástupy, takže tato varianta je rozhodně komornější. Místo i tak je dost nevlídné, hodně tady fouká. Alespoň, že nepršelo. Od parkoviště vede dlouhá cesta, nejdříve kolem památníku obětem moře a pak se před vámi rozevře pohled na ostré skály, za kterými jsou dva majáky a kdesi v dálce do toho občas blikne světlo majáku z ostrova Ile de Sein. Při troše snahy by se jistě dalo sestoupit až k moři, ale vybíráme si daň za romantický soumrak. Za chvíli padne černočerná noc, která není pro šplhání po skalách nejlepší. Stojíme tedy na hraně skály a pozorujeme obzor, kde se zvolna začíná ztrácet oddělující linka moře od oblohy. Ano, je to důstojné místo konce světa, odkud měli být vypravováni mrtví druidové k pohřbení na nedalekém ostrově Ile de Sein.
Jen 8 km dělí vzdušná vzdálenost mezi mysem Pointe du Raz a ostrovem Ile de Sein. Na ostrov se dostanete nejsnadněji lodí z města Audirne, čímž se vzdálenost prodlouží ke 30 km. Přes léto odjíždí loď na ostrov i z vesnice Camaret-sur-Mer, která se nachází na západním výběžku crozonského poloostrovu. Z Audirne je cesta ale jednodušší. Lodě odjíždějí z přístavu, který se nachází až za městem, v centru byste ho marně hledali. Plavba trvá kolem hodiny a můžete si během ní od moře prohlédnout majestátní Pointe du Raz a oba majáky, které jsou postavené na skalnatých ostrůvcích. Brzy nato se přiblížíte k ostrovu Ile de Sein a přistanete v přístavu jediného sídla na ostrovu.
Ile de Sein má rozlohu kolem 0,5 km2 a dnes na něm bydlí něco přes 200 lidí. Ale v době kolem II. sv. války tu bylo přes 1000 obyvatel. Však také když v červnu 1940 generál de Gaulle vyzval Francouze, aby v Anglii vytvořili francouzskou armádu, všichni muži z ostrova se nalodili na bárky a odpluli. Užaslý generál pak zjistil, že celá čtvrtina jeho 
prvních 600 mužů pochází z tohoto pidi ostrova. Po válce byl za toto ostrov vyznamenán a dodnes jsou jeho obyvatelé zproštěni placení daní. Většina se jich dnes živí rybolovem, sběrem mušlí a mořských řas. Na ostrově je fotogenické nábřeží s hotelem Les Trois Dauphins, kavárnami, restauracemi a obchůdky s turistickým zbožím. Dole pod nábřežím je pěkná pláž. Za návštěvu stojí i kostel Eglise Saint-Guénolé s poutavým hřbitovem. Když ho minete a projdete kolem menší samoobsluhy, jste skoro na konci vesnice. Je zde další hotýlek Ar Men, který nabízí několik pokojů a restauraci. A pak už máte před sebou zbytek ostrova s majestátním majákem. Těšili jsme se na jeho návštěvu, protože to je pro každého suchozemce magická záležitost. Majáky musí být nezaměnitelné, aby je námořníci mohli správně identifikovat. Proto jsou některé kulaté, jiné čtverhranné, vícehranné, bílé, černo-bílé či červené. Také majáky různě svítí, dle jejich záblesků opět mohou námořníci poznat, který maják mají před sebou. Po točitém schodišti jsme se dostali do horní části, odkud byl fantastický výhled na celý ostrov. Nad námi pak byla osvětlovací zařízení majáku. To je opravdu hodně šokující, protože žárovka, která stačí na to celé světelné show viditelné kilometry daleko není o mnoho větší než stará klasická žárovka.
Ostrov má i svojí českou stopu, ve 30. letech 20. století tu 3x pobýval malíř Jan Zrzavý a zachytil ostrov v řadě svých maleb. Zrzavý prý dokonce i uvažoval o tom, že by se na ostrov přestěhoval. Obraz inspirovaný pobytem na ostrově namalovala také Toyen.
