Dnes již nemusíte cestovat 2 měsíce na povozech nebo se plavit z Vídně po Dunaji jako první kolonisté, kteří osidlovali Banát. Z Prahy je to sem něco málo přes tisíc kilometrů, což autem urazíte za 15 hodin. Až do Temešváru jedete většinou po dálnicích či slušných cestách. Z tohoto rumunského města se pak vydáváte k Dunaji po okreskách. Z městečka Moldova Noua pak silnice opouští podunajskou nížinu a začíná se drápat do hor. Hned za městečkem cesta vede kolem strašidelných ruin bývalých dolů. Ještě se projíždí poněkud neupravenou rumunskou vesnicí Padina Matei. A pak se jede již lesy až do vesnice Gernik, cíle našeho putování. Těchto posledních dvacet kilometrů jsme jeli hodinu.
V Banátu se dnes nachází šest českých vesnic (Gerník, Rovensko, Svatá Helena, Bígr, Eibentál, Šumice). Při plánování našeho pobytu v Banátu jsme měli požadavek na obydlí pro osm lidí a koupelnu. Přestože nabídek na ubytování je v Banátu více než dost, těmto našim náročným podmínkách v Gerníku, největší české vesnici, v podstatě vyhověla pouze chalupa Františka Kusky.
Gerník se ještě nestal turistickou vesnicí. Přestože cedule nabízející ubytování visí hojně na domech, je patrné, že domácí stále spíše živí práce na poli. Velice snadno zde naopak můžete zjistit, kdy bylo „dobře“. Skoro každý dům se pyšní letopočtem, kdy byl vystavěn nebo následně zrekonstruován. Při podrobném průzkumu jsem došel k názoru, že zlaté budovatelské roky byly převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století.
V Gerníku najdete pekárnu, několik menších obchodů a hospodu. Zejména v neděli po trhu je zde opravdu rušno. Možnou budoucí alternativu konce českého Gerníku můžete najít hned na kraji vesnice. Rumunský podnikatel Gabriel Lungu zde buduje penzion na úrovni běžného středoevropského standardu. Součástí je i restaurace. Zatím funguje spíše způsobem, že Vám uvaří to, co si řeknete. My jsme si řekli o pečené kůzle.
S dětmi jsme byli trošku omezeni v pohybu, nicméně i tak se našla spousta pěkných výletů. K takovým výletům jistě patří návštěva vodních mlýnků. Vydáváme se několik kilometrů za vesnici navštívit vodenice u Petra. Jsou to původní dřevěné vodní mlýnky používané na mletí mouky. Mlýnky leží na čistém, ledově studeném potoce. Využívání a údržba vodenic jsou možné díky důmyslnému systému střídání, na kterém se dohodli obyvatelé Gerniku. Jeden mlýnek má na starosti až 16 rodin a rodiny se v mletí střídají – každá má přidělen jeden den na mletí. Mele se většinou celou noc až do rána a ráno pak přijíždí s vozem naloženým obilím další hospodář. Turbína má společnou osu s mlecím kamenem a zvláštními táhly lze osu nadzvedávat a tak regulovat hrubost či jemnost mouky. Velikostí otvoru v trysce, která zakončuje tlakové potrubí, pak lze řídit rychlost otáčení kamene a tak zajistit, aby se mouka nepřipálila. Vše je zkonstruováno jednoduše a účelně, bez zbytečných převodů a tudíž i s minimální poruchovostí. V dnešní době ale již více a více lidí používá domácích mlýnků, které jim pohání elektřina. Takže nám to dá dost práce, než se nám podaří ještě najít někoho, kdo si zrovna mele mouku.
Z gernického okolí stojí za průzkum vesnická jeskyně zvaná Filipova Díra. To by nám nebylo odpuštěno, pokud bychom se nepodívali do místa, odkud místní berou vodu do svého vodovodu. Však jsou na to také náležitě hrdí. Některé české vesnice trpí nedostatkem vody, takže vlastní vodovod je známkou luxusu.
Několik kilometrů za vesnicí se pak nalézá další jeskyně zvaná Turecká díra. Kvůli dětem se tam přibližujeme cestou delší, ale autem. I přesto nás ale čeká pěkný výstup podél potoka vytékajícího právě z jeskyně. Podle neklamných pozůstatků je patrné, že nejčastějšími návštěvníky jeskyně jsou krávy. Tak pozor na to.
Kulturní a společenskou událostí v Gerníku je dozajista veliký trh, který se zde koná každou čtvrtou neděli v měsíci. Původně trh sloužil hlavně k prodeji dobytka, dnes se k tomu ještě přidala zelenina, oblečení a další zboží, pro které by se jinak muselo daleko do města. Takovouto událost si nenechá nikdo ujít, proto i my se vydáváme na trh, kde máme další dobrou příležitost poklábosit si s gernickými. Všichni si s vámi rádi popovídají o svých strastech i o blízkých, kteří jim zmizeli do Čech. I o tom, jak je těžké ke stáru opustit rodnou ves a přesídlit za dětmi daleko. Jazyk je se starou vlastí sice spojuje, způsob života je ale jiný, takže všichni stále mudrují nad tím, co si počít. Táhne je to za dětmi, ale jejich země leží v horách nedaleko Dunaje.
