Při hledání nejvýznamnějšího města Alsaska poměrně rychle narazíme na sedmdesáti tisícový Colmar, pokud ovšem velkoryse opomineme hlavní město regionu Grand Est Štrasburk. Colmar leží uprostřed nádherných alsaských vinic produkujících fantastická bílá vína. Koho to zajímá, může si přečíst tento náš článek. Ostatní dají třeba přednost procházce po okolních vinicích. Můžete tak činit jistotně od jara do podzimu, kdy vás procházka překvapí nádhernými barvami a výhledy do krajiny. Návštěvníci dávající přednost městům před toulkami v přírodě budou z Colmaru nadšeni. A jistě jim ani nebude vadit, že kupodivu toto město nebylo založeno Římany, ač prý jeho název je odvozen z latinského slova pro holubník. To se současnou dobou už asi moc nesouvisí, protože dne jsou symbolem Alsaska čápi.
Při příjezdu do města ze severu patrně sjedete z dálnice N83 na sjezdu 23. Po chvilce přijedete na kruhový objezd uprostřed kterého je 12metrová Socha Svobody. Není zde umístěna úplně náhodně. V Colmaru se narodil Frédéric August Bartholdi, její umělecký autor. Místní obyvatelé jsou na něho právem hrdi. V centru můžete na rue des Marchands najít muzeum, které vlastní nejbohatší sbírku jeho soch, kreseb a maleb. Muzeum se nachází v domě, kde se umělec narodil. Samotná stavba je rozhodně zaznamenání hodná, pochází ze století patnáctého. A o tři století byla přestavěna do elegantního hotelu. Muzeum je tam již od roku 1922. Ke stému výročí Bartholdiho smrti v roce 2004 byla na zmíněném kruhovém objezdu postavena zmenšená replika jeho nejslavnějšího díla.
Město samotné vás snadno přenese do středověku díky bohatému množství hrázděných domů. Za nejkrásnější z nich je považován Maison Pfister, pojmenovaný po jednom z vlastníků z 19.století. Jak k tomu přijde chudák boháč Ludwig Scherer, kloboučník ze století šestnáctého, který dům nechal v roce 1537 vystavět? Dům je kombinací různých materiálů, dřevěných i kamenných a také i směsí uměleckých slohů – gotiky a renesance. A mixování pokračuje i ve stavebních útvarech balkónovitých, věžičkovitých či soškovitých. Nemusíte se ale bát, výsledek je lepší, než kdyby tuto směs míchali pejsek s kočičkou. To by pod domem jistě nestálo tolik turistů hledících v posvátné úctě vzhůru. Nebo že by to tak nebylo?
Nedaleko od kloboučníkova domu se nachází výrazná bazilika svatého Martina. Rok 1235 se považuje za datum jejího vzniku, ale již předtím na stejném místě byly jiné budovy. Bazilika je považována za nejvíce impozantní stavbu středního Alsaska. Její nejkrásnější částí je jižní fasáda transeptu (příčná loď kolmá na hlavní chrámovou loď, kterou odděluje od kněžiště, čili presbytáře). Podivná střešní krytina věže nahradila věž, která se zhroutila během požáru v roce 1572.
Naproti bazilice můžete najít Maison Adolph, stavbu považovanou za jednu z nejstarších obytných budov v Colmaru, zdokumentovanou již ve 14.století. Mezi významné historické budovy patří i stará celnice Ancienne Douane (také známá jako Koifhus) mající ekonomickou funkci při kontrole a zdanění importovaného a exportovaného zboží a zboží v tranzitu. Přízemí budovy bylo dokončeno v roce 1480 a bylo používáno jako sklad, první patro bylo užíváno k jednání Décapole, federace deseti císařských měst Alsaska.
Za nejhezčí část Colmaru je pak považována čtvrť Petite Venise, Malé Benátky. Jak již název dává tušit, místo je protkáno kanály, na kterých podnikaví lidé provozují obehranou turistickou atrakci „plavba na loďkách“. Nutno ale poznamenat, že to je opravdu pěkné a stojí to za absolvování. Z říční hladiny je pěkný výhled na okolní barevné hrázděné domy. A podívejte se i do budovy, u které se vaše loďka bude otáčet. Je to městská tržnice a najdete v ní spoustu dobrých věcí, které potěší nejen váš jazyk, ale i oči.
