Innsbruck

Innsbruck je hlavní město Tyrolska. Nad městem se tyčí alpské štíty vyšší než 2000 metrů, ale samotné město leží v nadmořské výšce jen 575 metrů nad mořem. Město bylo osídleno již v době bronzové, na počátku letopočtu v místech dnešního předměstí Wilten postavili Římané vojenskou stanici Veltidena. Ve dvanáctém století pak zde byl přes řeku Inn postaven most, což přineslo rozvoj místní vesnici. Friedrich IV. v roce 1420 povýšil Innsbruck na město a později ho dokonce učinil hlavním městem své země. Mezi významné pozdější vládce, kteří přispěli k rozvoji města, se počítá zejména Maxmilián I. (1493-1519) a arcivévoda Ferdinand II. Nemůžete si ale představovat, že Innsbruck bylo nějaké velkoměsto, v té době mělo kolem 5000 obyvatel. Ani dnes to není megapole, žije zde kolem 120 tisíc obyvatel. Sídlí tu zemská vláda, nalézá se univerzita a řada průmyslových podniků.

Turisticky zajímavý střed města je poměrně kompaktní a na jeho seznámení vám bude stačit poměrně krátká doba. Svojí prohlídku můžete začít třeba u Triumfální brány. Byla postavena v roce 1765 u příležitosti svatby Leopolda II. s Marií Ludovikou Španělskou. Její výzdoba byla dokončena ale až o 9 let později a výjevy symbolizují jak radosti života (uvedená svatba), tak zároveň i připomínku smrti a zármutku. Během svatebního obřadu totiž zemřel ženichův otec, císař František I. Lotrinský (manžel Marie Terezie).

Od brány k centru města směřuje široká ulice Marie Theresia Strasse, podél které se nalézá řada významných staveb. Naprostou jedinečnost této ulici ale činí mohutný alpský hřeben Nordkette, který se vypíná hned za městem a tvoří jakýsi obranný val závěru ulice. Nelze se proto divit, že místo je hodně fotogenické a najdete tu spoustu turistů, kteří hledají tu nejvhodnější kompozici. Zcela jistě se do ní pokusí včlenit i Anenský sloup, který se nachází v polovině ulice. Byl postaven na paměť obrany města proti bavorským vojskům v roce 1703 v době válek o španělské dědictví. Naproti sloupu se nachází jedna z nádherných staveb, radnice.

Kousek za Anenským sloupem mě zarazila podivná dřevěná pergola. Všiml jsem si, že v její dřevěné střeše byly otvory, z kterých vytékala na chodník voda. Zcela správně jsem to rozklíčoval jako umělecké dílo. Lidé si brali deštníky, které byly opřeny v držácích u paty pergoly a stoupali si pod tekoucí vodu. Úplně originální mi to nepřišlo, ale vzal jsem také do ruky deštník a stoupl si pod prudce padající dva proudy vody. A teprve v tom okamžiku jsem pochopil pravý smysl. Ta voda totiž netekla pravidelně, ale její proud byl ovládán, takže prudce dopadající voda na plochu deštníku začala vydávat melodii. Pod každým z otvorů na vás takto vodou prýštila jiná melodie, která se na vás linula zpod deštníku. Tak toto bylo vskutku originální.

Ulice Marie Theresia Strasse přetne Burggraben a nedaleko od tohoto místa se nalézá stará radnice s věží, z které je nádherný výhled na město. Celou ulici poté uzavírá Goldenes Dachl s nádherným arkýřem, který dal postavit císař Maxmilián I. a sloužil jako dvorní lóže při slavnostech konaných na náměstí. Vévoda Fridrich IV. dal arkýř pokrýt 2657 pozlacenými měděnými deskami, prý aby prokázal, že mu v pokladnici rozhodně nescházejí finance.

Nedaleko odtud se pak nalézá významná stavba zámku (Hofburg), kde již v patnáctém století měli sídlo tyrolští vladaři. Dnešní podobu zámku ale vtiskla přestavba iniciovaná Marií Terezií o více jak tři století později. V sousedství se nachází dvorní kostel s náhrobkem císaře Maxmiliána (císař zde ale není pohřben). Vedle se nalézá dóm sv. Jakuba z 18. století.