Mezi Českou republikou a Portugalskem existuje poměrně bohaté letecké spojení. Můžete si zaletět na výlet do Lisabonu, Porta nebo třeba přímořského Fara. Ale přeci jen by bylo škoda omezit se na poznání jen těchto měst. Pokud nemáte specifického koníčka v podobě jízdy na kole či třeba vlakem, při poznávání portugalského vnitrozemí si patrně jako dopravní prostředek vyberete auto.
Autem vlastním nebo půjčeným?
Vzdálenost mezi našimi zeměmi je ale opravdu značná, z Prahy do Lisabonu je to kolem 2700 km, takže na kratší návštěvu cílové destinace je přímo jízda přes půl Evropy dost nevýhodná. Však taky zjistíte, že kromě portugalských aut ještě uvidíte ty ze Španělska a cokoliv jiného je opravdu vzácné. Pokud si to ale chcete zkusit, počítejte s tím, že uvedenou trasu pojedete více jak 24 hodin v kuse. Bez přestávek to raději nezkoušejte. Nabízí se pak alternativa do Portugalska přiletět a auto si půjčit. To opravdu není špatná varianta, protože jak letenky, tak i půjčení auta se dá při troše plánování a vyhnutí se nejexponovanějším termínům pořídit za příznivou cenu. Střední třída auta na osm dní stála kolem 2500 Kč, finální cena se nám navýšila, protože jsem volil výraznější pojištění. Auto jsme si půjčili na letišti v Portu, vše šlo snadno. Snad je dobré jen připomenout, že k půjčení auta potřebujete kreditní kartu (nikoliv debetní), na které musí být dostatečný kredit nejen pro zapůjčení auta, ale i pro obvyklou kauci (v našem případě 800 €). Nezapomeňte mít povolený i příslušný týdenní limit, aby blokace mohla proběhnout (vlastní zkušenost, naštěstí přes mobil jsem vše přenastavil během 5 minut). Dobře zvažte, co vše se vám pokusí na místě ještě vnutit. Mně ti darebáčci zkoušeli ještě pronajmout GPS, přestože auto již vestavenou navigaci mělo. Dále si pořádně prohlédněte auto a všechny jeho šrámy zaneste do protokolu. A pak už jen otočit klíčem či zmáčknout tlačítko a vyrážíme na výlet.
Jak se jezdí na silnicích
Povolené rychlosti jsou v obci a mimo obec stejné jako u nás – 50 a 90 km/h. Liší se ale situace na dálnici, kde je maximum jen 120 km/h. Portugalští řidiči mi přišli celkem v pohodě a dokonce se zdálo, že i dodržují rychlosti. Na co bych ale měl upozornit, jsou opravdu úzké uličky v centrech měst, ale i vesnic. Počítejte tedy s tím, že pokud se hodláte zanořit do městeček či vesnic, dost pravděpodobně vás budou čekat perné chvilky, kdy se budete proklínat, proč to pitomé auto je tak široké.
Portugalské dálnice
Bohužel Portugalsko má jistou specifiku v podobě placení dálnic. Zapomeňte na viněty, praktikuje se systém mýtného. Asi si řeknete – no a co, to znám s Francie nebo Itálie. Chlapci portugalský k tomu přistoupili tak trochu česky – alespoň uvidíte, že i v jiných zemích se dějí příšerné absurdity. Na portugalských dálnicích totiž naleznete mix různých variant. V základu existují dva systémy, které jsou od sebe oddělené. Jsou to mýtné budky, kde zaplatíte hotově nebo kartou (a la Francie). Druhý systém je elektronický, který peníze odečítá přes registrační značku při průjezdu mýtnou branou. Vše se komplikuje tím, že záleží na tom, jestli jedete autem se zahraniční registrační značkou (třeba českou). Další variantou jsou portugalská auta. V tomto případě záleží na tom, jestli je auto vybaveno snímačem (transpondér), který komunikuje s mýtnou branou nebo toto zařízení auto nemá. Transpondér může být svázaný s kartou nebo může být i předplacený. Z toho vidíte, že situace je opravdu nepřehledná a mojí ambicí zde není vám systém popsat, ale upozornit vás na něj, protože je to opravdu něco jiného, než s čím se setkáváte v zemích blíže ke středu Evropy. Pokud si auto půjčíte v půjčovně, zeptejte se, jestli bude vybavené transpondérem a jakým způsobem proběhne platba. Moje zařízení bylo spojeno s mojí kartou a tak jsem se směle řadil do pruhů Via verde a projížděl v příslušných pruzích. Cena za pronájem transpondéru mi byla stržena z karty asi dva dny po vrácení auta. Poplatek byl přes 400 Kč za 8 dní. Stržení mýta trvalo déle, patrně až půjčovna dostala fakturu na konci pravidelného období. Za kolečko po Portugalsku o celkovém nájezdu (tedy ne jenom dálnice) přes 1600 km jsem zaplatil kolem 1500 Kč. Jízda po portugalských dálnicích je tedy poměrně drahý koníček na úrovni Francie.
Kromě této specialitky lze jinak portugalské dálnice jen pochválit.
Parkování
Jízda automobilem s sebou nese i nepříjemnou okolnost, že občas musíte nechat někde auto stát. Ve městech existuje systém zón, podobně jako třeba modré pruhy v Praze. Musíte mít povolení nebo si můžete koupit parkování, ale dost často je to omezené na 2 hodiny. Mimo velká města si s tím obvykle nějak poradíte, ve velkých městech musíte najít volné parkování, při nejhorším si budete muset zaplatit nějaké to stání (v Portu nás to na dva dny stálo 20 €). Podobně jako v ČR bývá volné parkování i v omezených oblastech od soboty oběda do pondělního rána.
Tankujeme
Tak palivo je výrazně dražší než v České republice. Bylo dokonce dražší i než v Německu. Platil jsem obvykle přes 1,5 €/l E5 (95 oktanů). Přes den si obvykle natankujete u stojanu a pak zaplatíte, situace se mění v noci, kdy si buď předplatíte částku za kterou palivo koupíte nebo necháte svojí kartu jako rukojmí u čerpadláře.
