Železniční fandové se v její blízkosti rojí jako včely u úlu, stavitelé ji i přes úctyhodný věk přesahující 150 let stále zmiňují ve svých učebnicích a i obyčejnému člověku, který se o železnici nebo stavitelství nezajímá, nemusí být její jméno neznámé. Řeč je o železniční trati přes rakouský průsmyk Semmering, která v době svého vzniku vyvrátila všechny tehdejší představy o možnostech železniční dopravy. Právě díky ní vlaky vůbec poprvé zamířily do zdánlivě nepřekonatelných kopců a dokázaly, že koleje nemusí být vedeny jen sklonově nenáročným terénem.
Průsmyk Semmering ležící v nejvýchodnějším cípu rakouských Alp na hranici spolkových zemí Dolní Rakousko a Štýrsko byl odedávna přirozenou nejkratší cestou propojující oblast kolem Vídně s jižním Rakouskem i s pobřežím Jaderského moře ležícím o pár stovek kilometrů dále. Nebylo tedy překvapením, že o jeho překonání začali v první polovině 19. stol. přemýšlet také stavitelé tehdy nově se rozvíjejícího dopravního oboru – železnice. Zpočátku se nápad vést trať přes horský průsmyk zdál být většině železničních odborníků zcela nereálný nebo jen obtížně proveditelný, navíc s výraznými omezeními pro budoucí provoz vlaků. V úvahu přicházelo buď postavení několika úvratí s nutností častých změn směru jízdy vlaku, nebo použití ozubnice, která byla v železničním inženýrství sice již známým, ale v praktickém provozu stále ještě nevyzkoušeným technickým prostředkem. Pak se však objevil železniční stavitel Carl von Ghega, který vypracoval na svou dobu smělý plán trasovat novou železnici o normálním rozchodu pozvolným, i když poměrně vysokým sklonem (20–28 ‰) po úbočích místních kopců. Výškové překážky v podobě hor, skalisek nebo hlubokých údolí navrhl propojit různě dlouhými tunely a mohutnými kamennými viadukty. Návrh byl přijat a v dalších letech postupně vzniklo unikátní stavební dílo, které i v dnešní době vzbuzuje obdiv. K tomu je ještě třeba připomenout, že semmeringská dráha stále plní svoji železniční funkci, a navíc patří k nejvytíženějším tratím Rakouska. Od roku 1998 je pak také zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Nově stavěná horská trať byla součástí právě dokončovaného železničního spojení mezi Vídní a Terstem. Patřila k posledním úsekům, které ještě k zahájení plnohodnotného železničního provozu až k pobřeží Jaderského moře chyběly. Vlastní stavba byla zahájena v roce 1848, podílelo se na ní přibližně 20 000 dělníků a trvala dlouhých šest let. První slavnostní vlak s císařem Františkem Josefem I. a jeho manželkou Alžbětou vjel do hor 16. května 1854. Následujícího dne byla zahájena pravidelná nákladní doprava a o dva měsíce později i pravidelná osobní doprava.
Jako semmeringská železnice (Semmeringbahn) se označuje necelých 42 km dlouhý traťový úsek mezi městy Gloggnitz a Mürzzuschlag, který je součástí tzv. jižní dráhy spojující Vídeň se Štýrským Hradcem (Graz) nebo Klagenfurtem. Z těchto měst pak vlaky pokračují dále na jih do Slovinska či Itálie. Na své trase překonává trať převýšení necelých 460 m, když z počátečních 439 m n. m. v Gloggnitzu vystoupá až do výškového bodu 898 m n. m., který leží ve vrcholovém tunelu nedaleko od železniční stanice Semmering ve stejnojmenném horském městečku. To stejně jako celá železnice převzalo jméno zdejšího průsmyku. Ačkoli maximální nadmořská výška trati nedosahuje z dnešního pohledu pozoruhodných hodnot (vždyť i Kubova Huť, nejvýše položená železniční stanice v ČR, leží skoro o 100 m výše), ve své době se jednalo o evropský i světový výškový rekord v umístění železnice.
Nejzajímavější část trati s nejkrásnějšími přírodními i stavebními sceneriemi představuje úsek mezi stanicí Payerbach-Reichenau a vrcholovou stanicí Semmering. Právě zde se nachází 14 z 15 tunelů a 12 ze 16 velkých kamenných viaduktů. Nejdelší z nich, Schwarzatal-Viadukt, měří 228 m. Nejvyšší viadukt se jmenuje Kalte-Rinne a překonává údolí hluboké až 46 m. K tomu už nestačila jen jedna řada mostních oblouků, musely se použít dvě řady nad sebou. I tunely mají své rekordy. Nejkratší Kleiner Klauser měří jen 13,82 m, nejdelší vrcholový 1512 m. V rámci objektivity je však nutné zmínit, že tento tunel byl postaven až téměř o 100 let později při zdvojkolejňování celé trati, aby doplnil původní jednokolejný tunel dlouhý „pouhých“ 1434 m.
Semmeringská železnice, to však nejsou jen koleje a vlaky. Je to také příležitost pro zajímavé pěší výlety, poznávání přírody, techniky, historie a různé další volnočasové aktivity. V některých železničních stanicích jsou zřízena větší či menší železniční muzea zaměřená buď na historické dokumenty, skutečné staré lokomotivy a vozy, nebo jen na jejich zmenšené modelové repliky. Podél většiny trasy železnice také vede naučná turistická stezka, z níž lze pozorovat nejen vlaky, ale také okolní romantickou horskou přírodu. Tu navíc místy zdobí různé hrady a zámky.
A na závěr jedna provozní zajímavost, kterou zcela jistě ocení nejeden železniční cestovatel z České republiky. Od začátku platnosti jízdního řádu 2015 totiž po semmeringské železnici jezdí ve dvouhodinovém taktu přímé vlaky spojující Prahu, Brno Vídeň a Štýrský Hradec. Jsou na ně nasazovány výhradně dálkové luxusní jednotky Railjet a některé z nich zastavují po pětiapůlhodinové cestě z Prahy nebo tříhodinové z Brna i ve vrcholové stanici Semmering.
text: Luboš Peřina (www.zemesveta.cz)
