Když slavný britský architekt Sir Giles Gilbert Scott dělal návrh na novou elektrárnu Bankside v Londýně, jistě ho nenapadlo, jaký osud jeho stavba bude mít. Při návrhu této stavbu již mohl vycházet ze svých zkušeností s elektrárnou Battersea (známá třeba z přebalu desky Animals od skupiny Pink Floyd). Elektrárna se stavěla ve dvou fázích. Otevřena byla po II.sv. válce v roce 1947 a dostavěna v roce 1963. Svému účelu ale nesloužila moc dlouho, když uvážíme, že již v roce 1981 byla odstavena.
Trvalo ale skoro dalších dvacet, než budova našla nové uplatnění. Po provedení celkové rekonstrukce se tato technologická stavba přeměnila v centrum moderního umění nazvané Tate Modern. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 12. května 2000. Výstavní prostor je dán koncepcí původní budovy. Nejzřetelnější je celá vstupní hala nazývaná Turbínová. Původně se zde nacházelo strojní vybavení elektrárny. Samotná turbína byla odstraněna a tím vznikl neuvěřitelný prostor o ploše 3 400 m² vysoký sedm pater. Vedle turbínové haly se nacházejí jednotlivá podlaží. Některé z nich obsahují stálou expozici, v jiných jsou dočasné výstavy. Tate Modern má rozsáhlou sbírku moderního a současného umění (od roku 1900), nejen toho britského, ale i zahraničního. Muzeum patří do „řetězce“ institucí nazvaných „Tate“ (další jsou Tate Britain, Tate Liverpool, Tate St Ives a tate Online), který obhospodařuje umění od roku 1500 do současnosti.
Budova moderního umění je opravdu impozantní. Málo kde se Vám podaří vstoupit do tak veliké haly. Až jí budete procházet, dobře se podívejte na podlahu. Naleznete zde stopy po jedné z nejslavnějších expozic. Byla jí výstava umělé praskliny, kterou zde v roce 2007 předvedla kolumbijská sochařka Doris Salcedo. Dílo nazvané Shibboleth představovalo 167 metrů dlouhou puklinu táhnoucí se celou Turbínovou halou. Malá trhlina se postupně rozšiřovala v hlubokou ránu. Název díla pochází z hebrejštiny a vyjadřuje slova a způsoby, které slouží k oddělení věcí a lidí. Puklina symbolicky reprezentovala lidské zkušenosti s třídní, rasovou i národnostní nenávistí. Jako po každé ošklivé ráně zůstane jizva, tak i zde nás její znatelný pozůstatek provází po celé hale. Symbolicky se mi to moc líbilo.
Je možné, že nejslavnější „produkt“ architekta Scotta, klasická červená telefonní budka, jednoho dne úplně zmizí z Londýna (až na pár exemplářů pro turisty, že) pro naprostý nezájem lidí volat si pomocí pevného telefonu. Budova Tate Modern má z tohoto pohledu rozhodně větší trvanlivost. Naleznete jí na druhém břehy Temže oproti St Pauls katedrále. Od ní se k muzeu můžete dostat po nádherném „Millenium bridge“ mostě, který je jen pro pěší. A návštěvníky jistě potěší i to, že vstup do muzea je volný.
