Ti kteří někdy jeli za denního světla z Norinberku po německé dálnici A6 směrem na Mannheim si jistě nějakých 30-40 km za Heilbronnem všimnuli po pravé straně za dálnicí čnít do výše dopravní letadla. Kolikrát jsem si říkal, že si jednoho dne musím zjistit, oč se jedná. Nikoho jistě nepřekvapí, že za dálnicí se nachází technické muzeum v Sinsheimu. Ke svému překvapení jsem ale nalezl, že se ve skutečnosti jedná o muzea dvě. Vedle zmiňovaného města je ještě jedna pobočka ve městě Špýr, německy Speyer. Se zalíbením jsem si prohlížel jejich webové stránky, když tu bylo jednoznačně rozhodnuto, kterému muzeu budu primárně věnovat svoji pozornost. V muzeu ve Špýru vystavují originál ruského (či sovětského) raketoplánu Buran.
Špýr se nachází na břehu Rýna a lze v něm najít odkazy i na českou historii. Ve městě se vdávala Eliška Přemyslovna za Jana Lucemburského. V kryptě místní úžasné katedrály můžete najít náhrobek Rudolfa Habsburského. Je to jiný Rudolf, než který si oblíbil Prahu. Tento první Habsburk dokázal nemilosrdně zatočit s Přemyslem Otakarem II. a porazil ho v bitvě na Moravském poli. Město stojí za návštěvu. Z jeho centra stačí jen dojít k dálnici (což není daleko), podejít ji a ocitnete se přímo před vstupem do muzea.
Už z dálky každého na první pohled zaujme obří dopravní letadlo Boeing 747, které se na vysokých sloupech vznáší nad areálem a vyvolává iluzi, že jste ho zastihli akorát v okamžiku startu. Součástí muzea je i IMAX kino, můžete si koupit kombinovanou vstupenku. Od pokladen se dostanete do hlavní haly, v které je nepřeberné množství motocyklů, automobilů, letadel, malých ponorek až po celé vlaky. Já jsem ale prošel halou ven a přes otevřenou plochu s vystavenými letadly, loděmi a ponorkami jsem se vydal do haly věnované kosmonautice. A v pravé části haly po vstupu před sebou to obludné zařízení spatříte. Raketoplán Buran. Jeho jediný nepilotovaný let si pamatuji, společně s informační kampaní, kterou soudruzi leštili Čechům komicky znějící název stroje. Jistě, konstruktéři se neoznačili za burany, jen přirovnali raketoplán k ruské stepní bouři či prudkému větru. A to jistě plným právem. Kosmická loď, kterou máte před sebou, ale není originální stroj, který uskutečnil jediný let v roce 1988. Při stavbě každého vesmírného tělesa je nutné řádné testování, proto se pochopitelně nestaví rovnou finální loď. První neletové testy byly uskutečněny na modelech označených jako OK-M, OK-MT, OK-KS, OK-TVA a OK-TVI. Pro samotné vesmírné lety byly určeny stroje s označením 1.01 a 1.02. K testování parametrů a řídících dat automatického sestupného systému a chování stroje v zemské atmosféře pak sloužil létající prototyp BURAN OK-GLI, který je vystaven ve Špýru. Vypadalo velice přízračně, když jste viděli 
promítané video, kdy se tento raketoplán sune po startovací dráze, pak se rozjede a jako letadlo odstartuje. Pochopitelně standardní motorová sekce Buranu něco takového neumožňuje (raketoplán startoval s nosnou raketou Eněrgija). Jsou to přídavné letecké proudové motory, které na trupu raketoplánu působí opravdu divně. Prototyp OK-GLI byl vybaven čtyřmi motory Lyulka AL-31F s tahem 122,8 kN za každý kus. 10. listopadu 1985 byl uskutečněn první zkušební let. Desátý let pak učinil průlom, když 16.2.1987 tento vesmírný kluzák poprvé přistál v automatickém modu bez jakéhokoliv zásahu pilotů. Celkem 25 letů v atmosféře rozhodujícím způsobem přispělo k úspěšnému letu vesmírné verze Buranu. 15. listopadu 1988 v 6 ráno moskevského času Buran odstartoval z Bajkonuru. O osm minut později se ve výšce 150 km oddělil od nosné rakety Eněrgija. O dalších 100 km výše pak raketoplán udělal několik obletů Země, než v plně automatickém režimu sám bezpečně přistál. Byl to první a zároveň poslední let. V roce 1990 se SSSR začal rozpadat a vládní výdaje do tohoto projektu se zastavily. O tři roky později byl projekt ukončen.
V hale věnované kosmonautice můžete vidět ještě řadu jiných zajímavých exponátů. Hned vedle Buranu je vystaven jeho model v měřítku 1:8, který sloužil k výzkumu tepelného štítu a aerodynamického tvaru. Je nutno dodat, že model je řádně sežehnut žárem. Naproti je pak maketa Apolla 17 včetně roveru a dvou astronautů ve skafandrech. Muzeum nabízí na prohlídku, ovšem bezpečně uschováno za sklem, i vzorek měsíční horniny. Dále tu pak jsou i makety vesmírné stanice Skylab a spousta informačních panelů k počátkům amerických vesmírných projektů a i podrobné informace k jednotlivým misím raketoplánů. V hale jsou pak ještě zavěšena nějaká ta letadla a na zbývající ploše se nachází spousta automobilů.
Na venkovní ploše můžete najít velké množství dalších exponátů. Hned na začátku článku jsme se zmínili o Boeingu 747. Je vystaven na vysokých sloupech a po schodišti můžete za ním vyšplhat. Máte možnost nahlédnout nejen standardně do turistické kabiny, ale je i částečně otevřena podlaha, takže vidíte spodní část trupu, kde se normálně nalézají zavazadla (je možné tam po žebříku dokonce slézt). Můžete se dostat do čumáku, ale i po točitých schůdcích do horní „bubliny“, kde je business třída, jejíž návštěva při standardním letu vyžaduje poměrně drahou palební vstupenku. Z letadla můžete vystoupit i na křídlo a obdivovat okolí. A důležitá poznámka – zejména pro děti – dolů nemusíte jít po schodech, je zde udělán tobogán, podobně jako třeba na Šumavě na procházce mezi korunami stromů. Zde ale s podstatným rozdílem – o další peníze vás již nikdo zato žádat nebude. Nesmíte si ale při cestě nahoru zapomenout dole vzít podložku, pomocí které se směle můžete vrhnout do dopravního potrubí.
O kousek dále je pak vystaveno největší sériově vyráběné turbovrtulové letadlo – sovětský/ukrajinský AN-22, který byl schopen přepravovat až 80 tun nákladu. Když procházíte jeho nákladním břichem, opravdu si připadáte hodně malincí. Opět mě překvapilo, jak byly v sovětských výrobcích řešené věci, jako WC. Připadal jsem si jako ve vlaku. Je to ale jen takový můj pocit, očekával bych, že v sofistikované technice jakou letadlo jistě je, bude i nějaký „sofistikovaný“ záchod.
Na ploše pak můžete ještě vidět i vodní plavidla. Je to zejména záchranná loď a pak i ponorka U9 o délce 46 metrů. Tu si můžete celou projít. Ale musím upřímně přiznat, že je to nic, proti návštěvě ponorky v Hamburku, vřele doporučuji. A závěrem se musím alespoň zmínit i o té největší hale. Bude to naprostý ráj pro všechny milovníky automobilů, motorek, letadel a i jiných samohybů. Muzeum ve Špýru vám bez problému zaplní půl dne a nadšencům bez problému vezme den celý.
