V říjnu se po dvou letech vrátila z cesty kolem světa oranžová Škoda Octavia pilotovaná Ladislavem Bezděkem a Kateřinou Dvořákovou. Na své cestě překonali Afriku, Ameriku a po překonání Austrálie se přes Asii vrátili zpět do Čech. Počkali jsme si dva měsíce, abychom dvojici cestovatelů nechali trochu odstup od jejich cesty a pak je požádali o zhodnocení závěrečné fáze cesty a bilancování celé výpravy.
Jak jste viděli celý návrat domů přes zemi Ruskou. Byla to ještě spanilá jízda nebo už spíše takový úprk domů?
Určitě to byla, aspoň pro nás, spanilá jízda. Právě proto, že většina lidí inklinuje k tomu tu finální část cesty trošku urychlit a ženou se domů. My jsme si řekli, že i navzdory zpoždění a pozdějšímu návratu si to opravdu užijeme. Dopřáli jsme si jezero Bajkal z obou stran, náramně si užili Mongolsko, z Moskvy zamířili do St. Petersburgu a nakonec si to ještě prodloužili přes Helsinky a pobaltské země. Když už to vypadalo, že zamíříme domů, odbočili jsme na pár dní na Ukrajinu a následně skoro týden kličkovali Slovenskem. Zkrátka byla to jízda do posledních minut!
No a k Rusku? Rusko je strašně moc fajn země. Blízká kultura, podobný jazyk a výborná kuchyně. To nejde nemít rád. Navíc nás Čechy mají v Rusku rádi.
Zajímalo by nás, k čemu se upínaly vaše myšlenkové pochody během posledního měsíce cesty. Dovedu si představit, jak se ve vás prala lítost s blížícím se koncem s radostí návratu domů. Nebo to bylo jinak?
Jo přesně tak to bylo. Najednou jsme věděli, že před námi není žádná komplikace v podobě přepravy auta přes oceán a přišlo nám to strašně blízko domů. Čím víc jsme se blížili, tím víc jsme přemýšleli o tom co nás čeká a co bude potom.
Na druhou stranu jsme si s určitým klidem užívali vše nové co nás cestou potkávalo.
Ty poslední dny, jsou naprosto nepopsatelné. Byli jsme hodně na měkko, šťastný a trošku nejistý s tím co bude. Ale neměnili by jsme, bylo to super!
Vrátili jste se domů a první dny byly určitě hodně hektické. Ale jaké je to dnes? Skoro dva měsíce po návratu, pošmourno, ale zase adventní čas?
Hektické to určitě bylo a vlastně pořád je. Doháníme resty, odpovídáme novinářům, jezdíme po různých akcích, navštěvujeme partnery a hlavně se snažíme rozkoukat a vytěžit něco z naší cesty, aby bylo za co žít.
Na vánoce se ale těšíme. Máme ty české tradice rádi, stejně jako salát a kapra.
Jaké budou výstupy z vaší cesty? Už pilně dokončujete nějakou knihu? E-book? Bude film?
První výstupy už vlastně proběhly. Vedle několika rádií a novin máme za sebou úspěšně i několik „vystoupení“ a improvizovaného vyprávění o naší cestě na několika festivalech a různých podobných akcích.
Na jaro plánujeme to naše vyprávění vyladit a hlavně doplnit o pár videí. Pokusíme se nacpat ty dva roky do devadesáti minut tak abychom ukázali a přiblížili jaké to je žít dva roky v kufru auta a plnit si svůj sen.
Co bude dále zatím přesně nevíme. Zatím se nám moc nechce ani do knihy ani do nějakého dokumentu. Ale neříkáme ne. Čas ukáže, teď toho máme nad hlavu.
A jaké jsou vaše pocity – zařadíte se zpět do života, ze kterého jste vystoupili v roce 2014 nebo už se vám do toho moc nechce?
Naše pocity jsou skvělé. Jsme doma a jaké to je po dvou letech si dokáže představit jen ten co to někdy zažil.
Co se týká zařazení do života, tvrdíme, že jsme v něm pořád. Po pár týdnech totiž člověk přestane cestovat a žije cestou či na cestě. Žije se dál, jen jsou jiné starosti, jiné hodnoty a jiná místa, ale ten návrat do tvrdé reality co nám všichni slibovali se nekoná. Naopak. Teď je pro nás mnohem snažší některé věci řešit. Máme telefony, internet, lidi mluví stejným jazykem. Navíc pohodlí postele, teplá voda, záchod… není to tak strašný jak si někdo může myslet ;o)
No a pokud narážíš na návrat do práce mají se věci tak, že jsme během cesty podnikali a podnikáme stále. Do zaměstnání jsme se zatím nevrátili, neboť nás naše aktivity vytěžují natolik, že by se to skloubilo dost těžko.
Nesmíme zapomenout na OKI. Jak jí je, co se s ní děje a hlavně co se s ní stane?
OKI se má fajn a v pohodlí garáže si užívá zasloužený odpočinek. Už nebude dál jezdit. Rozhodli jsme se, že ji nebudeme dál provozovat běžným způsobem.
Nechceme riskovat, že by do nás někde někdo drcnul a my přišli o tak jedinečný kousek jako je auto, které objelo svět.
OKI je legenda ať se to někomu líbí a nebo ne. Těžko bude překonávat sama sebe a tak by naším snem bylo ji někde důstojně vystavit. Kde a za jakých podmínek nyní řešíme na několika místech.
Nějaký hutný komentář k cestě – dopadlo to tak, jak jste si představovali?
Dopadlo to ještě lépe. Přes všechny trable co jsme museli řešit na cestě, musíme konstatovat, že jsme si to náramně užili a že TO BYLA JÍZDA!!! ;o)
Závěrem, nelze se nezeptat – už máte v hlavě nějaký další úžasný plán?
No jasně! Už během cesty jsme plánovali. Jsme v tomhle trošku postižený ;o)) Ještě se nevrátíme z jedné cesty a už plánujeme další. Ani teď to nebylo jinak. Takže jen co se rozkoukáme, trošku našetříme, jedeme zase. Kam je zatím tajné, ale je jasné, že to bude jízda! ;o))
